Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2460/2000

U S N E S E N Í

I. Dovolací řízení se zastavuje.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 29. 1. 1997, č. j. – 18, zavázal žalovaného, aby vyklidil a vyklizený odevzdal žalobci byt č. 3 o velikosti 4 + 1 s příslušenstvím, v 1. poschodí domu čp. 1573 v ulici A.17. l. v R. n. L. (dále též jen „předmětný byt“ nebo „byt“) do patnácti dnů ode dne zajištění přístřeší. Zároveň žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení. Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že předmětný byt je ve vlastnictví žalobce a že žalovaný jej užívá se svou družkou; dovodil zároveň, že žalovanému nevzniklo právo nájmu bytu, a to ani po smrti J. K. (nevlastního otce žalovaného), neboť ten užíval byt „protiprávně“. Formu bytové náhrady soud odůvodnil dobou, po kterou žalovaný byt užíval a jeho současnými poměry.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 30. 6. 1998, č. j. – 34, změnil rozsudek soudu prvního stupně jen ve výroku o bytové náhradě potud, že patnáctidenní lhůta ke splnění povinnosti vyklidit předmětný byt počne plynout ode dne, kdy bude žalovanému zajištěno náhradní ubytování; jinak napadený rozsudek potvrdil a žalovaného zavázal nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů. Krajský soud se ztotožnil s většinou závěrů soudu prvního stupně, na rozdíl od něho ale dovodil, že ačkoli žalovaný užívá předmětný byt bez právního důvodu a tedy i bez nároku na zajištění bytové náhrady při jeho vyklizení, bylo by jeho vystěhování z bytu po zajištění pouhého přístřeší v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení a Kromě tvrzení, že u soudu prvního stupně rozhodovala vyloučená soudkyně (dovolací důvod podle ), uplatnil i dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ) při rozhodování o povaze bytové náhrady. V dovolání pak podrobně argumentoval ve prospěch svých tvrzení o existenci výše uvedených dovolacích důvodů a navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil, a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Litoměřicích.

Žalobce se v dovolacím vyjádření zabýval přípustností dovolání, polemizoval s dovolatelovými tvrzeními a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Písemným podáním ze dne 8. 7. 2002, které došlo Nejvyššímu soudu dne 9. 7. 2002, vzal žalovaný své dovolání zpět s odůvodněním, že dne 28. 6. 2002 byla mezi ním a žalobcem uzavřena smlouva o nájmu předmětného bytu na dobu neurčitou. Požádal, aby Nejvyšší soud při rozhodování o nákladech řízení přihlédl k tomu, že dovolání je vzato zpět „výlučně pro chování žalobce“.

V souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, bylo nutno dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, vydanému dne 30. 6. 1998, tj. přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, projednat a rozhodnout o něm podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. 1. 2001 – dále opět jen „“). Nejvyšší soud proto aplikoval ustanovení věty druhé a dovolací řízení v důsledku zpětvzetí podaného dovolání zastavil.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , , věty prvé , neboť dovolatel nese procesní zavinění na tom, že řízení o jeho dovolání bylo zastaveno. Skutečnost zdůrazněná ve zpětvzetí dovolání, že – s časovým odstupem téměř čtyř let od právní moci rozsudku, jímž byl žalovaný zavázán předmětný byt vyklidit – došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy o nájmu tohoto bytu, nemůže být považována za okolnost podřaditelnou ustanovení větě druhé (z písemností připojených ke zpětvzetí dovolání se ostatně podává, že v souvislosti s uzavřením výše zmíněné nájemní smlouvy bylo dne 28. 6. 2002 také dohodnuto, že žalovaný „náklady řízení ponese na své náklady“); rovněž tak nejsou naplněny předpoklady pro aplikaci ustanovení ve prospěch dovolatele. Výše nákladů, na jejichž náhradu má žalobce právo, činí 575,- Kč (500,- Kč jako odměna advokáta za sepis dovolacího vyjádření podle , a , ve znění pozdějších předpisů, 75,- Kč jako paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle téže vyhlášky).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 24. července 2002

JUDr. Hana M ü l l e r o v á , v.r.

předsedkyně senátu