Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 281/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Obvinění L. H. a J. H. byli rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 5. 2001, sp. zn. uznáni vinnými trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustili tím že dne 8. 12. 1999 v době okolo 16.00 hodin v P. 4, V Š., v prostoru výměníkové stanice, v sídle firmy H., s. r. o. poté, co jim poškozený T. V. odmítl doplatit částku 53.000,- Kč za provedení instalatérských prací a souhlasil toliko se zaplacením částky 43.000,- Kč, vytrhl obviněný L. H. poškozenému z ruky obálku s částkou 43.000,- Kč, na tuto částku mu odmítl vydat potvrzení a následně po přepočítání této peněžní částky požadovali obvinění po poškozeném okamžité doplacení i zbylých 10.000,- Kč, a to za použití vulgárních nadávek uvedených ve spise a pohrůžkou uzamknutí v místnosti a držení v ní až do okamžiku zaplacení, a jelikož se poškozený snažil svým mobilním telefonem zn. Nokia 5110 v hodnotě 900,- Kč přivolat Policii ČR, udeřil jej obviněný H. do ramene a vytrhl mu tento mobilní telefon spolu s aktivační kartou v hodnotě 1.500,- Kč z ruky a na žádost o jeho vrácení reagoval tím, že poškozeného uchopil a stiskl jej pod krkem při dolním konci levého kývače v blízkosti klíční kosti a v jamce nad hrudní kostí. Za tento trestný čin byl oběma obviněným uložen podle § 234 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle § 58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. byl oběma obviněným výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků.

Proti tomuto rozsudku podali obvinění odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 1.. 2002, sp. zn. tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

Prostřednictvím svého obhájce podali obvinění ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání proti výše citovanému usnesení Městského soudu v Praze. V dovolání uplatnili důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pochybení soudů obou stupňů spatřovali především v nesprávném „právním posouzení skutku (pokud jejich jednání je kvalifikováno jako trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a nikoliv trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák.), zejména však v nerespektování zásady „in dubio pro reo“, pokud byli v předmětné věci uznáni vinnými a odsouzeni“. V další části svého dovolání pak obvinění vznesli své námitky k hodnocení výpovědi poškozeného T. V. soudy obou stupňů, poukázali na rozporuplnost výsledků lékařských vyšetření a zpochybnili závěr soudů obou stupňů o nevěrohodnosti výpovědi svědka B. Závěrem konstatovali, že jejich vina nebyla spolehlivě a nade vší pochybnost prokázána, a že soudy obou stupňů nerespektovaly při svém rozhodnutí zásadu „v pochybnostech ve prospěch obžalovaného“.

V petitu dovolání pak obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud České republiky v celém rozsahu zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že podle § 226 písm. a) tr. ř. se v celém rozsahu oba dovolatelé zprošťují obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák.

K dovolání obviněných se dne 5. 6. 2002 vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství a uvedla, že celé dovolání vyznívá jako druhé odvolání, neboť obsah dovolání tvoří výlučně argumenty, které uplatňovali oba obvinění v rámci své obhajoby a se kterými se soudy obou stupňů, zejména soud nalézací, v plném rozsahu vypořádaly. Obvinění nevytýkají napadenému rozhodnutí konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci skutku, ale prosazují odlišné právní hodnocení důkazů ve směru k jiné definici skutku, než k jaké dospěl nalézací soud. Podle jejího názoru soud I. stupně správně zjištěný skutkový stav podřadil i pod správné ustanovení trestního zákona. V závěru státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání podle § 265i písm. b), e) trestního řádu odmítl a současně navrhla, aby toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací podle § 265c tr. ř. nejprve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest /§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř./.

Důvody, pro které lze podat dovolání, jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř. Jak vyplývá ze zákonné formulace tohoto ustanovení, jedná se o taxativní výčet a nelze je proto žádným způsobem rozšiřovat. Nejvyšší soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda dovolací důvody uplatněné obviněnými jsou v souladu s citovaným ustanovením zákona. Teprve po splnění této podmínky lze napadené rozhodnutí přezkoumat dovolacím soudem.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání tedy nemůže být nesprávné skutkové zjištění.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obvinění v něm uplatnili námitky směřující výhradně proti způsobu, jakým soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy. Jedná se tedy o skutkové vady, jež však nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního posouzení věci, a nemohou být tedy důvodem přezkoumání napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení. Vzhledem k již výše deklarovanému výkladu obsahu ustanovení § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze v rámci řízení o dovolání přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění soudu. Nejvyšší soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen ve výroku odsuzujícího rozsudku. V návaznosti na tento skutkový stav Nejvyšší soud pouze hodnotí správnost jeho hmotně právního posouzení.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněných bylo podáno z jiných důvodů, než vymezuje ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž dle obsahu uplatněných námitek spatřován ve skutkových vadách. Teprve důsledkem tohoto postupu mělo být následně vadné i hmotně právní posouzení věci. Dovolatel totiž nejen že musí v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., ale obsah konkrétních dovolacích důvodů musí také korespondovat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vzhledem k výše uvedenému v dané věci Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, a rozhodl v souladu s ustanovením § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, a to v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 24. července 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jiří P á c a l

Vypracovala:

JUDr. Blanka Roušalová