Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 307/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. 9. 2000, čj. – 41 potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 1999, čj. – 22 ve znění usnesení téhož soudu ze dne 7. 12. 2000, čj. – 46 ve výroku ve věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení, v nichž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni, tehdy L. D., se sídlem v P. 1, Ž. 47, správkyni konkursní podstaty úpadce V. N. bytem v P. 10, O. 6 (dále jen „žalobkyně“) ve prospěch konkursní podstaty úpadce částku 400.000,- Kč s 18% úrokem z prodlení od 3. 1. 1996 do zaplacení a na náhradu nákladů řízení 41.300,- Kč a žalobkyni bylo uloženo doplatit soudní poplatek v částce 11.000,- Kč a dále odvolací soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení 12.650,- Kč.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že neshledal, že by skutkový stav nebyl soudem prvního stupně zjištěn v potřebném rozsahu pro právní posouzení. V daném případě podle § 6 odst. 1 a 2 zákona o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“) do konkursní podstaty patří mj. i úpadcovy pohledávky. Proto do konkursní podstaty dnem prohlášení konkursu – 19. 12. 1995 – náležela pohledávka úpadce vůči žalované ve výši 400.000,- Kč z titulu úhrady kupní ceny. Přijetí kupní ceny dne 2. 1. 1996 úpadcem od žalované bylo proto ve smyslu § 14 odst. 1 písm. a), věta druhá ZKV ve vztahu ke konkursním věřitelům právně neúčinné. Protože ke splnění závazku žalované zaplatit kupní cenu mohlo dojít jen na základě dvou jednostranných úkonů a právní úkon úpadce jako věřitele, jímž převzal plnění od žalované je podle § 14 odst. 1 písm. a), druhá věta ZKV vůči konkursním věřitelům neúčinný, ke splnění závazku žalované a k zániku pohledávky úpadce ve vztahu ke konkursním věřitelům nedošlo, proto se žalobkyně domáhá právem zaplacení 400.000,- Kč ve prospěch konkursní podstaty.

Dovoláním ze dne 15. 12. 2000 napadla žalovaná výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu.

V odůvodnění dovolání žalovaná zejména uvedla, že právní názor vyslovený v rozhodnutí soudu prvního stupně je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu a proto jeho potvrzení odvolacím soudem bylo zcela nepředvídatelné a v rozporu s očekáváním účastníků a proto žalovaná v odvolacím řízení neučinila návrh na vyslovení přípustnosti dovolání. Vzhledem k tomu, že rozhodování zejména soudu prvního stupně nebylo transparentní, nebyly tím splněny základní požadavky ochrany lidských práv, tj. práva na spravedlivý proces a proto žalovaná navrhuje, aby dovolací soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu event. i soudu prvního stupně, ačkoli nejsou formálně doplněny podmínky pro podání dovolání. Zároveň žalovaná odkazuje i na novelu účinnou od 1. 1. 2001, kdy dosavadní ust. již nebude relevantní.

Dále žalovaná uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu je vadné ve svém právním závěru, neboť je v rozporu s právním názorem obsaženým v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , publikovaném pod č. 6 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1999. V dané věci nebyly podle dovolatelky zkráceny možnosti konkursních věřitelů k uspokojení jejich nároků, když úpadcem, který přijal plnění, je fyzická osoba ručící za závazky celým majetkem zahrnujícím i toto plnění.

Žalovaná proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil výše uvedený rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

K dovolání se v přípise ze dne 24. 1. 2001 vyjádřila žalobkyně a navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl.

V obsáhlém odůvodnění vyjádření žalobkyně zejména uvedla, že postup podle ust. , ve znění , který nabyl účinnosti 1. 1. 2001, by byl s ohledem na bod 17, část dvanáctou, hlavu první uvedeného zákona nepřípustným zásahem do právní jistoty účastníků a znamenal by porušení zásady rovnosti účastníků dle d a dovolání je proto třeba odmítnout pro nepřípustnost.

Dále žalobkyně ve vyjádření uvedla, že rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. řeší zcela odlišnou situaci, neboť se týká zcizovacího úkonu úpadce, nikoliv úkonu, kterým úpadce přejímá plnění náležející do konkursní podstaty. V daném případě správce konkursní podstaty pokládal podle § 14 odst. 1 písm. a) ZKV přijetí plnění náležejícího do konkursní podstaty úpadcem za úkon neúčinný, neboť prohlášením konkursu ztratil úpadce dispoziční oprávnění k majetku konkursní podstaty a proto úpadce nesměl přijmout smluvní plnění. Plnění úpadci po prohlášení konkursu by mohlo mít soluční účinky pouze v případě, že by úpadce toto plnění vydal do konkursní podstaty. Pokud tak neučinil, trvá i nadále závazek žalované k plnění do konkursní podstaty a žalobkyně se proto může domáhat plnění dle ust. § 27 odst. 4 ZKV.

Žalobkyně se proto domnívá, že rozsudek odvolacího soud není v rozporu s konstantní judikaturou a přípustnost dovolání není dána ani podle ust. před novelou provedenou

Nejvyšší soud s ohledem na část dvanáctou, hlavu I., bod 17 přechodných ustanovení , podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. před 1. 1. 2001, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „ “) posoudil dovolání podle dosavadních předpisů, neboť rozhodnutí odvolacího soud bylo vydáno před 1. 1. 2001. Podle a a 2 konstatoval, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.

Dovolací soud zjistil, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 6. 2001, čj. -617, zprostil L. D. funkce správkyně konkursní podstaty poté, co tento soud usnesením z 28. 5. 2001, čj. -609, zrušil podle , ve znění novel (dále jen „ “) po splnění rozvrhového usnesení konkurs prohlášený na majetek úpadce V. N., bytem P. 10, O. 6. V souladu s ust. zanikly účinky prohlášení konkursu uvedené v až e), g), i) a l) . Vzhledem k tomu bude dovolací soud dále v řízení pokračovat se žalobcem označeným jako V. N., bytem P.10, O. 6 (dále jen „žalobce“).

Dovolací soud se nejprve zabýval tím, zda je dovolání v posuzovaném případě přípustné.

Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu lze podle napadnout dovoláním, pokud to zákon připouští.

Je-li dovoláním napadán rozsudek odvolacího soudu, je dovolání přípustné v případech uvedených v , a a 2 Potvrzoval-li odvolací soud svým rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně, je dovolání přípustné v případech uvedených v , odst 1 písm. b) a a 2

Dovolací soud, a to i s ohledem na ust. , neshledal, že by dovolání bylo přípustné pro vady řízení uvedené v až g) (tzv. zmatečnost řízení), i když dovolatel v dovolání takovéto vady řízení ani neuplatňoval, a dovolání není přípustné ani podle

Dovolání není přípustné ani podle ust. , neboť odvolací soud dovolání proti svému rozsudku ve výroku svého rozhodnutí nepřipustil.

Podle nevyhověl-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Předpokladem aplikace ust. je zejména to, že dovolatelka včas – před vyhlášením (vydáním) rozsudku (usnesení) – navrhne, aby odvolací soud vyslovil přípustnost dovolání a tomuto návrhu není zcela, popř. zčásti vyhověno.

V daném případě je i ze samotného dovolání zřejmé, že takovýto návrh na vyslovení přípustnosti dovolání žalovaná vůbec neučinila. Z toho tedy vyplývá, že dovolací soud již nemůže posuzovat, zda rozhodnutí dovolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoliv a poté event. dospět k závěru, že dovolání je přípustné.

Pokud dovolatelka dále uváděla, že novelou provedenou byly s účinností od 1. 1. 2001 změněny podmínky přípustnosti dovolání [ ] a s přihlédnutím k tomu by dovolací soud měl přezkoumat dovoláním napadené rozhodnutí, je nutné konstatovat, že tomu brání výše uvedené přechodné ustanovení. Taktéž nelze přisvědčit, s ohledem na výše uvedené, závěru, že by dovolatelkou tvrzená nepředvídatelnost rozhodnutí, rozpor rozhodnutí s judikaturou, popř. porušení práva nespravedlivý proces, mohla vést bez dalšího k založení přípustnosti dovolání.

Dovolací soud se s ohledem na to, že dovolání není přípustné, nemohl již zabývat věcnými námitkami dovolatelky a z jejich hlediska přezkoumávat rozhodnutí odvolacího soudu.

Nejvyšší soud proto podle , 237 odst. 1, , a 2, a v návaznosti na ust. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle v návaznosti na ust. a , věty první (per analogiam) s ohledem na úspěch v dovolacím řízení tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady tohoto řízení ve výši 7.250,- Kč ( , , a vyhl. č. ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 30. července 2002

JUDr. Ing. Jan Hušek, v. r.

předseda senátu