Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 332/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 17. 7. 2001, sp. zn. byl obžalovaný R. M. uznán vinným trestnými činy neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 2 tr. zákona, porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zákona, vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zákona, násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zákona a znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zákona, kterých se měl dopustit jednáním popsaným ve výroku o vině v odsuzující části rozsudku pod body 1) až 9). Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roky, k jehož výkonu byl zařazen do věznice s ostrahou.

Naproti tomu byl obžalovaný R. M. zproštěn podle § 226 písm. c) tr. řádu obžaloby pro skutek podrobně popsaný pod body 7) a 8), kterým měl spáchat trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 tr. zákona.

Uvedený rozsudek nenabyl právní moci, neboť jej obviněný napadl odvoláním směřujícím do všech výroků odsuzující části rozsudku. Podaným odvoláním se zabýval Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, který dne 8. 11. 2001 ve veřejném zasedání rozhodl usnesením sp. zn. tak, že podle § 256 tr. řádu odvolání obviněného R. M. jako nedůvodné zamítl.

S poukazem na dodržení lhůty uvedené v ustanovení § 265e odst. 1, 2 tr. řádu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce u Nejvyššího soudu v předmětné věci dovolání, které opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V petitu dovolání činí návrh, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené rozhodnutí a podle § 265l odst. 1 tr. řádu byla věc znovu projednána a rozhodnuta, popř. aby Nejvyšší soud sám ve věci rozhodl. Současně učinil návrh podle § 265o tr. řádu, aby před rozhodnutím o dovolání byl přerušen výkon rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který navrhl, aby dovolání R. M. bylo odmítnuto z důvodů uvedených v ustanovení § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu s tím, aby tak Nejvyšší soud učinil ve smyslu ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací, dříve, než se mohl zabývat obsahem a argumentací podaného dovolání, musel zkoumat, zda v dané věci jsou splněny podmínky jeho přípustnosti (§ 265a tr. řádu).

K problematice přípustnosti dovolání je nutno konstatovat, že institut dovolání, jako nově koncipovaný mimořádný opravný prostředek, byl začleněn do trestního řádu novelou účinnou od 1. 1. 2002 ( ). Ze závěrečných a přechodných ustanovení čl. II je zřejmé, že tento zákon neobsahuje žádnou výjimku, podle které by bylo možno dovolání, jako nově zavedený opravný prostředek, aplikovat i na ta rozhodnutí, která nabyla právní moci za účinnosti předchozího trestního řádu. Z uvedeného tedy vyplývá, že dovolání je přípustné pouze tehdy, nastanou-li všechny zákonné podmínky pro jeho podání za účinnosti

Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu napadené dovoláním se stalo pravomocným za účinnosti trestního řádu ve znění před novelou provedenou a časová působnost trestního řádu se řídí zásadou, podle níž se procesní úkony provádějí podle trestního řádu účinného v době, kdy je úkon prováděn (o možnosti podat dovolání nemohl být ani obviněný poučen, neboť tento opravný prostředek nebyl součástí trestního řádu), lze dovodit jediný možný závěr, že dovoláním lze napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé jen v případě, že toto rozhodnutí bylo vydáno soudem druhého stupně za účinnosti novely tr. řádu č. , tj. po 1. 1. 2002.

Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že v projednávané věci (pravomocné dne 8. 11. 2001) nejsou splněny podmínky, které by zakládaly přípustnost dovolání podle § 265a odst. 1 písm. a) tr. řádu a proto v neveřejném zasedání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu dovolání obviněného R. M. jako nepřípustné odmítl. Vzhledem k tomuto závěru pak shledal zcela nedůvodným návrh obviněného na přerušení výkonu trestu odnětí svobody.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 10. července 2002

Předseda senátu:

Mgr. Josef H e n d r y c h