Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 420/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. , byl podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 6. 2001, sp. zn. , a za splnění podmínek tr. ř. bylo nově vrchním soudem rozhodnuto tak, že obviněná M. Š. byla uznána vinnou trestným činem podvodu podle , odst. 3 písm. b) tr. zák., ve znění Podle tr. zák. byl obviněné uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků, když pro výkon uloženého trestu byla obviněná podle tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou. Dále byl obviněné podle a tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikatelské činnosti s předmětem činnosti nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej na dobu čtyř let. O náhradě škody rozhodl soud ve smyslu tr. ř.

Proti rozsudku soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání. Uvedla, že dovolání podala z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vyjádřila názor, že hodnocení důkazní situace provedené oběma soudy „není namístě a taktéž nezachycuje komplexní povahu a rámec důkazů“, jak byly soudy provedeny. Dále uvedla, že sice jako podnikatelka vykazovala a vykazuje dluhy z podnikání, nicméně tyto nemohou být posuzovány v žádné rovině skutkových podstat trestných činů a sankcionovány trestně právně. Podle jejího názoru měla být podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby, neboť je přesvědčena, že jedině takové rozhodnutí soudu je možné při zhodnocení důkazní situace, neboť její jednání nebylo pokryto zaviněním, což je prokazatelné účetními doklady, které měly být od poškozené vyžádány. V závěru dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek zrušil a do doby než rozhodne o dovolání přerušil výkon trestu odnětí svobody, který obviněná nastoupila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá rozsudek, jímž byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest. Obviněná, řádně zastoupena advokátem, je osobou oprávněnou k podání dovolání a napadá nesprávnost výroků, které se jí bezprostředně dotýkají. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda lze uplatněný dovolací důvod považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Nejvyšší soud však shledal, že dovolání obviněné M. Š. je dovoláním, které ve skutečnosti bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možno namítat, že skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoli zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tedy nejde, anebo je možno namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin. V žádném případě však nelze namítat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu. Nejvyšší soud musí vycházet z již soudem učiněného skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotněprávního posouzení. Z obsahu dovolání je však zcela zřejmé, že dovolatelka své námitky nesměřuje vůči správnosti právního posouzení skutkového stavu věci, nýbrž napadá provedená skutková zjištění, včetně hodnocení provedených důkazů. Pro tento závěr zcela jednoznačně svědčí již shora zmíněná argumentace obviněné (např. „žádný soud se nezabýval pravými důvody uskutečnění schůzky, příčinami dluhu, navýšením odběrů a umořováním vzniklého dluhu, nebyly vyžádány od poškozené potřebné účetní doklady“ apod. – napadá skutková zjištění, resp. jejich neúplnost, závěr dovolání obviněné směřuje také do oblasti hodnocení důkazů).

S přihlédnutím ke shora uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu než má na mysli ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu stalo se rozhodování o žádosti obviněné o přerušení výkonu trestu odnětí svobody bezpředmětným.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. července 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann