Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
24 C 49/2021-23
Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr Jiřím Fikarem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 10 380 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 200 Kč jdoucím od 15. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 200 Kč jdoucím od 15. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 10. 11. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku ve výši 10 380 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi ní a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru ve výši 18 180 Kč (skládající se z půjčené částky 10 000 Kč poskytnuté v hotovosti a souhrnného poplatku ve výši 8 180 Kč), podle které měla žalovaná splácet týdně částku 303 Kč. Žalovaná splácela nepravidelně a uhradila celkem 7 800 Kč. Žalovaná přes upomínky ze strany žalobkyně dlužnou částku neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud v této věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a tato s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v podaném návrhu. Žalovaná se v rámci lhůty stanovené soudem ve výzvě řádně jí doručené v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud tak neučiní, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.)
4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne datum smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti částka 10 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se v souvislosti s poskytnutým úvěrem zavázala uhradit částku ve výši 8 180 Kč představující úrok ve výši 1 980 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, celkem se tak zavázala uhradit částku 18 180 Kč, a to ve formě 60 týdenních splátek po 303 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 70,89 % ročně, RPSN 212,77 % (prokázáno smlouvou o úvěru, formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a evidenční kartou klienta). Z tvrzení žalobkyně a z přehledu klienta vzal soud za prokázané, že žalovaná na předmětnou smlouvu uhradila celkem 7 800 Kč, bylo případně na ní, aby tvrdila a prokázala jinou částku, ale nestalo se tak. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky, kdy z podacího archu bylo prokázáno, že upomínka byla žalované zaslána dne 2. 9. 2020 s tím, že žalované byla určena náhradní lhůta splatnosti do 7 dní od doručení této upomínky.
5. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o úvěru za neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč uhradit dále částku 8 180 Kč, tato je sice ve smlouvě rozdělena na tři části (úrok, poplatek za zpracování a doručení úvěru, poplatek za hotovostní inkaso), nic to ale nemění na tom, že žalobkyně je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním peněžitých zápůjček (spotřebitelských úvěrů) a těžko by bez odpovídajícího úroku s žalovanou smlouvu uzavřela. Poplatek tak představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažila navodit žalobkyně. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Kdy zde nutno říci, že toto je také patrné z té skutečnosti, že ač žalovaná neuhradila větší část splátek, poplatek za hotovostní inkaso je žalobkyní požadován v celé výši, tedy i za inkaso splátek, které vůbec neproběhlo a žalobkyně, tak s těmito neměla vůbec žádné náklady. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu úroku a poplatků jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 81,8 % a jedná se tak dle ustanovení § 588 občanského zákoníku (dále jen o. z.) o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů se splatností od 1 roku do 5 let poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2017 činila cca 12 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytla, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017).
6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 10 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná uhradila částku 7 800 Kč. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 2 200 Kč vrátila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně vrácení finančních prostředků předžalobní upomínkou, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne 2. 9. 2020. Dle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalované dne 7. 9. 2020 a do 7 dní od tohoto data měla žalovaná žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 14. 9. 2020. Jelikož tak neučinila, dostala se od 15. 9. 2020 do prodlení s plněním svého závazku, kdy k tomuto datu činila sazba zákonného úroku z prodlení dle shora cit. vyhlášky 8,25 % ročně. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout.
7. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož by měla v řízení převážně úspěšná žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů (zde nutno úspěch odvíjet od jistiny v součtu s kapitalizovaným příslušenstvím). Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalované nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň - město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.