Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tdo 390/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. J. byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 9. 2001, sp. zn. , uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista ve smyslu § 41 odst. 1 tr. zákona.

Za tento trestný čin byl podle § 222 odst. 1 tr. zákona za použití § 42 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 /sedmi/ roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to jednoho zlomeného černého nože. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obžalovanému uložena povinnost zaplatit poškozené Vojenské zdravotní pojišťovně ČR se sídlem v Praze na náhradě škody částku 23.741,- Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený V. T., odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný J. J. odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. , podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 9. 2001, sp. zn. , podal obviněný J. J. dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. K. S. podáním ze dne 16. 4. 2002, které bylo téhož dne 16. 4. 2002 doručeno Okresnímu soudu v Bruntále. Dovolání podal proti všem výrokům napadeného rozhodnutí o vině, trestu i náhradě škody z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, kterého se dopustil soud I. i II. stupně.

Dovolatel namítá, že v přípravném řízení a následně pak i u obou soudů nebyly zcela objasněny skutečnosti týkající se výpovědí svědků. Tyto se lišily v přípravném řízení a následně pak u hlavního líčení. Nebyla zcela objasněna okolnost použití nože, nebyla provedena rekonstrukce, přičemž orgány činné v trestním řízení se spokojily pouze s prověrkou výpovědi osoby obviněného a poškozeného. Ze strany orgánů činných v trestním řízení došlo k pochybení také při bezprostředním zásahu na místě činu. Obviněný v dovolání zpochybňuje výpovědi jednotlivých svědků zejména svědkyně J. T., svědka L. H., L. B. a Z. Ž. Dovolatel podotýká, že existuje rozpor mezi tím, kde byl poškozený skutečně zraněn podle svědecké výpovědi MUDr. K. K., která poskytla první ošetření jako lékařka záchranné služby na místě činu, a tím jak bylo místo zranění uváděno v dokumentaci. Obviněný znovu zdůrazňuje, že poškozeného T. nožem nenapadl, když navíc uvedený nůž není jeho. Uvádí, že se cítí být poškozen postupem orgánů činných v trestním řízení, neboť nebylo postupováno v souladu s § 2 odst. 5 tr. řádu. Nebyly řádně zajištěny a zjištěny důkazy, které by vyvrátily pochybnosti z rozporných výpovědí. Tím tedy bylo nesprávně rozhodnuto o vině a následně pak i o trestu a s tím vším spojených výrocích o nákladech řízení a o náhradě škody.

Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadená rozhodnutí a předcházející vadné řízení a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu v Bruntále věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, a to v jiném senátu.

Nejvyšší státní zástupce, kterému bylo dovolání doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. řádu, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. J. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 9. 2001, sp. zn. , podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a aby tak učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Svůj návrh nejvyšší státní zástupce odůvodnil tím, že obviněný odůvodňuje dovolání v rozporu s proklamovaným důvodem dovolání. Dovolatel totiž ve skutečnosti napadá skutková zjištění, nikoli právní hodnocení již stabilizovaného skutku. Obsahem se předmětné dovolání přibližuje již projednávanému odvolání v této věci. Za takto popsané situace je tudíž dovolání ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení § 265b tr. řádu, a formálně uplatněný dovolací důvod není v souladu s obsahem odůvodnění.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. řádu a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Podle § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265h odst. 2 tr. řádu (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle § 265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na § 265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. řádu. Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm na počátku uvádí důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ale v tomto směru není žádné pochybení soudu v napadeném rozhodnutí vytýkáno. Celé dovolání se týká nesprávných skutkových zjištění, provedených důkazů, jejich věrohodnosti a celkového hodnocení těchto důkazů ze strany soudů.

Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v § 265b odst. 1 tr. řádu, zejména důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu I. stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. řádu). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 a 2 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn, neboť ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících konkrétně vymezených důvodů v písmenech a) až l). V konkrétním případě důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu I. stupně a v návaznosti na to i soudu II. stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad je dovozováno, že obviněný byl poškozen na svých právech a tím bylo nesprávně rozhodnuto o jeho vině, jak to činí obviněný v podaném dovolání. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. řádu pro podání dovolání není uveden, a proto je třeba postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného J. J., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 9. 2001, sp. zn. , v souladu s návrhem nejvyššího státního zástupce podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. července 2002

Předseda senátu:

Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D. v. r.

Za správnost vyhotovení:

Jitka Juránková

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. července 2002 o dovolání podaném obviněným J. J., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 9. 2001, sp. zn. , t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. J. byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 9. 2001, sp. zn. , uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 k § 222 odst. 1 tr. zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista ve smyslu § 41 odst. 1 tr. zákona.

Za tento trestný čin byl podle § 222 odst. 1 tr. zákona za použití § 42 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 /sedmi/ roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to jednoho zlomeného černého nože. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obžalovanému uložena povinnost zaplatit poškozené Vojenské zdravotní pojišťovně ČR se sídlem v Praze na náhradě škody částku 23.741,- Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený V. T., odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný J. J. odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. , podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 9. 2001, sp. zn. , podal obviněný J. J. dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. K. S. podáním ze dne 16. 4. 2002, které bylo téhož dne 16. 4. 2002 doručeno Okresnímu soudu v Bruntále. Dovolání podal proti všem výrokům napadeného rozhodnutí o vině, trestu i náhradě škody z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, kterého se dopustil soud I. i II. stupně.

Dovolatel namítá, že v přípravném řízení a následně pak i u obou soudů nebyly zcela objasněny skutečnosti týkající se výpovědí svědků. Tyto se lišily v přípravném řízení a následně pak u hlavního líčení. Nebyla zcela objasněna okolnost použití nože, nebyla provedena rekonstrukce, přičemž orgány činné v trestním řízení se spokojily pouze s prověrkou výpovědi osoby obviněného a poškozeného. Ze strany orgánů činných v trestním řízení došlo k pochybení také při bezprostředním zásahu na místě činu. Obviněný v dovolání zpochybňuje výpovědi jednotlivých svědků zejména svědkyně J. T., svědka L. H., L. B. a Z. Ž. Dovolatel podotýká, že existuje rozpor mezi tím, kde byl poškozený skutečně zraněn podle svědecké výpovědi MUDr. K. K., která poskytla první ošetření jako lékařka záchranné služby na místě činu, a tím jak bylo místo zranění uváděno v dokumentaci. Obviněný znovu zdůrazňuje, že poškozeného T. nožem nenapadl, když navíc uvedený nůž není jeho. Uvádí, že se cítí být poškozen postupem orgánů činných v trestním řízení, neboť nebylo postupováno v souladu s § 2 odst. 5 tr. řádu. Nebyly řádně zajištěny a zjištěny důkazy, které by vyvrátily pochybnosti z rozporných výpovědí. Tím tedy bylo nesprávně rozhodnuto o vině a následně pak i o trestu a s tím vším spojených výrocích o nákladech řízení a o náhradě škody.

Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadená rozhodnutí a předcházející vadné řízení a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu v Bruntále věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, a to v jiném senátu.

Nejvyšší státní zástupce, kterému bylo dovolání doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. řádu, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. J. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 9. 2001, sp. zn. , podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a aby tak učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Svůj návrh nejvyšší státní zástupce odůvodnil tím, že obviněný odůvodňuje dovolání v rozporu s proklamovaným důvodem dovolání. Dovolatel totiž ve skutečnosti napadá skutková zjištění, nikoli právní hodnocení již stabilizovaného skutku. Obsahem se předmětné dovolání přibližuje již projednávanému odvolání v této věci. Za takto popsané situace je tudíž dovolání ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení § 265b tr. řádu, a formálně uplatněný dovolací důvod není v souladu s obsahem odůvodnění.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. řádu a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Podle § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265h odst. 2 tr. řádu (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle § 265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na § 265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. řádu. Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm na počátku uvádí důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ale v tomto směru není žádné pochybení soudu v napadeném rozhodnutí vytýkáno. Celé dovolání se týká nesprávných skutkových zjištění, provedených důkazů, jejich věrohodnosti a celkového hodnocení těchto důkazů ze strany soudů.

Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v § 265b odst. 1 tr. řádu, zejména důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu I. stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. řádu). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 a 2 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn, neboť ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících konkrétně vymezených důvodů v písmenech a) až l). V konkrétním případě důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu I. stupně a v návaznosti na to i soudu II. stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad je dovozováno, že obviněný byl poškozen na svých právech a tím bylo nesprávně rozhodnuto o jeho vině, jak to činí obviněný v podaném dovolání. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. řádu pro podání dovolání není uveden, a proto je třeba postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného J. J., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 9. 2001, sp. zn. , v souladu s návrhem nejvyššího státního zástupce podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. července 2002

Předseda senátu:

Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.