Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
3 C 17/2021
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní titul Marcelou Součkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 11 732 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 167,71 Kč nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 29. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 732 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 613,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám titul. jméno příjmení, Ph.D., advokátky sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 167,71 Kč nadále běžícím ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 29. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 732 Kč, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 613,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokátky sídlem [adresa].
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 11 732 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela dne 15. 7. 2020 s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě níž jí poskytla bezhotovostně částku 8 000 Kč a žalovaná se tuto částku zavázala žalobkyni vrátit do 27. 8. 2020 spolu s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 988 Kč. Žalovaná však svůj závazek nesplnila, proto žalobkyně požadovala po žalované uhradit rovněž částku 744 Kč na smluvní pokutě a zákonný úrok z prodlení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, soud proto věc rozhodl se souhlasem žalobkyně uděleném již v návrhu pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.
5. Ze Smlouvy o úvěru číslo ze dne 15. 7. 2020 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 8 000 Kč, a to na dobu 28 dnů. Žalovaná se měla zavázat tuto částku v uvedené lhůtě vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 988 Kč. Soudu předložená písemná smlouva ve formátu PDF obsahuje v místě podpisu žalobkyně otisk razítka s identifikačními údaji žalobkyně a podpisem blíže neoznačené osoby. V místě podpisu žalované je uvedeno datum číslo 2020 11:25:37 s poznámkou, že jde o podpis elektronicky zaslaným kódem ve formě SMS„ celé jméno žalované číslo“. Z vlastností elektronického dokumentu předloženého soudu vyplývá, že měl být vytvořený až dne 15. 10. 2020 PDF dokument obsahující soudu předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru byl tak vytvořen až poté, kdy k němu měl být připojen podpis žalované ve formě umožňující zjistit následnou změnu podepsaného dokumentu.
6. Z výpisu z databáze EUCB ze dne 15. 7. 2020 soud zjistil, že žalobkyně zamítla žalované celkem 7 žádostí o půjčky a že žalované byly poskytnuty žalobkyní v minulosti celkem čtyři půjčky v celkové výši 24 000 Kč, které měly být splatné do 20. 3. 2020 a do 15. 7. 2020. Průměrná měsíční splátka vypočítaná žalobkyní měla činit celkem 10 370,70 Kč.
7. Z výpisu z databáze REPI Credit Report Pool +, vytvořeného dne 15. 7. 2020, vyplývá, že žalovaná čerpala v minulosti celkem 14 spotřebitelských úvěrů, a to částku 8 000 Kč dne 28. 7. 2019 s datem ukončení 14. 8. 2019 (žádný údaj o jakékoliv úhradě), částku 7 000 Kč dne 29. 8. 2019 s datem ukončení 26. 9. 2019 (uhradila celkem 3 126 Kč), částku 7 000 Kč dne 29. 9. 2019 s datem ukončení 23. 10. 2019 (uhradila celkem 3 026 Kč), částku 7 000 Kč dne 28. 10. 2019 s datem ukončení 20. 11. 2019 (uhradila celkem 10 142 Kč), částku 4 000 Kč dne 23. 12. 2019 s datem ukončení 6. 1. 2020 (uhradila celkem 5 800 Kč), částku 7 000 Kč dne 24. 2. 2020 s datem ukončení 20. 3. 2020 (uhradila celkem 10 142 Kč), částku 3 000 Kč dne 9. 4. 2020 s datem ukončení 4. 5. 2020 (uhradila celkem 1 246 Kč), částku 3 000 Kč dne 8. 5. 2020 s datem ukončení 15. 5. 2020 (uhradila celkem 4 347 Kč), částku 10 000 Kč dne 15. 5. 2020 s datem ukončení 12. 6. 2020 (uhradila celkem 14 490 Kč), částku 50 000 Kč dne 29. 5. 2020 s blíže nespecifikovaným datem ukončení (žádný údaj o jakékoliv úhradě), částku 13 000 Kč dne 12. 6. 2020 s datem ukončení 8. 7. 2020 (uhradila celkem 4 911 Kč), částku 10 000 Kč dne 15. 6. 2020 s datem ukončení 25. 6. 2020 (žádný údaj o jakékoliv úhradě), částku 6 000 Kč dne 27. 6. 2020 s datem ukončení 25. 7. 2020 (žádný údaj o jakékoliv úhradě, kdy zbývá žalované 8 211 Kč) a částku 13 000 Kč dne 11. 7. 2020 s datem ukončení 9. 8. 2020 (žádný údaj o jakékoliv úhradě, kdy zbývá žalované uhradit 18 479 Kč).
8. Z kopie občanského průkazu žalované ve spojení s fotografií ženy s občanským průkazem žalované, má soud za prokázané, že žalobkyně měla osvědčeny osobní údaje žalované a její totožnost.
9. Z částečného výpisu z internetového bankovnictví vyplývá, že žalovaná obdržela dne 12. 6. 2020 mzdu ve výši 27 231 Kč od společnosti právnická osoba, kdy konečný zůstatek účtu za měsíc červen činil 654,43 Kč.
10. Z potvrzení o platbě vystaveného právnická osoba má soud za prokázané, že žalobkyně odeslala žalované částku ve výši 8 000 Kč, a to na účet shodný s účtem, který žalovaná uvedla v úvěrové smlouvě.
11. právnická osoba ze dne 11. 3. 2021 má soud za prokázané, že majitelkou účtu č. bankovní účet, shodně uvedeného i v úvěrové smlouvě, je žalovaná.
12. Z předžalobních výzev ze dne 27. 10. 2020 zaslaných žalované emailem i dopisem má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala před podáním žaloby žalované předžalobní výzvu.
13. Na základě provedených důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku 8 000 Kč, a to na základě úvěrové smlouvy číslo kterou měla uzavřít s žalovanou dne 15. 7. 2020.
14. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
15. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.
16. Podle § 562 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dále se má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.
17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
18. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
19. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
22. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
23. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
24. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
25. Z ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
26. Podle § 1968 věta prvá občanského zákoníku, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 občanského zákoníku, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.
27. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu 8 000 Kč, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ v úvěrové smlouvě číslo uzavřené mezi účastníky.
28. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně uzavřela dne 15. 7. 2020 s žalovanou úvěrovou smlouvu číslo ve znění předloženém soudu. Smlouva o úvěru měla být uzavřena elektronicky za použití komunikačních prostředků a dálku. Smlouva předložená soudu byla vytvořena ve své elektronické podobě až dne 15. 10. 2020, tj. tři měsíce poté, kdy měla být smlouva uzavřena a podepsána. Tedy je nepochybné, že prostý podpis žalované příjmení kódem nebyl připojen pod text smlouvy, která byla soudu předložena. Není tedy zřejmé, jak žalovaná připojila svůj podpis na smlouvu, a to takovým způsobem, že by bylo možné zjistit jakoukoli následnou změnu dat. Žalobkyně odkázala ve svém návrhu na ustanovení § 562 odst. 1 o. z., kdy má za to, že totožnost žalované má za prokázanou předloženou kopií občanského průkazu žalované. Dále odkázala na to, že smlouvy uzavírá prostřednictvím elektronického systému při provozu svého závodu a dovolává se jejich správnosti, když žalovaná jejich správnost nijak nezpochybnila. Soud však nemá uzavření smlouvy za prokázané ani elektronickými prostředky komunikace na dálku. Soud nemá pochybnosti o tom, že smlouva měla být uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku při provozu závodu žalobkyně. Podmínkou, aby taková komunikace naplňovala definici písemnosti jednání, je třeba, aby byly v takovém systému prováděny záznamy systematicky, posloupně a byly chráněny proti změnám. Žalobkyně však neprokázala, že by jí prováděné záznamy byly prováděny systematicky a posloupně, a že jsou chráněny proti změnám. Ostatně i to, že soudu byla předložena tvrzená smlouva a o úvěru, která měla být uzavřena mezi účastníky, jež byla vytvořena až po té, kdy měla být uzavřena, svědčí o tom, že záznamy nejsou proti změnám chráněny. Pokud se žalobkyně dovolala správnosti takových záznamů, přehlédla, že zákon takové právo dává pouze druhé straně, zde tedy žalované. Z nečinnosti žalované však nelze dovozovat, že se správnosti záznamů dovolala a považovat je tak bez dalšího za správné.
29. Soudu předloženými důkazy žalobkyně neprokázala, že by s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru tvrzeného obsahu, a i pokud by její existenci prokázala, neprokázala její obsah.
30. Pro úplnost soud rovněž uvádí, že i pokud by byla prokázána existence a obsah tvrzené úvěrové smlouvy, byla by tato neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svoji zákonnou povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Z důkazů předložených soudu žalobkyní k výzvě čj. 3 C 17/2021-11 ze dne 9. 3. 2021 za účelem prokázání tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, vyplývá, že žalobkyně prověřila pouze příjem žalované, a to pouze z částečného výpisu z internetového bankovnictví, kdy příjem žalované v měsíci červnu 2020 činil 27 231 Kč. Rovněž z částečného výpisu z internetového bankovnictví vyplývá, že konečný zůstatek žalované za měsíc červen 2020 činil 654,34 Kč, tedy, že je zjevné, že jí nezbývají žádné volné finanční prostředky, z nichž by byla schopna jednorázový úvěr během 1 měsíce uhradit. Zároveň z výpisu z databáze EUCB a z výpisu z databáze REPI Credit Report Pool + vyplývá, že v minulosti žalobkyně zamítla žalované celkem 7 žádostí o poskytnutí úvěrů, že žalovaná čerpala u žalobkyně celkem 24 000 Kč v minulosti a že žalované bylo poskytnuto hned 14 dalších spotřebitelských úvěrů u blíže nespecifikovaných společností v časově krátkých intervalech, kdy za období od 28. 7. 2019 do 12. 6. 2020 obdržela žalovaná celkem 148 000 Kč a měla uhradit pouze 57 230 Kč. Žalované byly poskytnuty úvěry jen za měsíce červen a červenec roku 2020, a to dne 12. 6. 2020 v částce 13 000 Kč, dne 15. 6. 2020 v částce 10 000 Kč, dne 27. 6. 2020 v částce 6 000 Kč, kdy na tento žalované zbývalo doplatit ke dni 15. 7. 2020 částku ve výši 8 211 Kč, a dne 11. 7. 2020 v částce 13 000 Kč, kdy na tento žalované zbývalo doplatit ke dni 15. 7. 2020 částku ve výši 18 479 Kč. Jak s těmito informacemi žalobkyně nakládala při posuzování úvěruschopnosti žalované, není zřejmé. Žalobkyně rovněž nezkoumala, jaké má žalovaná náklady na bydlení, na dopravu do práce, na telefon a internet (existence telefonu žalované a její přístup na internet vyplývá ze samotných osobních údajů žalované uvedených na smlouvě, na níž uvádí svůj telefon i emailovou adresu) apod. Z výše uvedeného lze mít za to, že jsou u žalované dány oprávněné obavy z toho, že nebude schopna úvěr řádně splácet.
31. Za této situace byla žalobkyně povinna ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat nejen příjmy žalované, ale zejména její výdaje a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopna přebíraný závazek řádně a včas splácet. K takovému přezkoumání však nedošlo. Proto shledal soud úvěrovou smlouvu ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatnou.
32. Za situace, kdy soud nemá za prokázaný obsah úvěrové smlouvy, resp. je úvěrová smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného bohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. Soud má za prokázané, že žalobkyně odeslala žalované dne 15. 7. 2020 částku 8 000 Kč, a to na účet, na nějž byla žalované vyplácena mzda a který žalovaná uvedla ve smlouvě, kterou je žalovaná povinna vrátit žalobkyni na její výzvu. Žalobkyně zároveň prokázala, že vyzvala žalovanou emailem a dopisem k úhradě celé částky dne 27. 10. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaná do dnešního dne žalobkyni ničeho neuhradila, je nárok žalobkyně v rozsahu částky 8 000 Kč oprávněný. Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uznal žalovanou povinnou uhradit úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 167,71 Kč (za dobu ode dne následujícího po splatnosti úvěru, neboť si žalovaná musela být vědoma toho, že nejpozději k tomuto dni je povinna vrátit poskytnuté prostředky žalobkyni do dne podání žaloby) a nadále běžící ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 29. 11. 2020 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I.).
33. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu, tj. v rozsahu, jímž se žalobkyně domáhala úhrady poplatku za sjednání úvěru a smluvní pokuty, žalobu zamítl, neboť v tomto rozsahu je žaloba nedůvodná (výrok II.).
34. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná (pouze částečně), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 613,40 Kč, přičemž tato částka představuje 27,24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,62 % a úspěchu žalované v rozsahu 36,38 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 732 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).