Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
4 C 49/2021-17
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudcem titul Petrem Šimkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 7 367,48 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 367,48 Kč spolu s 10 % ročním úrokem z prodlení z částky 8 567,48 Kč od 10. 11. 2019 do 15. 6. 2020, s 10 % ročním úrokem z prodlení z částky 7 367,48 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 3 667 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně titul. jméno příjmení, advokáta, se sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 367,48 Kč spolu s 10 % ročním úrokem z prodlení z částky 8 567,48 Kč od 10. 11. 2019 do 15. 6. 2020, s 10 % ročním úrokem z prodlení z částky 7 367,48 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 3 667 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa].
Žalobkyně se u zdejšího soudu žalobou ze dne 20. 11. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 367,48 Kč a úhrady nákladů řízení. Uváděla, že dne 7. 2. 2017 uzavřela s žalovaným smlouvu o bankovních službách pro č. účtu bankovní účet, kdy předmětem smlouvy je zřízení a vedení běžného účtu v Kč pro žalovaného žalobkyní. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 7. 2. 2017 smlouvu o povoleném debetu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání – povolený debet na účtu do výše 12 000 Kč. Žalovaný se dostal do nepovoleného debetu, který přes opakované výzvy neuhradil. Žalobkyně přistoupila k odstoupení od smlouvy o povoleném debetu, a to z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu. Toto žalovanému oznámila dopisem ze dne 15. 10. 2019. Následně žalobkyně ke dni 6. 11. 2019 účet zrušila v důsledku zániku smlouvy dne 25. 10. 2019. Toto bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6. 11. 2019. Účet vykazoval debetní zůstatek ve výši 8 567,48 Kč, pohledávka byla proto převedena na účet pohledávek z nepovoleného debetu č. bankovní účet. K dnešnímu dni žalovaný na dlužnou jistinu ve výši 8 567,48 Kč uhradil částku 1 200 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínku od zástupce žalobkyně ze dne 17. 9. 2020, na kterou žalovaný nijak nereagoval. Žalobkyně dále uvedla, že před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím veřejně i neveřejně dostupných databází a dále činila průzkum na aktuální příjmovou situaci dlužníka a jeho výdajové závazky. Takto bylo vyhodnoceno poskytnutí úvěru jako nerizikové a bylo zcela v možnostech žalovaného, aby řádně a včas danou částku v daných výších splácel.
Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv byl soudem řádně v dostatečném předstihu předvolán, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
Smlouvou o zřízení a vedení běžného účtu, smlouvou o povolení debetu, podmínkami k povolení debetu pro fyzické osoby nepodnikatele, sazebníku poplatků, výpisem z účtu, odstoupením od smlouvy, výzvou k úhradě, historickým výpisem, oznámením o zrušení účtu, předžalobní upomínkou a všeobecnými obchodními podmínkami bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli dne 18. 3. 2019 smlouvu o zřízení a vedení běžného čísla, která byla evidována pod číslem účtu
bankovní účet, přičemž nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Dne 7. 2. 2019 žalovaný s žalobkyní uzavřel smlouvu o povoleném debetu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání – povolený debet na účtu do výše limitu 12 000 Kč. V souladu s čl. 18 všeobecných obchodních podmínek byla žalobkyně oprávněna Smlouvu vypovědět kdykoli, a to i bez udání důvodů. V souladu s čl. 13 všeobecných obchodních podmínek v případě vzniku nepovoleného debetu na účtu z jakéhokoli důvodu je žalovaný povinen neprodleně uhradit žalobkyni veškeré dlužné částky včetně příslušenství. Po dobu trvání nepovoleného debetu na účtu žalovaného je žalobkyně oprávněna zřídit zvláštní (vnitřní) účet pohledávky z nepovoleného debetu, na kterém povede pohledávku
z nepovoleného debetu, včetně příslušenství. Na základě smlouvy vedla žalobkyně žalovanému běžný účet. Dopisem ze dne 15. 10. 2019 byl žalovaný informován, že žalobkyně přistoupil
k odstoupení od smlouvy o povoleném debetu, a to z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu. Dopisem ze dne 6. 11. 2019 byl žalovaný informován o skutečnosti, že byl účet ke dni 6. 11. 2019 zrušen v důsledku zániku smlouvy dne 25. 10. 2019. Vzhledem ke skutečnosti, že účet k tomuto dni vykazoval debetní zůstatek (dluh) ve výši 8 567,48 Kč, byla tato pohledávka převedena na účet pohledávek z nepovoleného debetu číslo bankovní účet. Žalovaný na dlužnou jistinu ve výši 8 567,48 Kč uhradil pouze částku 1 200 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala prostřednictvím právního zástupce k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 17. 9. 2020. Žalovaný přes tuto výzvu svou povinnost nesplnil a dlužná částka ve výši
7 367,48 Kč nebyla k datu tohoto podání uhrazena.
Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku . Podle § 2662 o.z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle § 2665 o.z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Podle ustanovení § 2395 se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení
§ 2398 odst. 1 úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti. Neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ustanovení § 2048, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 1968 dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit
v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení úroků z prodlení soud postupoval podle ustanovení § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. , neboť žalovaný se tím, že úvěr řádně nesplácel, dostal do prodlení a je povinen zaplatit žalobci úroky z prodlení dle nařízení vlády č. 357/2013 Sb.
V daném případě vzal soud za prokázané, že žaloba byla podána důvodně, když žalobkyně a žalovaný uzavřeli platnou smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu a dále uzavřeli smlouvu
o úvěru formou povolení přečerpání běžného účtu. Historickým výpisem úvěrového účtu vzal soud za prokázané, že žalovaný dluží žalobkyni částku 7 367,48 Kč jako jistinu. Na základě shora uvedeného soud žalobě zcela vyhověl včetně příslušenství.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že náleží žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení, představují odměnu za tři úkony právní služby po 200 Kč, celkem 600 Kč a jeden po 1 500 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) a § 7 a § 14b odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , v platném znění, náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč, celkem 300 Kč a jeden po 300 Kč, podle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky, soudní poplatek ve výši 400 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů je zvýšena o 21 % DPH, kterého je zástupce žalobkyně plátcem, podle § 137 odst. 3 o.s.ř. v částce 567 Kč Celkem je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 3 667 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně. Soud v daném případě aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť je přesvědčen, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu, kdy předmětem vymáhání je dlužná pohledávka ze smlouvy o úvěru. V návrhu se tak mění pouze označení žalovaných, dlužné částky a několik typů produktů poskytovaných žalobkyní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není možné podat odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).