Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1666/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné C. P., s.r.o., zastoupené advokátkou, proti povinné J. B., pro částku 7.439.564,- Kč s příslušenstvím prodejem nemovitostí, o návrhu povinné na zastavení výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2001, č. j. -151, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 30. ledna 2001, č.j. -139, jímž okresní soud - v odvoláním napadeném výroku - zamítl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí nařízeného usnesením z 30. března 1999, č.j. -17 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze z 29. září 1999, č.j. -81; soudy obou stupňů dospěly k závěru, že vykonávaný notářský zápis je způsobilým exekučním titulem ve smyslu ustanovení , a že tedy žádný důvod k zastavení exekuce není.

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla povinná, vybavená právnickým vzděláním, včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozuje (pouze) z ustanovení , a jímž s poukazem na namítá nesprávné právní posouzení věci. To spatřuje v nesprávném výkladu ustanovení ve znění účinném do 31.12.2000. Podle jejího názoru obsahuje článek I. notářského zápisu „…v podstatě prohlášení povinné o uznání dluhu spojené s dohodou s oprávněnou o splátkách dluhu…“, a články II. až VIII. zástavní smlouvu k nemovitostem k zajištění uznané pohledávky, takže „relevantní pro rozhodnutí v této právní věci je toliko článek IX. notářského zápisu, neboť jedině ten je oním vykonatelným notářským zápisem a nikoliv hmotněprávním úkonem.“ Tento článek je však podle dovolatelky „koncipován výlučně jako jednostranný právní úkon povinné, která jednostranným prohlášením svoluje k tomu, aby byl notářský zápis vykonatelný“ a aby podle něho mohla být vedena exekuce prodejem nemovitostí. Neobsahuje-li ovšem článek IX. dohodu obou účastnic, je závěr odvolacího soudu o způsobilosti notářského zápisu být exekučním titulem v rozporu se závěry obsaženými v usnesení Nejvyššího soudu ze 14. dubna 1999, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000, pod poř. č. 4.

Protože soud prvního stupně ve věci rozhodl po 1.1.2001, odvolací soud správně aplikoval , , ve znění , a se zřetelem k bodu 17. hlavy první, části dvanácté tohoto zákona, rozhodoval podle v tomto znění (dále jen ) i Nejvyšší soud o dovolání.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení , odst. 3 – jež podle platí obdobně (a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení ) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí) přípustné jen dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Tak tomu však v souzené věci není, jelikož právní posouzení předmětné věci odvolacím soudem je s výše uvedeným publikovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu v souladu.

Jak se v odůvodnění (viz poslední odstavec na str. 18/48 uvedené Sbírky) tohoto rozhodnutí uvádí, představuje notářský zápis se svolením k vykonatelnosti – uvažováno podle jeho smyslu a významu – vyjádření „smíru“ mezi věřitelem a dlužníkem před notářem o jejich (alespoň některých) vzájemných právech a povinnostech, pomocí kterého může věřitel vymáhat po dlužníku splnění povinnosti (kterou dlužník uznává) cestou výkonu rozhodnutí, aniž by k tomu musel mít jiný titul (např. soudní smír nebo rozhodnutí soudu či jiného orgánu). Jak Nejvyšší soud (tamtéž) zdůrazňuje, jde o to, že vyznačení ostatních (tj. kromě svolení k vykonatelnosti, jež je jednostranným projevem vůle povinného) náležitostí může být provedeno jen na základě shodných údajů oprávněné a povinné osoby.

Tak tomu je v předmětném případě, jestliže oprávněná (jako zástavní věřitel) i povinná (jako zástavce), jež jsou obě (na rozdíl od případu řešeného uvedeným publikovaným rozhodnutím) účastnicemi notářského zápisu, jejž vlastnoručně podepsaly, obě přesně specifikované v záhlaví na straně první notářského zápisu „…prohlašují a činí nesporným, že tento zástavní věřitel uzavřel se zástavcem dne 26.8.1997 smlouvu o dílo ve znění jejích dvou dodatků, a to z 24.9.1998 a 3.11.1998, na základě které vznikl zástavci jako dlužníkovi dluh vůči zástavnímu věřiteli ve výši 7.439.564,- Kč“, který „povinná uznává“ a který „se tímto výslovně zavazuje zástavnímu věřiteli uhradit“ ve splátkách, jejichž splatnost a výše je uvedena v tabulce pod bodem I. notářského zápisu, oběma stranami „v celém obsahu schváleném“ (bod X. zápisu).

Notářský zápis tedy obsahuje (kromě přesné individualizace oprávněné a povinné osoby – viz. záhlaví zápisu) jak svolení povinné k vykonatelnosti (článek IX.), tak shodné údaje obou osob (články I.,X.) o právním důvodu plnění, jeho předmětu (obsahu a rozsahu) i době plnění. Za tohoto stavu je ovšem právní posouzení věci, jestliže odvolací soud kvalifikoval předmětný notářský zápis jako exekuční titul způsobilý podle s publikovanou judikaturou v souladu.

Je-li tomu tak, pak nelze mít rozhodnutí odvolacího soudu za zásadně právně významné, podmínky přípustnosti dovolání podle ve spojení s ustanovením dost. 1 písm c), odst. 3 tedy dány nejsou a Nejvyššímu soudu nezbylo než dovolání jako nepřípustné podle ustanovení a odmítnout.

Povinná z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, oprávněné prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení , a výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. července 2002

JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.

předseda senátu