Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 49/2021-23

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr Jiřím Fikarem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 10 380 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 200 Kč jdoucím od 15. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 200 Kč jdoucím od 15. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 10. 11. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku ve výši 10 380 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi ní a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru ve výši 18 180 Kč (skládající se z půjčené částky 10 000 Kč poskytnuté v hotovosti a souhrnného poplatku ve výši 8 180 Kč), podle které měla žalovaná splácet týdně částku 303 Kč. Žalovaná splácela nepravidelně a uhradila celkem 7 800 Kč. Žalovaná přes upomínky ze strany žalobkyně dlužnou částku neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud v této věci postupoval v souladu s ustanovením (dále jen ) a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a tato s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v podaném návrhu. Žalovaná se v rámci lhůty stanovené soudem ve výzvě řádně jí doručené v tomto směru nevyjádřila, ačkoliv byla poučena o tom, že pokud tak neučiní, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení )

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne datum smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti částka 10 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se v souvislosti s poskytnutým úvěrem zavázala uhradit částku ve výši 8 180 Kč představující úrok ve výši 1 980 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, celkem se tak zavázala uhradit částku 18 180 Kč, a to ve formě 60 týdenních splátek po 303 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 70,89 % ročně, RPSN 212,77 % (prokázáno smlouvou o úvěru, formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a evidenční kartou klienta). Z tvrzení žalobkyně a z přehledu klienta vzal soud za prokázané, že žalovaná na předmětnou smlouvu uhradila celkem 7 800 Kč, bylo případně na ní, aby tvrdila a prokázala jinou částku, ale nestalo se tak. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky, kdy z podacího archu bylo prokázáno, že upomínka byla žalované zaslána dne 2. 9. 2020 s tím, že žalované byla určena náhradní lhůta splatnosti do 7 dní od doručení této upomínky.

5. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o úvěru za neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaná měla vedle poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč uhradit dále částku 8 180 Kč, tato je sice ve smlouvě rozdělena na tři části (úrok, poplatek za zpracování a doručení úvěru, poplatek za hotovostní inkaso), nic to ale nemění na tom, že žalobkyně je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním peněžitých zápůjček (spotřebitelských úvěrů) a těžko by bez odpovídajícího úroku s žalovanou smlouvu uzavřela. Poplatek tak představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažila navodit žalobkyně. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Kdy zde nutno říci, že toto je také patrné z té skutečnosti, že ač žalovaná neuhradila větší část splátek, poplatek za hotovostní inkaso je žalobkyní požadován v celé výši, tedy i za inkaso splátek, které vůbec neproběhlo a žalobkyně, tak s těmito neměla vůbec žádné náklady. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu úroku a poplatků jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 81,8 % a jedná se tak dle ustanovení (dále jen o. z.) o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. , kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů se splatností od 1 roku do 5 let poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2017 činila cca 12 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytla, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. ).

6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení , když dle platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaná se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatila o částku 10 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaná uhradila částku 7 800 Kč. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalované, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 2 200 Kč vrátila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud jí taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ve výši vyplývající z , ve znění pozdějších předpisů, s tím, že počátek prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně vrácení finančních prostředků předžalobní upomínkou, když z předloženého podacího archu bylo zjištěno, že tato byla podána k poštovní přepravě dne 2. 9. 2020. Dle se oznámení dostalo do sféry žalované dne 7. 9. 2020 a do 7 dní od tohoto data měla žalovaná žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do 14. 9. 2020. Jelikož tak neučinila, dostala se od 15. 9. 2020 do prodlení s plněním svého závazku, kdy k tomuto datu činila sazba zákonného úroku z prodlení dle shora cit. vyhlášky 8,25 % ročně. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout.

7. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení , podle něhož by měla v řízení převážně úspěšná žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů (zde nutno úspěch odvíjet od jistiny v součtu s kapitalizovaným příslušenstvím). Ze spisu však nevyplynulo, že by v průběhu řízení žalované nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň - město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.