Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
7 C 30/2021-18
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr Petrou Rutarovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 419 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 419 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 419 Kč od 6. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen uhradit Okresnímu soudu v Třebíči soudní poplatek ve výši 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 419 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 419 Kč od 6. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen uhradit Okresnímu soudu v Třebíči soudní poplatek ve výši 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu :
Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobce proti žalovanému na zaplacení částky 419 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu převozu žalovaného služebním vozidlem žalobce do Protialkoholní záchytné stanice Jihlava, kdy bylo najeto 64 km. Náklady na převoz spočívající v náhradě za použití služebního dopravního prostředku byly žalobcem vyúčtovány v celkové výši 419 Kč. Žalovaný byl písemnou výzvou vyzván k zaplacení žalované částky nejpozději do 5. 3. 2020, což však do dne podání žaloby neučinil.
V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř. “), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobce), resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ) - žalovaný.
V rámci zjišťovaného skutkového stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalovaný byl v době převozu do protialkoholní záchytné stanice pod vlivem alkoholu, o čemž svědčí záznam protialkoholní záchytné stanice a za této situace je povinen uhradit náklady na převoz do tohoto zařízení. Výše těchto nákladů byla prokázána jejich vyčíslením ze dne 12. 2. 2020 a kopií velkého technického průkazu použitého služebního vozidla. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ode dne 6. 3. 2020 ocitl vůči žalobci v prodlení s plněním peněžitého závazku, je povinen mu uhradit i úroky z prodlení v zákonné výši.
Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 65/2017 Sb. , o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek a ve vztahu k úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce, který byl ve věci plně úspěšný, má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce, jako účastník řízení, který nebyl v řízení zastoupen, ani neprokázal výši vynaložených nákladů, má právo na náhradu nákladů řízení v paušální výši, a to podle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož platí, že účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Co se týče výše takové paušální částky, ta se v daném případě řídí § 2 odst. 1 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. , tedy je stanovena ve výši 100 Kč za jeden úkon vymezený v § 1 odst. 3 cit. vyhlášky. Žalobce požadoval zaplacení částky 600 Kč za dva úkony (zaslání předžalobní výzvy a podání žaloby). S ohledem na citovanou vyhlášku však soud žalobci přiznal na nákladech řízení pouze částku 200 Kč, tj. 100 Kč za každý z uvedených úkonů (výrok II.).
Výrok o zaplacení soudního poplatku vyplývá z ust. § 2 odst. 3 ve spojení s ust. § 11 odst. 2 písmeno a) zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, podle něhož je žalobce od platby soudního poplatku osvobozen a poplatková povinnost přechází na žalovaného. Výše soudního poplatku odpovídá vzhledem k datu zahájení řízení položce 2, bod 1., písmeno a) Sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek může žalovaný uhradit buď v kolcích anebo platbou na účet Okresního soudu v Třebíči č. 3703-927711/0710, VS 1107003021.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.