Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1278/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Jeseníku rozsudkem ze dne 12. listopadu 1997 pod č.j. -85 zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 405.000 Kč s přísl. Odvolací soud, Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 18. prosince 2001 pod č.j. -121 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalobce uznal povinným zaplatit žalovanému na nákladech řízení 12.700 Kč do tří dnů k rukám advokáta.

Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva obsahující všechny náležitosti platnosti právního úkonu z hlediska požadavku jeho určitosti a srozumitelnosti, že znění smlouvy nevzbuzuje žádné pochybnosti o vůli účastníků smlouvy, a tudíž že smlouva je perfektní. Také souhlas pronajímatele se smlouvou o podnájmu nebytových prostor byl udělen, i když po uzavření smlouvy. Podnájemní smlouva, jež se odvíjí z nájemní smlouvy ze dne 25.7.1991 je však absolutně neplatná proto, že byla uzavřena v době, kdy nájemné za podnájem bylo regulovanou cenou podle vyhl. Č. a nebylo proto možné v souladu s právej sjednat nájemné vyšší, než stanovil cenový předpis. V předmětné smlouvě byla dohodnuta roční úhrada 76.557,60 Kč včetně topení, teplé vody, vodného a stočného. Odvolací soud ovšem dále uvedl, že na věc se musí vztahovat všechna pravidla, týkající se smluv jak obecně, tak i podle zvláštních předpisů. Zvláštním předpisem je , který ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy vyžadoval, aby smlouva o nájmu nebytových prostor měla písemnou formu, obsahovala předmět a účel nájmu, výši a splatnost nájemného a způsob jeho platby ( ve znění účinném v den uzavření smlouvy). Jestliže však úhrada za podnájem byla sjednána pevnou částkou za jednotku plochy s tím, že v této částce je zahrnuta úhrada za vodné, stočné, teplo a teplou vodu, bez rozlišení (uvedení) částky představující nájemné (úhrady za podnájem), potom je třeba považovat smlouvu o podnájmu, která musí mít obdobné náležitosti jako smlouva o nájmu za absolutně neplatnou ( cit. zák.). Tento závěr vedl krajský soud k potvrzení rozsudku okresního soudu, byť i z jiných důvodů.

Proti rozsudku podal dovolání žalobce, který jeho přípustnost spatřuje v ustanovení , neboť, jak uvedl, tím, že odvolací soud opřel své rozhodnutí o právní názor odlišný od právního názoru soudu prvního stupně, tento během ústního jednání nevyslovil a nedal tak dovolateli žádnou možnost na tento názor reagovat, byla dovolateli odňata možnost jednat před soudem. Jako dovolací důvod žalobce označil, že v řízení došlo k vadám uvedeným v ustanovení , jednak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Nejvyšší soud jako soud dovolací při posuzování dovolání vycházel z ustanovení části dvanácté, hlavy I. bodu 17 , podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, projednají se a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. Proto v tomto usnesení jsou uváděna ustanovení ve znění před novelou provedenou (dále jen „“).

Dovolací soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem ( , ).

Bylo však potřebné posoudit, zda je dovolání přípustné.

Dovolatel opíral přípustnost dovolání o tu skutečnost, že odvolací soud, i když rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, založil své rozhodnutí na částečně odlišném právním názoru, k němuž se dovolatel neměl možnost vyjádřit. V souzené věci vycházel totiž nejen z obecných ustanovení o náležitostech smluv a předpokladech jejich platnosti, ale i z ustanovení , které se týká nájmu nebytových prostor a vyložil jej jako se vztahující i na podnájem nebytových prostor. Jak je patrné, ze o nájmu a podnájmu nebytových prostor, vycházel již soud prvního stupně, nepovažoval však za potřebné tímto zákonem obšírněji argumentovat. Odvolací soud potom právní konstrukci dovodil do konce. Dovolací soud má za to, že v tomto případě, kdy napadené rozhodnutí poukázalo na kogentní ustanovení tohoto citovaného zákona nejde o takovou změnu právní konstrukce, kterou by dovolatel nemohl předvídat. Je ostatně logické, že když zákon v době uzavření smlouvy kladl na smlouvy o nájmu nebytových prostor určité přísné podmínky a patrně v zájmu vyloučení zbytečných sporů stanovil i předpoklady jejich platnosti a když v této souvislosti v čase uzavření smlouvy platila i regulace nájmu jako ceny užívání věci podle vyhl. Č. , vztahovala se tato omezení i na podnájmy nebytových prostor. Nedá se totiž žádným rozumným způsobem zdůvodnit, proč by u podnájmů měl platit volnější právní režim.

Z tohoto důvodu dospěl dovolací soud k závěru, že v souzené věci nedošlo k vadě podle ustanovení , namítané dovolatelem.

Žádný jiný důvod přípustnosti dovolání nebyl dán. Podmínky ustanovení a b) splněny nebyly, žalobce nevznesl návrh na vyslovení přípustnosti dovolání podle a ani dovolací soud přípustnost dovolání s poukazem na to, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, nevyslovil ( ).

Nezbylo proto, než dovolání jako nepřípustné odmítnout ( , ).

Dovolatel neměl v řízení úspěch, žalovanému však dovolací soud náklady řízení o dovolání nepřiznal s poukazem na ustanovení a to se zřetelem k okolnostem případu, kdy se žalovaný zatím mohl těšit majetkové výhodě.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 25. července 2002

JUDr. Oldřich Jehlička, CSc., v.r.

předseda senátu