Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
19 C 4/2021-26
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní titul. jméno příjmení, LL.M., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky částka, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do datum a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky
částka od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky [částka], úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou u soudu dne datum ve znění doplnění se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Dle žalobních tvrzení jistina pohledávky představuje v části částka žalovaným nezaplacený úvěr (sjednaný a žalovanému poskytnutý ve výši částka), v části
částka žalovaným nezaplacený úrok (sjednaný ve výši částka), v části částka žalovaným neuhrazený poplatek za administrativní činnost (sjednaný ve výši částka) a v části částka žalovaným neuhrazenou odměnu obchodního zástupce z hotovostního inkasa splátek (sjednanou ve výši částka). Žalobkyně dále požadovala úrok ve výši 9 % ročně z částky částka počínaje od datum, tj. od data následujícího po sjednané splatnosti závazku, přičemž žalovaný se zavázal poskytnutou částku částka se sjednaným příslušenstvím splatit v pravidelných týdenních splátkách ve výši částka počínaje sedmým dnem od podpisu smlouvy.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celé řízení zůstal procesně pasivní. Soud věc projednal
a rozhodl při jednání dne datum v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek
§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.
3. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištěné následující skutečnosti: Z písemné Smlouvy
o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ smlouva“), datované ke dni datum, bylo zjištěno, že žalobkyně v postavení věřitelky a žalovaný v postavení spotřebitele smlouvu uvedeného dne podepsali (a tímto ji uzavřeli). S ohledem na smluvní vůli stran se nedílnou součástí smlouvy staly také smluvní podmínky. Žalobkyně se smlouvou zejména zavázala poskytnout žalovanému neúčelově částku částka. Žalovaný se zavázal původní věřitelce tuto částku společně se sjednaným úrokem ve výši částka, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši částka a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši částka vrátit
v hotovosti prostřednictvím 60 pravidelných týdenních splátek ve výši částka. Splatnost první splátky byla ve smlouvě sjednána na den datum, další splátky byly splatné vždy do sedmi dnů od splatnosti předchozí splátky. Žalovaný podpisem smlouvy prohlásil, že celou částku částka převzal od původní žalobkyně dne datum v hotovosti.
4. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že ke dni datum měl příjem ve výši částka měsíčně ze závislé činnosti pro společnost právnická osoba (což žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy a třech výplatních pásek). Žalovaný dle svého sdělení žil v nájmu s náklady částka měsíčně. Za další své výdaje žalovaný označil částka měsíčně za spoření/pojištění a částka za další blíže nespecifikované výdaje. Výdaje na straně žalovaného žalobkyně žádným způsobem neověřila.
5. Z předžalobní výzvy ze dne datum ve spojení s podacím archem z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě nároků uplatněných v tomto řízení, a to ve lhůtě sedmi dnů od doručení výzvy. Výzva k plnění byla na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě (viz záhlaví smlouvy) odeslána prostřednictvím poštovní služby dne datum.
6. Pokud byly v řízení provedeny jiné než výše označené důkazy, pak soud z těchto neučinil zjištění, která by byla nezbytná pro rozhodnutí v této věci.
7. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný dne datum uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru číslo o obsahu uvedeném v bodě 3 odůvodnění rozsudku. Na základě smlouvy žalobkyně předala žalovanému v hotovosti částku částka, a to v den podpisu smlouvy. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na poskytnuté finanční prostředky čehokoli zaplatil. Taktéž nebyla tvrzena ani prokázána jiná skutečnost, na jejímž základě by peněžitý závazek byť částečně žalovaného zanikl. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k plnění svých závazků.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit
a zaplatit úroky.
9. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo
s ním jinak jedná.
10. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen„ ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže
z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu
s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti
v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí
i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Po aplikaci citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla dne datum uzavřena ve smyslu § 2395 o. z. úvěrová smlouva. Takto uzavřená smlouva je dle své povahy smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ. Proto se soud zabýval otázkou, zdali smlouva o úvěru byla uzavřena platně z hlediska spotřebitelského práva. Úvěrová smlouva se v daném případě řídí ustanovením § 86 ZoSÚ, které sice oproti bezprostředně předcházející úpravě § 9 zákona č. 145/2010 Sb. změnilo textaci, žalobkyni (jakožto poskytovatelku úvěru) však i nadále tížila povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, splácet úvěr ve výši částka. Tento závěr plyne jak z důvodové zprávy k ustanovení § 86 ZoSÚ, tak ze směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne datum, č. 2008 číslo, účinné od 21. 6. 2008 (v ČR transponované datum), která stanovuje limity euro-konformního výkladu závazného pro obecné soudy ČR, jakožto soudy členského státu EU (obdobně viz také odstavec 19 nálezu Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobkyni tedy tížila povinnost provést před poskytnutím úvěru takovou činnost, jejímž výstupem by bylo zjištění, zda v tomto konkrétním případě žalovaný v postavení spotřebitele bude schopen dostát svým smluvním finančním závazkům.
21. Odbornou péčí lze pak v souladu s § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 30. 6. 2017, chápat jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Na podkladě uvedeného je třeba posuzování schopnosti žalovaného splácet dohodnuté splátky úvěru provádět nejen v rovině příjmů a výdajů samotného žalovaného, ale také v širších souvislostech ve vztahu k osobním a celkovým majetkovým poměrům žalovaného. Jak bylo opakovaně dovozeno také judikaturou vyšších soudů (např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018), věřitel dostojí své povinnosti tím, že při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr vyjde z objektivně doložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů spotřebitele. Pouhá prohlášení spotřebitele (bez jakéhokoli relevantního podkladku) o jeho poměrech mohou být shledána dostatečnými pouze pro odmítnutí poskytnutí spotřebitelského úvěru, nikoli pro vyhovění žádosti o úvěr. Odborná péče věřitele tak v sobě zahrnuje povinnost objektivně ověřit údaje uvedené spotřebitelem, přičemž pouhá absence negativních údajů o spotřebiteli v databázích dlužníků není sama o sobě dostatečně relevantní informací, na jejímž podkladě lze spotřebitelský úvěr poskytnout (viz již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).
22. S ohledem na dikci věty druhé § 87 odst. 1 ZoSÚ se soud dále zabýval tím, zdali je případnou neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru třeba zkoumat z moci úřední, nebo zdali se jedná
o neplatnost zkoumanou pouze k námitce spotřebitele. Soud při těchto úvahách vycházel z judikaturou aprobovaného principu (viz nálezy Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 199/11; ze dne datum, sp. zn. III. číslo a konečně ze dne datum, sp. zn. III. číslo), dle něhož je„ ...neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů...“. Pokud tedy věřitel, jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru, uzavře se spotřebitelem smlouvu, na jejímž základě spotřebiteli poskytne úvěr, aniž by dostál své zákonem stanovené povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutý úvěr řádně splácet, je třeba na takovou smlouvu i za účinnosti ZoSÚ nahlížet jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 580 o. z., k čemuž je soud povinen dle § 588 o. z. přihlížet z úřední povinnosti. Tento závěr koresponduje jak se stanoviskem prezentovaným v odstavci 12 rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2018, č. j. 8 Co 47/2018 – 50 („ Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem, ze strany soudu...“), tak se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR začleněným do usnesení ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3324/2017, dle kterého není při posuzování neplatnosti spotřebitelské smlouvy rozhodující, zdali si dlužník zvýšenou ochranu zaslouží – tedy neplatnost smlouvy je nutno posuzovat mj. bez ohledu na procesní aktivitu dlužníka v soudním řízení.
23. Soud tedy uzavírá, že v daném případě zkoumal, zdali žalobkyně posuzovala s odbornou péčí schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Zároveň se soud touto otázkou zabýval z úřední povinnosti, neboť případnou neplatnost úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného prověření poměrů žalovaného hodnotí jako neplatnost absolutní.
24. V rozhodované věci žalobkyně ničeho tvrdila o tom, že před poskytnutím finančních prostředků žalovanému ve výši částka, zkoumala reálné možnosti a schopnosti žalovaného dostát smluvním finančním závazkům plynoucím pro něj ze smlouvy následně uzavřené dne datum (ač k doplnění tvrzení byla vyzvána usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 19. 1. 2021, č. j. 19 C 4/2021-14). K důkazu však žalobkyně předložila evidenční kartu klienta, z níž soud zjistil, že v rozhodné době (tj. v den poskytnutím úvěru) byl příjem žalovaného tvořen mzdou ve výši částka, což žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Jde-li o v evidenční kartě uvedené výdaje žalovaného (zejména pak„ jiné výdaje“ ve výši částka), z provedeného dokazování nebylo zjištěno, o jaké konkrétní výdaje se jedná, zároveň výdajovou stránku žalovaného (zahrnující mj. tvrzené náklady na bydlení ve výši částka měsíčně) žalobkyně žádným způsobem neověřila. K výdajové stránce žalovaného a k její verifikaci před poskytnutím úvěru pak žalobkyně ani ničeho bližšího netvrdila, a vyjma evidenční karty klienta k prokázání těchto skutečností nenavrhla žádné další důkazy. Z evidenční karty tedy nebyla zjištěna jak skladba výdajů žalovaného, tak ani skutečnost, že by žalobkyně žalovaným uvedené informace týkající se výdajové stránky jakkoli dále verifikovala. V důsledku uvedeného však nebylo možno učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žalovaného, jakožto spotřebitele žádajícího
o úvěr. V návaznosti na uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně z důvodu absence kvantitativně i kvalitativně dostatečných informací o poměrech žalovaného nebyla schopna odborně posoudit schopnost žalovaného úvěr (jakožto úvěr spotřebitelský) splácet. Jinými slovy žalobkyně nedostála požadavku odborné péče při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Jak plyne ze závěrů judikovaných vyššími soudy (viz odstavec 21 odůvodnění), prohlášení žalovaného
o pravosti jím uvedených údajů není způsobilé zbavit původní věřitelku povinnosti řádně prověřit poměry žalovaného a z nich plynoucí schopnost žalovaného zápůjčku splácet.
25. Soud tedy uzavírá, že smlouva o úvěru ze dne datum, číslo nebyla dle § 9 odst. 1 ZoSÚ uzavřena platně, neboť žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného předmětný úvěr za sjednaných podmínek splácet. Jde-li pak o samotnou úvěruschopnost žalovaného a proces jejího prověřování, důkazní břemeno nese žalobkyně, jakožto věřitelka (shodně viz závěry rozsudku ESD ve věci CA Consumer Finance, zn. C číslo). Neúčastí u jednání (s tím, že soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků) se pak žalobkyně vzdala možnosti být
o neunášení břemena tvrzení a důkazního břemena poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.
26. Neplatnost smlouvy je v souladu s citovaným § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 580 o. z. neplatností absolutní, která nastává přímo ze zákona, a tedy soud je povinen se takovouto neplatností zabývat z úřední povinnosti dle § 588 o. z. Absolutní neplatnost pak způsobuje neplatnost právního jednání od samého počátku, tedy na absolutně neplatné právní jednání je nazíráno, jakoby nikdy nevzniklo. S ohledem na uvedené pak účastníkům neplatného právního jednání nevznikají žádná práva ani povinnosti (shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013), tedy žalobkyni nevznikl nárok na sjednané poplatky, sjednaný úrok a ani na úrok z prodlení odvozený ode dne smluvní splatnosti závazku k vrácení úvěru, to vše obsažené ve smlouvě o úvěru ze dne datum. Proto soud žalobu v tomto rozsahu zamítl (viz výrok II).
27. Plnění, která si smluvní strany mezi sebou poskytly právě na základě absolutně neplatného právního jednání, představují v souladu s § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodná obohacení, která jsou si účastníci povinni vzájemně vydat. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru dne datum finanční hotovost ve výši částka. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný z titulu absolutně neplatné smlouvy o úvěru doposud uhradil na poskytnuté hotovostní prostředky více, než žalobkyní tvrzených částka (případně že by závazek žalovaného k vrácení poskytnuté hotovosti zanikl ve vyšším, než žalobkyní tvrzeném rozsahu). Proto soud shledal žalobu důvodnou co do částky částka, která na straně žalovaného představuje bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z.
28. Jelikož se žalovaný ve smyslu § 1968 o. z. dostal s úhradou částky částka do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení (a žalovanému tak vznikla odpovídající povinnost k úhradě) úroku z prodlení ve výši 10 % ročně (který však žalobkyně požaduje toliko v sazbě 9 % ročně, čímž je soud vázán) z částky částka od datum do zaplacení, a to v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jde-li pak o datum splatnosti, soud z poštovního podacího archu zjistil, že výzva k úhradě byla prostřednictvím poštovních služeb na adresu žalovaného odeslána v pondělí datum. Jelikož nebylo o doručení zásilky obsahující výzvu k úhradě ničeho tvrzeno ani prokázáno, soud aplikoval domněnku dojití dle § 573 o. z. Zásilka obsahující výzvu k úhradě ze dne datum, téhož dne odeslaná, se tedy považuje za doručenou třetí pracovní den ode dne odeslání, tj. ve čtvrtek datum. Splatnost nároku pak měla dle výzvy nastat sedmý den od doručení výzvy, tj. datum. Proto se žalovaný dostal do prodlení s úhradou částky částka ode dne datum. Co do zbytku uplatněného úroku
z prodlení soud žalobu zamítl.
29. Na podkladě výše uvedeného soud tedy shrnuje, že shledal žalobu důvodnou v rozsahu částky
částka s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení (výrok I), přičemž to vše je žalovaný dle § 160 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbylé části konkretizované ve výroku II soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
30. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch obou účastníků v této věci byl de facto srovnatelný (úspěch žalobkyně 51 % (vyjádřený částkou částka), neúspěch žalobkyně 49 % (vyjádřený částkou částka) s tím, že pro účely toho výpočtu kapitalizoval soud požadované příslušenství běžící do zaplacení ke dni vyhlášení rozhodnutí
v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I ÚS 2717/08, a usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015)).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.