Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
7 C 13/2021-23
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr Petrou Rutarovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč s 8,5% zákonným úrokem z prodlení ročně z této částky od 27. 1. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 8,05% zákonného úroku z prodlení z částky 1 500 Kč od 19. 12. 2014 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů částku 1 012,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč s 8,5% zákonným úrokem z prodlení ročně z této částky od 27. 1. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 8,05% zákonného úroku z prodlení z částky 1 500 Kč od 19. 12. 2014 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů částku 1 012,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
dle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. :
Podanou žalobou (ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 31. 8. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, jímž bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 1 500 Kč s příslušenstvím ve formě zákonných úroků z prodlení z titulu dosud nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) a žalovaným dne 1. 12. 2014. Na základě této smlouvy byly žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 1 500 Kč.
V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř. “), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Z prohlášení číslo vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytuje úvěr ve výši 1 500 Kč, který žalovaný přijímá. Poplatek za úvěr je vyčíslen na částku 270 Kč a roční úroková sazba činí 438%. Datum splatnosti úvěru je stanoveno na den 16. 12. 2014. Prohlášení je podepsáno právní předchůdkyní žalobkyně, žalovaným a svědkyní. Součástí výpisu číslo ze dne 1. 12. 2014 je příkaz k úhradě, z něhož vyplývá, že žalovaný má na účet právní předchůdkyně žalobkyně uhradit částku 1 770 Kč. Dopisem ze dne 18. 1. 2018 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a současně žalovaného vyzvala k zaplacení částky 6 347,18 Kč bez stanovení lhůty k úhradě. Dopis byl žalovanému odeslán dne 22. 1. 2018. Žalovanému byla následně dne 13. 2. 2020 zaslána též předžalobní výzva.
Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle ust. § 2390 a násl., § 2991 zákona č. 99/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) a dále podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. Otázku úroku z prodlení pak soud posuzoval dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud nemá za prokázané, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně vůbec netvrdila a ani nedoložila, že by jakýmkoliv způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Za této situace soud uzavírá, že smlouva o úvěru je ve smyslu § 9 odst. 1 ZoSÚ neplatná. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu (zejm. a rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ) a Ústavního soudu (zejm. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ).
S ohledem na shora uvedené tak má žalobkyně vůči žalovanému právo na to, aby jí žalovaný zaplatil zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný na svůj dluh dosud neuhradil ničeho. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce je neplatná a žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení, byla žalobkyni částka 1 500 Kč představující nesplacenou jistinu. Ve vztahu k této částce má proto má žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až po té, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouva o zápůjčce je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o její splatnosti. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzván nejdříve v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2018, odeslané dne 22. 1. 2018 s tím, že splatnost není uvedena. Z pravidelného chodu věcí a z ust. § 573 o. z. je možno očekávat, že se zásilka obsahující takovou výzvu mohla dostat do sféry žalovaného nejdříve dne 25. 1. 2018. Splatnost dlužné částky nastala den následující po doručení, tj. 26. 1. 2018 a od 27. 1. 2018 je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.
Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 1 500 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 27. 1. 2018 ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu soud výrokem II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci § 150 o. s. ř. o. s. ř. soud v projednávaném případě neshledal. Žalobkyni přísluší s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu ve věci přísluší žalobkyni 68% náhrady nákladů řízení.
Podle § 14b odst. 1 bodu 1 AT žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu a podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 600 Kč (tedy 200 Kč za každý z úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. ), celkem 300 Kč, a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši 21 % z odměny a paušálních náhrad, tedy 189 Kč Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 089 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 400 Kč) celkově 1 489 Kč. V poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně, činí výše náhrady nákladů řízení, k níž je žalovaný jako převážně neúspěšný účastník povinen, částku ve výši 1 012,50 Kč.
Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. ; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť byl vydán v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se nepřihlíží a nejedná se přitom ani o rozsudek pro uznání či zmeškání (ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř. ).