Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 210/2020-60
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr Alicí Kořínkovou v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem titul titul. jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 42 155 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci částku 7 735 Kč s 9 % úrokem z prodlení ročně od 8. 9. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný uznán povinným uhradit žalobci
a) částku 17 087 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 10 073,10 Kč od 31. 5. 2018 do zaplacení a s 29 % smluvním úrokem ročně z částky 10 073,10 Kč od 24. 5. 2018 do zaplacení,
b) částku 17 333 Kč s 9 % úrokem z prodlení ročně z částky 6 501,32 Kč od 8. 9. 2018 do zaplacení a s 29 % smluvním úrokem ročně z částky 14 236,32 Kč od 1. 9. 2018 do zaplacení,
se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci částku 7 735 Kč s 9 % úrokem z prodlení ročně od 8. 9. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaný uznán povinným uhradit žalobci a) částku 17 087 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 10 073,10 Kč od 31. 5. 2018 do zaplacení a s 29 % smluvním úrokem ročně z částky 10 073,10 Kč od 24. 5. 2018 do zaplacení, b) částku 17 333 Kč s 9 % úrokem z prodlení ročně z částky 6 501,32 Kč od 8. 9. 2018 do zaplacení a s 29 % smluvním úrokem ročně z částky 14 236,32 Kč od 1. 9. 2018 do zaplacení, <b>se zamítá.</b> III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 42 155 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi jeho právním předchůdcem, společností právnická osoba, a žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčkách, a to dne datum a datum, z nichž si žalovaný neplnil sjednané povinnosti a žalobci, jemuž byly pohledávky smluvně postoupeny, dluží předmětnou částku.
2. V dané věci soud po zjištění stanoviska účastníků k jeho zamýšlenému postupu podle § 115a) o. s. ř. vyhlásil veřejně toliko rozsudek, když vyšel z listinných důkazů předložených žalobcem.
3. Ze smluv o zápůjčkách z datum a datum včetně zákaznických karet, smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek včetně podacího lístku, výzvy k plnění včetně podacího lístku a tabulek umoření, soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne datum byla mezi společností právnická osoba a žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce na částku 21 000 Kč se sjednanými úroky ve výši 3 756 Kč (29 %), odměnou za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 162 Kč a za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 9 257 Kč. Úhrnem tak měl uhradit 39 179 Kč v šedesáti týdenních splátkách po 653 Kč, poslední splátka činila 648 Kč. Dohromady na tuto pohledávku uhradil 22 088 Kč. Při uzavírání smlouvy s ním byla vyplněna i zákaznická karta, z níž vyplynulo, že žalovaný byl hlášen na ohlašovně Městského úřadu Příbram, kontaktní adresu měl na jiné adrese, bydlel v nájmu, byl svobodný, měl dvě vyživovací povinnosti, pracoval na plný pracovní úvazek jako stavební dělník u firmy anonymizováno spol. s r. o. s příjmem 15 850 Kč čistého měsíčně, věřiteli hradil další splátky částkou 2 236 Kč měsíčně a přestože bylo uváděno, že má pouze jeden zdroj příjmů, byly ještě do jeho příjmů zahrnuty další čisté příjmy domácnosti ve výši 9 000 Kč, aniž by plynulo, z čeho vznikly, případně koho se týkaly. Odhadované výdaje žalovaného tehdy činily 13 900 Kč měsíčně. Účele, zápůjčky bylo vybavení domácnosti. Dne datum s ním byla uzavřena druhá smlouva o zápůjčce na 20 000 Kč s tím, že měl zaplatit ještě dalších 17 333 Kč coby souhrn smluveného úroku ve výši 3 577 Kč (29 %), 5 340 Kč za zpracování, doručení a flexibilní splácení a 8 416 Kč za administrativní činnost a komfortní splácení. Celkovou částku 37 333 Kč měl uhradit v šedesáti týdenních splátkách po 623 Kč, poslední splátka činila 576 Kč. I v tomto případě s ním byla vyplněna zákaznická karta, podle níž byl stále anonymizována tři slova stát. instituce a měl jinou kontaktní adresu než adresu trvalého pobytu, pracoval u stejného zaměstnavatele s příjmem 16 800 Kč měsíčně, jeho interní splátky činily 2 612 Kč měsíčně a odhadované měsíční výdaje 13 700 Kč. Další čisté příjmy domácnosti činily 12 000 Kč Ani v tomto případě není uvedeno, čeho se tyto příjmy týkají. Žalovaný byl i nadále svobodný se dvěma vyživovacími povinnostmi, ze zápůjčky chtěl hradit opravy. Na druhou smlouvu o zápůjčce uhradil 12 265 Kč. Dne datum byly pohledávky za žalovaným smluvně postoupeny žalobci, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn.
4. Podle § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného tak, jak to stanoví § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy ze zákaznické karty nevyplývá, z čeho plynul další příjem žalovaného, jsou v něm fakticky uvedeny dva příjmy, ač jako zdroj příjmu žadatele je uváděn pouze jeden. Pravděpodobně žalovaný v době uzavírání jednotlivých smluv žil s někým v rodinném společenství, ale jelikož byl svobodný, nebylo možné započítávat další příjmy do příjmů jeho domácnosti, aniž by bylo patrno, v jakém rozsahu mají tyto příjmy ovlivňovat příjmy žalovaného, tedy v jakém rozsahu s těmito příjmy může hospodařit. Jeho odhadované měsíční výdaje činily u smlouvy z datum 13 900 Kč měsíčně, a přestože následně uzavřel další smlouvu o zápůjčce, pak u této druhé smlouvy se měsíční výdaje snížily na 13 700 Kč, ač by mělo dojít k jejich navýšení, neboť v tu dobu žalovaný ještě splácel splátky z první smlouvy. Pokud u ní byly stanoveny měsíční výdaje žadatele na 13 900 Kč a k tomu měl hradit dalších 2 612 Kč měsíčně na základě uzavřené smlouvy, pak jeho dluhy převýšily příjem, který byl vykázán částkou 15 850 Kč, z čehož vyplývá, že v době uzavření smlouvy z datum nebyl dostatečně bonitní. V podstatě obdobná situace se opakovala i u smlouvy ze datum, u níž bylo k jeho odhadovaným výdajům třeba připočítat ještě splátky z nově uzavřené smlouvy ve výši 2 492 Kč, takže jeho výdaje činily 16 192 Kč a příjem toliko 16 800 Kč, ani v tomto případě tedy žalovaný nedosahoval dostatečného příjmu na to, aby mohl řádně splácet půjčky dle uzavřené smlouvy, což měl právní předchůdce žalobce řádně ověřit. V tomto směru soud odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/2019-86, podle něhož v případě, že věřitel dostatečně neověří úvěruschopnost žalovaného, dochází k absolutní neplatnosti uzavřených smluv, stejně tak jako na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III US 4129/2018 týkající se povinnosti věřitelů řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníků. Soud navíc poukazuje na nepřiměřená ujednání o dalších platbách spojených s poskytnutím zápůjček, kdy u zápůjčky z datum došlo k navýšení samotné jistiny o dalších 86,5 %, u zápůjčky ze datum dokonce o 86,66 %. Za situace, kdy žalobce neprokázal, že docházelo k hotovostnímu inkasu splátek, je třeba pohlížet na veškerá vedlejší ujednání tak, že plnily funkci úroků, které byly sjednány v rozporu se zákonem, kdy soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle něhož již úroky, které přesahují 60 %, byly sjednány v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na shora uvedené pak má soud za to, že žalobci v důsledku uzavření neplatných smluv jeho právním předchůdcem vznikl nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny spolu se zákonnými úroky z prodlení. U smlouvy z datum, kde jistina činila 21 000 Kč, byla tato plně uhrazena, neboť žalovaný na tuto smlouvu zaplatil 22 088 Kč, a proto veškeré nároky, které byly žalovány ohledně této smlouvy, byly soudem zamítnuty a jde-li o smlouvu ze datum, pak z jistiny ve výši 20 000 Kč bylo zaplaceno 12 265 Kč, takže ohledně této smlouvy byla žaloba důvodná co do částky 7 735 Kč s 9 % zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku.
6. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když toto právo by příslušelo úspěšnějšímu žalovanému, který byl však ve věci nečinný, vznik ani výši nákladů řízení neprokázal, žalobci pak s ohledem na výsledek sporu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Praze, a to písemně do 15 dnů ode dne jeho doručení.
Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na pověření soudního exekutora provedením exekuce (zák. č. 120/2001 Sb.).