Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 254/07

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. Ch., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 10. 2006, čj. 2 Cmo 15/2006-137, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2004, čj. 25 Cm 117/2002-101, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 12. 2004, čj. 25 Cm 117/2002-118, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním, označeným jako ústavní stížnost, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných (správních) soudů, neboť je toho názoru, že jimi byly porušeny jeho ústavním pořádkem zaručená základní práva a svobody.

Stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl (a není) zastoupen advokátem [viz , a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ")].

Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vede, se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem) volí, ačkoli byl opakovaně poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz kupříkladu věci ústavních stížností vedené pod

sp. zn.

,

,

,

nebo

a další).

Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.

Ústavní soud je však toho názoru (který vyjádřil ve stěžovatelových věcech opakovaně), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

Vědomost o povinném zastoupení a důsledcích toho, že tato podmínka podání není splněna, dává stěžovatel ostatně (a bez pochybností) najevo i ve stížnosti posuzované (viz č. l. 4 spisu Ústavního soudu). Žádá-li současně, aby mu byly "ve věci poskytovány lhůty" ("nejméně 60-90 dnů"), připomíná se, že se tak fakticky stalo, jestliže ústavní stížnost podal dne 26. 1. 2007 a do dnešního dne nedostatek zastoupení advokátem odstraněn nebyl. Není žádného věcného důvodu, aby tyto "lhůty" byly stěžovateli poskytovány "od doručení následné výzvy", neboť ve smyslu výše řečeného takových výzev vůči stěžovateli netřeba.

V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (shodně usnesení Ústavního soudu ve stěžovatelově věci

sp. zn.

,

,

,

III.ÚS 38/06

,

,

nebo

) se tudíž Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení a soudcem zpravodajem ústavní stížnost bez jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. 5. 2007

Jiří Nykodým

soudce zpravodaj