Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
15 C 8/2021
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní titul Kateřinou Holubovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Předmětem řízení je nárok na zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Žalobkyně uplatněný nárok odůvodnila tím, že žalobkyně eviduje za žalovaným dluh z titulu úhrady nákladů za anonymizováno na anonymizováno záchytné stanici ulice, obec a číslo, provozované žalobkyní, ze dne datum, kdy byl žalovaný přijat k ošetření. K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt byl žalobkyní žalovanému vystaven daňový doklad číslo ze dne datum znějící na částku částka se splatností do datum. Žalovaný dluh vůči žalobkyni písemně uznal co do důvodu a výše uznáním dluhu ze dne datum, avšak v termínu jeho splatnosti dluh neuhradil. Neuhradil jej ani poté, co byl právním zástupcem žalobkyně upozorněn na dluh předžalobní upomínkou.
Žalovaný se ve věci ani přes výzvu soudu nevyjádřil.
Soud v této věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a věc rozhodl jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní bez nařízeného jednání. Postup soudu dle § 115a o. s. ř. je podmíněn tím, aby se účastníci práva účasti na projednávání věci vzdali nebo s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili a věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených účastníky. Účastníci byli vyzváni usnesením zdejšího soudu ze dne datum, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud k této výzvě ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude se předpokládat, že nemají námitek. Žádný z účastníků se nevyjádřil. S ohledem na shora uvedené jsou splněny všechny podmínky pro postup dle ust. § 115a o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že v této věci není proti rozsudku přípustné odvolání (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.), protože předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částka, soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku uvede jen předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Soud na základě listin založených ve spise dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
Žalovaný byl dne datum anonymizováno, vyšetřen a ošetřen v anonymizováno záchytné stanici na adrese adresa, obec a číslo, provozované žalobkyní. Za uvedenou hospitalizaci a ošetření vyúčtovala žalobkyně žalovanému částku částka daňovým dokladem číslo ze dne datum s datem splatnosti ke dni datum. Žalovaný tento svůj dluh vůči žalobkyni jakožto platbu za poskytnuté vyšetření, ošetření a pobyt uznal co do důvodu i výše v písemném uznání dluhu ze dne datum. Žalovaný však svůj dluh nezaplatil, a to ani po předžalobní upomínce zástupce žalobkyně ze dne datum, která byla žalovanému odeslána na adresu, kterou označil v uvedeném uznání dluhu jako adresu, kde přebírá korespondenci. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by jeho dluh vůči žalobkyni zanikl z jiného důvodu.
Podle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), platí, že uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.
Podle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostal žalovaný do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož ust. § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené anonymizováno národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
Dle ust. § 133 o. s. ř. skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.
S ohledem na shora uvedené dospěl soud k jednoznačnému závěru, že žaloba je důvodná. Za situace, kdy žalovaný vůči žalobkyni písemně uznal, že dluh určený co do důvodu i výše zaplatí, založil tímto svým jednostranným právním jednáním adresovaným žalobkyni vyvratitelnou právní domněnku, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Uznáním dluhu totiž nezaniká původní závazek dlužníka, ani nevzniká závazek nový, ale zakládá se jím vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Věřitel tak v řízení u soudu nemusí prokazovat vznik dluhu ani jeho výši v době uznání a v rozsahu uznaného dluhu tak přechází důkazní břemeno na dlužníky. V souzené věci tedy spočívá důkazní břemeno ohledně neexistence dluhu na žalovaném. Vzhledem k tomu, že žalovaný neexistenci dluhu netvrdil, nadto aby ji prokázal, považuje soud existenci dluhu v souladu se shora citovanými ustanoveními za prokázanou. Soud shledal rovněž důvodným požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném ke dni, kdy se žalovaný dostal do prodlení, tj. ve výši repo sazby stanovené anonymizováno národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Lhůtu k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř., tak že žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, a to ve výši částka. Z této částky částka představuje soudní poplatek, částka představuje náhradu nákladů právního zastoupení za tři úkony právních služeb (převzetí věci a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a podání návrhu ve věci samé) po částka podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (3 × 200 + 21% DPH) a částka představuje paušální částku náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony právních služeb po částka dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu (3 × 100 + 21% DPH).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může soud na návrh oprávněného nařídit výkon rozhodnutí, nebo oprávněný může podat návrh na nařízení exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.