Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1737/2001

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Frýdku-Místku částečným rozsudkem ze dne 29. 11. 1999, č. j. -161, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částky 21.000,- Kč a 79.234,40 Kč, zamítl žalobu s návrhem na zaplacení dalších částek 181.470,- Kč a 31.156,35 Kč s tím, že o náhradě ušlého zisku ve výši 2.450.000,- Kč a o protinávrhu žalovaného na zaplacení 634.091,- Kč a o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku.

K odvolání obou účastníků Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. 3. 2001, č. j. -247, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé ohledně částky 21.000,- Kč změnil tak, že žalobu na zaplacení 21.000,- Kč zamítl, v zamítavém výroku ohledně částky 181.470,- Kč a ve vyhovujícím výroku ohledně částky 79.234,40 Kč jej potvrdil, v zamítavém výroku ohledně částky 31.156,35 Kč rozsudek soudu prvního stupně co do částky 4.243,65 Kč zrušil a v tomto rozsahu řízení z důvodu zpětvzetí zastavil a co do částky 26.912,70 Kč jej zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání z důvodu podle a d) , v němž namítá, že žalobkyně neměla od počátku řízení způsobilost být účastníkem řízení v důsledku svého zdravotního stavu, a ačkoliv v průběhu řízení před soudem prvního stupně byl její psychický stav zkoumán, v odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů není uvedeno, jak se soudy s touto podmínkou řízení vypořádaly. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci, zejména z hlediska aplikace ustanovení o náhradě škody a o promlčení. Podle jeho názoru nebyly v této věci důvody pro rozhodování částečným rozsudkem a před vyhlášením rozsudku soudu prvního stupně mu nebylo poskytnuto právo vyjádřit se k účelnosti postupu podle Navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu, případně i rozsudku soudu prvního stupně, a vrácení věci k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve svém vyjádření vyvracela důvody dovolání s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu i jeho právní posouzení věci je podle jejího názoru správné. Námitku o její nezpůsobilosti být účastníkem řízení žalovaný vznesl již v průběhu sporu, k posouzení této otázky byl ustanoven znalec, který její způsobilost k právním úkonům potvrdil. Navrhla zamítnutí dovolání.

Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písm. a) až g).

Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu,jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [ ] nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ].

Podle ustanovení dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) změněno usnesení soudu prvního stupně: to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení,o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích,o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,

b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208): to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,-Kč a v obchodních věcech 50.000,-Kč,

c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,

e) odvolání odmítnuto,

f) odvolací řízení zastaveno.

Podle ustanovení , 2 je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ohledně částky 79.234,40 Kč potvrzen, není dovolání žalovaného přípustné, neboť nebyla vyslovena přípustnost dovolání ve smyslu a žalovaný ani návrh na vyslovení přípustnosti před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu neučinil ( ). Nejde ani o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno.

K dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně částky 181.470,- Kč potvrzen, a proti výroku, kterým byl ve vyhovujícím výroku ohledně částky 21.000,- Kč s příslušenstvím změněn tak, že žaloba byla zamítnuta, není žalovaný k dovolání subjektivně oprávněn [, ]., neboť k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, jemuž nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jeho právech. Zamítnutím žaloby nebyla žalovanému žádná újma na jeho právech způsobena a žalovaný tedy ani nemůže mít zájem na zrušení rozhodnutí odvolacího soudu v tomto rozsahu.

Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl z důvodu částečného zpětvzetí žaloby rozsudek soudu prvního stupně co do částky 4.243,65 Kč zrušen a řízení v tomto rozsahu zastaveno, a který má povahu usnesení (srov. věta prvá, , ), je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením věty za středníkem , neboť tímto výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč.

Rovněž výrok rozsudku odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 26.912,70 Kč zrušen a věc v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, má povahu usnesení a zákon proti němu dovolání nepřipouští ( a ).

Z hlediska ust. , a není tedy v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné. Přípustnost dovolání by mohla být založena toliko z důvodů taxativně uvedených v ustanovení , neboť dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Přípustnost dovolání z hlediska tohoto ustanovení přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad uvedených v ustanovení , nýbrž nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí.

Dovolatel namítá, že žalobkyně neměla způsobilost být účastníkem řízení, a tedy že řízení je postiženo vadou uvedenou v ustanovení Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení.

Podle ustanovení způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.

Způsobilost mít procesní práva a povinnosti v zásadě splývá se způsobilostí mít práva a povinnosti podle hmotného práva (tzv. právní subjektivitou). Fyzická osoba má způsobilost být účastníkem řízení (s výjimkou pracovněprávních vztahů) od narození a tato způsobilost zaniká smrtí. Je tedy jednoznačné, že se u žalobkyně nejedná o nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení ( ).

Na rozdíl od způsobilosti být účastníkem řízení, upravuje zákon tzv. procesní způsobilost účastníků řízení.

Podle každý může před soudem jako účastník samostatně jednat (procesní způsobilost) v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti.

Procesní způsobilostí podle tohoto ustanovení se rozumí způsobilost vykonávat v řízení práva a povinnosti účastníka řízení samostatně nebo prostřednictvím zvoleného zástupce. U fyzické osoby vzniká v plném rozsahu zletilostí a před dosažením tohoto věku uzavřením manželství. Procesní způsobilost nemají osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům. Rozhodnutí soudu, vydané v řízení podle a násl. o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům má konstitutivní účinky a působí tedy od právní moci takového rozhodnutí. Jak vyplývá z obsahu spisu, v průběhu řízení před soudy obou stupňů nebyla žalobkyně zbavena způsobilosti k právním úkonům ani v této způsobilosti omezena, a nelze proto učinit závěr, že neměla procesní způsobilost (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. publikované v časopise Soudní judikatura, č. 26 roč. 1998), nehledě k tomu, že ke zkoumání procesní způsobilosti žalobkyně v souvislosti s jejím zdravotním stavem byl v průběhu řízení před soudem prvního stupně ustanoven znalec z oboru soudní psychiatrie a psychologie MUDr. P. K., který vypracoval znalecký posudek, z jehož závěrů vyplynulo, že žalobkyně je plně způsobilá k právním úkonům a na místě není ani omezení či zbavení této způsobilosti.

Nejde proto ani o nedostatek procesní způsobilosti žalobkyně [ ].

Ani další námitka dovolatele, že mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost před soudem jednat ve smyslu ust. , protože mu v průběhu řízení nebylo umožněno vyjádřit se k postupu soudu podle , není opodstatněná.

O odnětí možnosti jednat před soudem se jedná, jestliže soud postupoval v řízení tak, že znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu dává. Dovolací důvod podle je dán především tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže věc projednal v rozporu s ustanovením v nepřítomnosti účastníka.

Podle ust. rozsudkem má být rozhodnuto o celé projednávané věci. Jestliže je to však účelné, může soud rozsudkem rozhodnout nejdříve jen o její části nebo o jejím základu.

Zákon tedy nechává účelnost vydání částečného, popř. i mezitímního rozsudku na uvážení soudu, který jej může vydat i bez návrhu účastníků; k účelnosti takového postupu mají účastníci právo se vyjádřit. V daném případě, jak vyplývá z obsahu spisu, okresní soud ještě před vyhlášením částečného rozsudku při jednání dne 29. 11. 1999, kterého se účastnil právní zástupce žalovaného, upozornil účastníky, že ve věci vydá částečný rozsudek, a sdělil jim, které nároky se jím budou řešit. Poté byla zástupcům obou účastníků dána možnost vyjádřit se k věci i k účelnosti tohoto postupu a právní zástupce žalovaného této možnosti také využil, když po svém závěrečném vyjádření uvedl, že je toho názoru, že pokud soud rozhodne částečným rozsudkem, měl by vydat zamítavý výrok. Nelze proto dospět k závěru, že by se soud dopustil nesprávného postupu, v jehož důsledku by žalovaný mohl být zkrácen na svých procesních právech.

Dovolací důvody podle , a f) nejsou tedy dány. Dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozhodnutí odvolacího soudu trpělo některou z jiných vad taxativně uvedených v ust. Dovolání v dané věci tedy směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného odmítl podle věty první, a a c) , aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.

Dovolací soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení, neboť posuzoval přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o odvolání účastníků proti částečnému rozsudku soudu prvního stupně; o všech dosavadních i dalších nákladech řízení bude proto rozhodnuto v konečném rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. července 2002

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu