Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 276/2020-32
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní titul Štěpánkou Brožovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 94 099,36 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 36 670 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36 670 Kč od 22. 10. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 57 429,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši
9 % ročně z částky 47 991,21 Kč od 21. 12. 2018 do 21. 10. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 321,21 Kč od 22. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Soud ukládá žalobkyni, aby zaplatila České republice – Okresnímu soudu v Benešově do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku soudní poplatek za žalobu ve výši 3 026 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 36 670 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36 670 Kč od 22. 10. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 57 429,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 47 991,21 Kč od 21. 12. 2018 do 21. 10. 2020 a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 321,21 Kč od 22. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Soud ukládá žalobkyni, aby zaplatila České republice – Okresnímu soudu v Benešově do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku soudní poplatek za žalobu ve výši 3 026 Kč.
1. Dne 28. 8. 2019 podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalovanému o zaplacení částky 94 099,36 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne 20. 3. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka č. 147327. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Předmětem smlouvy byl neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalobkyně převedla finanční prostředky na účet žalovaného a žalovanému přijetím částky vznikla povinnost spotřebitelský úvěr splatit dle podmínek ve smlouvě, a to v 18 měsíčních splátkách po 6 665 Kč vždy k 16. dni příslušeného kalendářního měsíce, počínaje dnem 16. 4. 2018. Žalovaný však úvěr nesplácel a ke dni 20. 12. 2018 se dostal do prodlení s úhradou splátek. Přes následné upomínky včetně předžalobní upomínky a poskytnutí dodatečné lhůty k plnění žalovaný ničeho neuhradil a žalobkyně úvěr zesplatila ke dni 20. 12. 2018. Žalobkyně se po žalovaném domáhá úhrady nesplacené jistiny ve výši 47 991,21 Kč, úroků z úvěru ve výši 33 594,28 Kč, smluvní pokuty z prodlení ve výši 900 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 47 991,21 Kč od 21. 12. 2018 do dne sepsání žaloby (19. 8. 2019) ve výši 11 613,87 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), a zjistil následující skutkový stav: Na základě smlouvy
o spotřebitelském úvěru Proto půjčka č. 147327 ze dne 20. 3. 2018 žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč, kterou se žalovaný dle smlouvy zavázal splatit v 18 měsíčních splátkách po 6 665 Kč. Žalovaný však úvěr řádně nehradil, a to ani přes upomínky žalobkyně, která v souladu se smluvními podmínkami úvěr zesplatnila ke dni 20. 12. 2018. Dne 23. 4. 2019 byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka. Tyto skutečnosti má soud za prokázané z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvě o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka, smluvních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, splátkového kalendáře, výpisu z účtu žalobkyně, upomínek ze dne 21. 6. 2018, 6. 7. 2018 a 17. 8. 2018, dopisu
o zesplatnění ze dne 20. 12. 2018 a předžalobní upomínky ze dne 23. 4. 2019 včetně podacího archu.
4. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku . Podle ustanovení § 2395 se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti. Neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. v platném znění poskytovatel před uzavřením smlouvy
o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,
a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo
i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce druhého téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 ) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádá z důležitého důvodu
o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 1968 dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
5. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že zmínky ve smlouvě o zápůjčce, v nichž žalovaný potvrzuje, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od žalovaného a že žalovaný poskytl úplné a pravdivé údaje, jsou ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečné a řádné zkoumání úvěruschopnosti (tj. způsob zkoumání, podklady apod.) z nich nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , (PR 21/2018 s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
6. V daném případě vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 50 000 Kč, neboť strany mezi sebou uzavírali smlouvu o úvěru, na základě které věřitel plnil. Smlouvu však soud vyhodnotil jako neplatnou, protože žalobkyně netvrdila, ani neprokázala, že by zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, a svou neúčastí při jednání se zbavila možnosti být soudem poučena a vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů. V tomto směru tedy neunesla břemeno tvrzení, ani důkazní (viz nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018 ). Jestliže věřitel plnil na základě neplatné smlouvy, má nárok na vrácení toho, o co se dlužník na jeho úkor obohatil. Žalovaný na svůj dluh plnil celkem částku 13 330 Kč, tudíž mu zbývá vrátit částku 36 670 Kč, proto soud žalobě v této části vyhověl. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta).
7. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroků (mají oporu v neplatné smlouvě) a úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné). Soud nepřihlédl k zápočtům žalobkyně, které provedla ohledně jednotlivých úhrad žalovaného na souhrnný poplatek, neboť zápočty je nutné provádět jen na ty nároky, které skutečně existují (jsou platné). Připuštěním opačného výkladu by došlo ke zcela nesmyslnému množení sporů (ohledně bezdůvodného obohacení ve sféře žalobkyně), které nelze z logiky věci připustit.
8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť jejich úspěch byl pouze částečný a téměř shodný.
9. Dále soud rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Benešově, soudní poplatek ve výši 3 026 Kč podle Položky č. 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků, neboť za žalobu zdejšímu soudu tento soudní poplatek neuhradila. Soudní poplatek se nevybírá z úroků z úvěru počítaných z dlužné jistiny, proto soudní poplatek ve výši
5 % z částky 60 505,08 Kč vychází na částku 3 026 Kč. Soud tak žalobkyni uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 3 026 Kč, a to v kolcích nebo na účet soudu, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).