Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 8/2021-33

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem JUDr Pavlem Kotradym ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 9 639 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.000 Kč za dobu od 19. 2. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 3.639 Kč, se zamítá

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 365 Kč k rukám titul. jméno příjmení, anonymizováno, advokátky, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.000 Kč za dobu od 19. 2. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 3.639 Kč, se zamítá III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 365 Kč k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokátky, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 21. 1. 2020 mezi žalobcem (dříve podnikající pod právnická osoba anonymizována dvě slova a právnická osoba) a žalovaným. Tvrdí, že poskytl žalovanému na úvěru částku 6.000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.211 Kč zaplatit žalobci do 18. 2. 2020. To však neučinil, když nezaplatil žalobci na tyto částky ničeho. Proto se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 6.000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.211 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.000 Kč za dobu od 19. 2. 2020 do 13. 10. 2020, tj. 390,15 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.000 Kč za dobu od 14. 10. 2020 do zaplacení a smluvním pokutou ve výši celkem 1.428 Kč, která byla vypočtena ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ode dne 19. 2. 2020 do 13. 10. 2020.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Soud za souhlasu účastníků rozhodoval ve věci bez nařízení jednání podle

4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že dne 21. 1. 2020 uzavřel žalobce se žalovaným smlouvou o úvěru na částku 6.000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.211 Kč zaplatit žalobci do 18. 2. 2020. V řízení nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by na tuto částku žalobci bylo žalovaným čehokoliv hrazeno. Smlouva dále obsahuje mj. ujednání o smluvní pokutě. Soud další smluvní ujednání s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci blíže ve skutkových zjištěních nerozvádí. Z tvrzení žalobce soud zjistil, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována tak, že údaje jím uvedené v žádosti o spotřebitelský úvěr byly porovnány s údaji doloženými doklady prokazujícími bonitu klienta. Vycházeno bylo z výplatních pásek žalovaného za období června 2019 a srpna až října 2019. Čistá mzda činila kolem 20.000 Kč měsíčně. Dále žalobkyně využila údaje získané z veřejně dostupných registrů. Byla zjištěna předchozí úvěrová historie žalovaného. Z ní bylo zjištěno, že v listopadu 2011 se žalovaný dostal do prodlení se splacením jistiny ve výši 8.000 Kč po dobu jednoho týdne. V řádu týdnů pak byl v prodlení s jinou jistinou v září a říjnu 2019. Dle žalobce žalovaný měl dostatečný příjem na zaplacení poskytnutého úvěru s poplatkem. Žalobce vyzval žalovaného opakovaně k uhrazení dlužné částky. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána.

5. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv o zápůjčce, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěru, neplatná.

6. Podle , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39. Dle něj součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem zákona o spotřebitelském úvěru). Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. I z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. vyplývá, že společnosti podnikající v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů disponují množstvím nástrojů k ověření rizikovosti klienta a mají dokonce jednoznačnou povinnost prověřovat spotřebitelovu schopnost úvěr splatit (srv. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). V českém prostředí toto příslušné společnosti často nedělaly a místo toho systém fungoval tak trochu v duchu pořekadla "hloupý, kdo dává, hloupější kdo nebere" (v řadě případů dokonce bylo přímo počítáno s tím, že dlužník úvěr nesplatí - věřitel se "hojil" na následných sankcích a úrocích). Z předlužení způsobeného existencí množství nezvladatelných úvěrů za takového stavu a v odrazu nerovného vztahu mezi věřiteli (podnikateli profesionály) a dlužníky (spotřebiteli) tudíž nelze bez dalšího vinit jen dlužníky, tím méně bez skutkového dokazování konkrétních okolností příčin nesplácení dluhů jejich jednání označit za nemravné. Také z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. vyplývá, že lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.

9. V případě posuzované smlouvy vycházel žalobce z výplatnic žalovaného a jeho úvěrové minulosti, včetně evidence v dalších rejstřících. Žádnéy, které by prokazovaly jeho osobní a výdajové poměry nebyly žalobcem, dle jeho tvrzení, zjišťovány. Jde především o náklady na bydlení apod. Žalobce ani nezjišťoval, zda má žalovaný vyživovací povinnosti k cizím osobám, s kým žije apod. V neposlední řadě je naprosto zarážející, že nebylo žádáno ani doložení výpisu z účtu žalovaného. Argument žalobce, že je možné splatit při příjmu 20.000 Kč čistého měsíčně jednu splátku úvěru a poplatku ve výši celkem 8.211 Kč nelze bez dalšího akceptovat, pokud nejsou zjištěny alespoň nezbytné základní výdaje žalovaného (bydlení, výživné apod.). Všechny tyto skutečnosti mají za následek, že žalobce nedostál své zákonné povinnosti vyplývající z , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření této smlouvy.

10. Proto soud vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobce a žalovaným za neplatnou, kdy k této skutečnosti je soud povinen přihlížet podle i bez návrhu, neboť takovéto jednání žalobce (nedostatečné zjištění schopnosti žalované zápůjčku splácet) odporuje zákonu. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobci přiznal ve vztahu k této smlouvě z titulu bezdůvodného obohacení částku ve výši 6.000 Kč, která představuje žalovaným nezaplacenou jistinu zápůjčky ve výši 6.000 Kč, která mu byla žalobcem poskytnuta. Příslušenství tvořené zákonným úrokem z prodlení za dobu 19. 2. 2020 do 13. 10. 2020 a za dobu od 14. 10. 2020 do zaplacení z částky 6.000 Kč bylo přiznáno podle a ve spojení s , v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení.

11. Ve zbytku byla část žaloby týkající se nároku z této smlouvy zamítnuta jako nedůvodná. Je-li totiž neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i její další ujednání. Žaloba se tedy zamítá v části, v níž se žalobce domáhá, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2.211 Kč a smluvní pokutu ve výši celkem 1.428 Kč, celkem tedy 3.639 Kč.

12. O nákladech řízení soud rozhodoval podle a , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Pokud jde o zhodnocení procesní míry úspěchu a neúspěchu žalobce ve věci, pak míra procesního úspěchu žalobce odpovídá hodnotě 62,25 % (6.000 Kč z 9.639 Kč) a neúspěchu 37,75 %. Žalobci tak přísluší z náhrady nákladů řízení 24,5 %. Náhrada nákladů řízení v tomto řízení přitom spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a dále v nákladech právního zastoupení, představovaných odměnou advokáta podle (užití je dáno tím, že soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává velké množství žalob ve skutkově a právně naprosto shodných otázkách, kdy v žalobě činí proměnou toliko výše jednotlivých dílčích nároků) spojení s  , kdy v tomto případě náleží za přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní upomínku a písemné podání soudu (žalobu) 3 úkony právní služby po 200 Kč. Dále podle vyhlášky přísluší 3 režijní paušály po 100 Kč Náklady právního zastoupení tak celkem činí 900 Kč. K této částce také přísluší 21% DPH ve výši 189 Kč, neboť právní zástupce žalobce doložil, že je plátcem této daně. Celkem činí plná náhrada nákladů řízení částku 1.489 Kč. Protože žalobci přísluší na náhradě nákladů řízení jen 24,5%, byla žalovaná zavázána zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení v této věci částku 365 Kč k rukám titul. jméno příjmení, anonymizováno, advokátky, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.