Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1603/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem z 19. 12. 1997, č. j. -65, určil, že rodiče žalobkyň J. K. a A. K. byli ke dni smrti J. K. bezpodílovými spoluvlastníky dvou třetin nemovitostí, a to domu čp. 59 na st. parc. nyní zapsané v katastru nemovitostí pod č. 108, parcely původně č. 350 nyní č. 113, 114 a 115, parc. původně 351 nyní č. 108, 110, 107, parc. původně č. 203 nyní č. 112, 115, parc. původně č. 204/1 nyní č. 112, 113, 115, 114, 110, parc. původně č. 204/2 nyní č. 108, 107 a 110, všech zapsaných na listu vlastnictví č. 1 pro obec a kat. území B. n. P. Dále určil, že žalobkyně C) je vlastnicí uvedených nemovitostí z jedné třetiny a rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že M. M. jako prodávající uzavřela s manžely J. a A. K. (rodiči všech žalobkyň, kteří již zemřeli) a jejich tehdy nezletilou dcerou žalobkyní C), zastoupenou opatrovníkem J. O., jako kupujícími 16. 8. 1956 kupní smlouvu, kterou každému z nich v rozsahu jedné třetiny předmětné nemovitosti prodala za kupní cenu 55.000 Kčs. Rozhodnutím z 1. 10. 1956 přivolil ke smlouvě podle § 1 odst. 1 zákona č. 65/1951 Sb., o převodech nemovitostí pronájmech zemědělské a lesní půdy, ONV v B. n. P. a smlouva byla schválena usnesením z 30. 10. 1956, sp. zn. Lidového soudu v B. n. P. jako opatrovnickým soudem nezletilé žalobkyně C). Z podnětu prokurátora bylo přivolení ONV ke smlouvě z 1. 10. 1956 zrušeno radou ONV B. n. P. rozhodnutím z 20. 2. 1957. Odvolání rodičů žalované C), které podali proti posledně uvedenému rozhodnutí i v jejím zastoupení, bylo rozhodnutím odboru výstavby R. KNV v B. z 27. 7. 1957 zamítnuto a rozhodnutí ONV z 1. 10. 1956 bylo potvrzeno. Podle rozdělovníku na rozhodnutí bylo uvedené rozhodnutí doručeno rodičům žalobkyně C) i jako jejím zástupcům. M. M. poté prodala nemovitosti kupní smlouvou z 10. 8. 1957 Čsl. státu, zastoupenému MNV v B. n. P., za dohodnutou kupní cenu 55.000 Kč a jako jejich vlastník je nyní v katastru nemovitostí vyznačen žalovaný. Na základě těchto zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně C) byla v letech 1956-57 nezletilá a nebyla způsobilá k uzavření kupní smlouvy o nemovitostech. Vzhledem ke kolizi zájmů ji rodiče, kteří byli také účastníky smlouvy, nemohli zastoupit, ale žalobkyně C) byla při uzavření kupní smlouvy i při jejím následném schvalování zastoupena opatrovníkem. Tak tomu již nebylo v řízení o zrušení přivolení ONV, ve kterém byla v rozporu s § 57 odst. 2 zákona č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, zastoupena rodiči. Zatímco z rozhodnutí ONV v B. n. P. z 20. 2. 1957 přímo nevyplývalo, komu bylo doručováno, bylo rozhodnutí KNV v Brně doručeno rodičům žalobkyně C) jako jejím zástupcům, nikoli jejímu opatrovníkovi J. O. Rozhodnutí KNV v B. tak nenabylo právní moci a původně udělené přivolení ONV ke kupní smlouvě z 16. 8. 1956 nebylo nikdy zrušeno. Rodiče žalobkyň a žalobkyně C) platnou kupní smlouvou z 16. 8. 1956 nabyli spoluvlastnictví k převáděným nemovitostem, které trvalo i ke dni smrti otce žalobkyň J. K. a dosud trvá u žalobkyně C). Soud prvního stupně ještě dodal, že i v případě řádného doručení rozhodnutí KNV v B. nemohlo mít pouhé zrušení přivolení ke kupní smlouvě za následek přechod vlastnického práva. Takový způsob nabytí vlastnictví nebyl v § až 129 , , upraven. Nemohlo jít ani o nabytí vlastnictví úředním výrokem, neboť rozhodnutí o zrušení přivolení ONV ke kupní smlouvě ani rozhodnutí odvolacího orgánu žádný výrok o pozbytí spoluvlastnického práva rodičů žalobkyň a žalobkyně C) neobsahovaly.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem z 20. 12. 1999, č. j. -120, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud opakoval důkazy listinami – zejména shora označenými rozhodnutími ONV v B. n. P., usnesením Lidového soudu v B. n. P. z 30. 10. 1956, rozhodnutím KNV v B. z 27. 7. 1957 a korespondencí mezi tímto ONV, KNV v B., Okresním prokurátorem ve Ž. n. S. a Krajským prokurátorem v B. z let 1956 57, dále výpisem z pozemkové knihy vložky č. 59 pro kat. území B. n. P. Z tohoto doplněného dokazování zjistil, že nebyl zachován spis týkající se přivolení ONV v B. n. P. ke kupní smlouvě z 16. 8. 1956, ani spis o zrušení původně uděleného přidělení ONV k této smlouvě. Dále zjistil, že v pozemkové knize byly zapsány kupní smlouva z 19. 8. 1956, zrušení přivolení ONV k této smlouvě rozhodnutím ONV v B. n. P.z 20 7. 1957 a rozhodnutím KNV v Brně z 27. 7. 1957 a kupní smlouva z 10. 8. 1957. Odvolací soud uvedl, že z toho, že nebyla zachována úplná spisová dokumentace ohledně přivolení ONV ke kupní smlouvě z 16. 8. 1956, nelze dovozovat, že rozhodnutí o přivolení z 1. 10. 1956 nebylo opatrovníku nezletilé žalobkyně C)J. O. doručeno, zejména když kupní smlouva z 16. 8. 1956 byla také vyznačena v pozemkové knize. Pak je ovšem třeba stejně uvažovat i o doručení rozhodnutí o zrušení přivolení ONV ke kupní smlouvě z 20. 2. 1957 a 27. 7. 1957 opatrovníku tehdy nezletilé žalobkyně C) a nelze vycházet jen z pokynů uvedených KNV v B. v písemném vyhotovení jeho rozhodnutí. Odvolací soud uzavřel, že pokud není k dispozici kompletní spisová dokumentace, týkající se předmětného správního řízení o zrušení přivolení ONV ke kupní smlouvě, nelze dovodit, že tehdy nezletilá žalobkyně C) nebyla v tomto řízení opatrovníkem zastoupena, případně že všem účastníkům tohoto řízení nebylo správní rozhodnutí doručeno. Odvolací soud poukázal také na to, že pokud by na doručení rozhodnutí správních orgánů, které rozhodovaly o přivolení ONV ke kupní smlouvě a o zrušení tohoto přivolení bylo možné usuzovat jen z dokladů o doručení jejich účastníkům, pak by nemohlo být pravomocné ani rozhodnutí o přivolení ONV ke kupní smlouvě a spoluvlastnictví k nemovitostem by na rodiče žalobkyň a žalobkyni C) účinně vůbec nepřešlo. Odvolací soud uzavřel, že v důsledku zrušení dříve vydaného rozhodnutí, jímž ONV přivolil k převodu nemovitostí podle kupní smlouvy z 16. 8. 1956 podle § 1 zákona č. 65/1961 Sb., se uvedená kupní smlouva ve smyslu , , nestala účinnou. Nemohla mít proto za následek převod vlastnictví k nemovitostem z M. M. na rodiče žalobkyň a žalobkyni C). Protože ani jiný titul nabytí spoluvlastnických práv k nemovitostem nebyl u rodičů žalobkyň ke dni smrti jejich otce a u žalobkyně C) až dosud prokázán, musela být žaloba na určení takových práv zamítnuta.

Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně dovolání. Namítají nesprávnost závěru odvolacího soudu, že rozhodnutí o zrušení přivolení ONV ke kupní smlouvě z 16. 8. 1956 nabylo právní moci. Odvolací soud jednak nevzal v úvahu, že funkce opatrovníka původně žalobkyni C) ustanoveného zanikla zápisem kupní smlouvy z 16. 8. 1956 do pozemkové knihy, a žalobkyni C) pro řízení o zrušení souhlasu ONV nový opatrovník ustanoven nebyl. Kromě toho zjištění odvolacího soudu o doručení rozhodnutí o zrušení přivolení ONV ke kupní smlouvě všem účastníkům tohoto správního řízení nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Už ze samotného odvolání proti rozhodnutí ONV z 20. 2. 1957 vyplývá, že bylo podáno rodiči i v zastoupení nezletilé žalobkyně C) a také z rozhodnutí KNV v B. z 27. 7. 1957 je zřejmé, že nezletilá žalobkyně C) byla zastoupena rodiči, nikoli opatrovníkem. Také v listinách okresního prokurátora je jako zástupce nezletilé žalobkyně C) uváděn její otec. Přivolení ONV ke kupní smlouvě z 1. 10. 1956 nebylo tedy nikdy pravomocně zrušeno. Správný je také závěr soudu prvního stupně, že zrušení přivolení ONV ke kupní smlouvě nemohlo mít za následek „neplatnost kupní smlouvy a automatické vrácení vlastnického práva na původního prodávajícího.“ S touto otázkou se odvolací soud nevypořádal, neboť jen konstatoval, že přivolení ONV ke kupní smlouvě uděleno nebylo. Žalobkyně navrhly, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud podle části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 dovolání projednal a rozhodl o něm podle procesních předpisů platných k 31. 12. 2000, tj. podle ,

, ve znění před novelou provedenou (dále jen „ “).

Po zjištění, že přípustné dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenými účastnicemi řízení, přezkoumal dovolací soud rozsudek odvolacího soudu ve smyslu a 3 .

Vady řízení vyjmenované v odst. l nebo jiné vady řízení, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, zjištěny nebyly.

Předpokladem úspěšnosti dovolacího důvodu podle je zjištění, že hodnocení skutkového stavu odvolacím soudem, jež bylo podkladem pro rozhodnutí tohoto soudu je vadné. Musí tedy jít o skutkové zjištění, na jehož základě odvolací soud věc posoudil po stránce právní a které oporu v provedeném dokazování nemá, neboť výsledky dokazování takové skutkové zjištění neumožňují. Skutkovým zjištěním se rozumí souhrn skutečností, kterými má odvolací soud skutkový stav za prokázaný. Jde o výsledek hodnocení provedených důkazů podle hledisek uvedených v o volném hodnocení důkazů. Pod pojem provedené dokazování nutno zahrnout dokazování soudy obou stupňů a je třeba pod ně zahrnout i další poznatky, které vyšly během řízení najevo, neboť řízení před soudem prvního stupně i před odvolacím soudem tvoří jeden celek (řízení nalézací).

Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže odvolací soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly nebo jinak nevyšly za řízení najevo, nebo pokud soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, nebo v jeho hodnocení je logický rozpor, nebo konečně jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z postupu předepsaným soudu v ustanovení až . Někdy lze věc hodnotit dvěma různými způsoby. Je věcí odvolacího soudu, který způsob si pak vybere: způsob hodnocení pak lze napadnout jen je-li úvaha soudu v rozporu s pravidly logického myšlení (na tom nic nemění skutečnost, že důkazy snad bylo možno hodnotit i jinak).

Odvolací soud přesvědčivě a úplně zdůvodnil, na základě kterých důkazů dospěl ke zjištění, že rozhodnutí KNV v B. z 27. 7. 1957 bylo oznámeno, resp. doručeno opatrovníku tehdy nezletilé žalobkyně C), byť na vyhotovení tohoto rozhodnutí byl pokyn k doručení rodičům nezletilé žalobkyně C) jako jejím zástupcům, a to z nedostupnosti správního spisu, týkajícího se zrušení přivolení ONV ke kupní smlouvě a zápisů kupní smlouvy z 16. 8. 1956, rozhodnutí o zrušení souhlasu ONV z 20. 2. 1957 a KNV z 27. 7. 1957 a další kupní smlouvy z 10. 8. 1957 v pozemkové knize. Pokud tedy žalobkyně vytýkají rozsudku odvolacího soudu nesprávnost skutkového zjištění, a na něj navazující právní závěr o právní moci rozhodnutí KNV v B., v podstatě polemizují se způsobem volného hodnocení shromážděných důkazů, které je přesvědčivé a logické a dovolací soud je proto nemůže pokládat za vadné. Odvolací soud také správně zdůraznil, že pokud nebyl k dispozici ani kompletní správní spis ohledně původně uděleného přivolení ONV ke kupní smlouvě z 16. 8. 1956, a soud by nepřihlížel k tomu, že tato smlouva byla zapsána v pozemkové knize, z čehož lze usuzovat na to, že byl zachován potřebný procesní postup i ve správním řízení o přivolení ONV k této smlouvě, nebylo by prokázáno ani doručení rozhodnutí ONV z 1. 10. 1956, kupní smlouva z 16. 8. 1956 by se vzhledem k nedostatku pravomocného rozhodnutí o přivolení ONV k této

smlouvě nestala účinnou, takže vlastnictví k převáděným nemovitostem by na rodiče žalobkyň a žalobkyni C) nikdy nepřešlo.

Neobstojí ani námitka žalobkyň, že opatrovník J. O. ustanovený nezletilé žalobkyni C) ji nemohl zastoupit ve správním řízení o zrušení přivolení ONV ke kupní smlouvě z 16. 8. 1956. Opatrovník byl nezletilé žalobkyni C) ustanoven jako kolizní podle § 57 odst. 2 zákona č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, aby ji zastupoval při uzavření kupní smlouvy, protože rodiče ji pro střet zájmů zastoupit nemohli, neboť spolu s nezletilou byli účastníky kupní smlouvy. Funkce opatrovníka nemohla spočívat jen v zastoupení při vlastním uzavření kupní smlouvy, ale také v zastoupení nezletilé v řízeních souvisících s uzavřením smlouvy – takovými řízeními byly jak řízení o přivolení ONV ke smlouvě, jejím schválení opatrovnickým soudem i řízení o zrušení původně uděleného přivolení ONV.

Neopodstatněná je také námitka žalobkyň, že odvolací soud se nevypořádal s tím, že zrušení původně uděleného přivolení ONV ke kupní smlouvě z 16. 8. 1956 nemohlo znamenat zánik spoluvlastnictví rodičů žalobkyň a žalobkyně C) k nemovitostem, když je již na základě této smlouvy a původního uděleného přivolení ONV nabyli. Odvolací soud správně poukázal na to, že převod vlastnictví podle smlouvy o převodu nemovitostí byl ve smyslu § 111 odst. l zákona č. 141/1951 Sb., , vázán na přivolení ONV k takové smlouvě podle § 1 odst. l zákona č. 65/1951 Sb. Nezbytným předpokladem převodu vlastnictví k nemovitostem byla tedy existence rozhodnutí o přivolení ONV ke smlouvě o jejich převodu. Jestliže však ONV k takové smlouvě přivolil a jeho rozhodnutí bylo zrušeno, pak nastal stav jakoby vůbec neexistovalo a uvedený předpoklad splněn nebyl.

Rozsudek odvolacího soudu je tedy z pohledu dovolacích námitek správný a dovolání bylo proto zamítnuto ( ).

Žalovaný byl v dovolacím řízení úspěšný, příslušela by mu proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. ( , odst. l, a odst. l ). Ty mu však nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. července 2002

JUDr. Marie Rezková, v. r.

předsedkyně senátu