Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 314/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2000, sp. zn. , byli obvinění J. O. a A. T. spolu s obviněným A. Č. uznáni vinnými pokusem trestného činu vydírání podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 235 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., obviněný A. T. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. Za to byl obviněnému J. O. podle § 235 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný A. T. byl podle § 235 odst. 3 za použití § 42 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o nároku poškozeného. Obviněný A. Č. byl odsouzen podle § 235 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání devíti roků, když pro výkon uloženého trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Shora citovaný rozsudek napadli odvoláním obviněný J. O., obviněný A. T. i obviněný A. Č.

Z podnětu odvolaní podaných obviněným J. O. a obviněným A. Č. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 12. 2001, č. j. -1101, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o vině ohledně obviněného J. O. a obviněného A. Č., ve výrocích o trestech a o povinnosti k náhradě škody, uložených těmto dvěma obviněným a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného J. O. a obviněného A. Č. uznal jako spolupachatele podle § 9 odst. 2 tr. zák. vinnými trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) tr. zák. Podle § 235 odst. 2 tr. zák. byl obviněný J. O. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou a obviněný A. Č. k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků se zařazením do stejného typu věznice. Dále bylo rozhodnuto o nároku poškozeného.

Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20 prosince 2001, sp. zn. , byl obviněný A. T. uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) tr. zák., kterého se dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. spolu se shora uvedenými obviněnými. Obviněnému byl podle § 235 odst. 2 tr. zák. za použití § 42 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání osmi roků, když pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Ohledně náhrady škody bylo rovněž rozhodnuto, a to shodně jako v případě spoluobviněných.

.

Proti shora citovaným rozsudkům soudu II. stupně podali obvinění J. O. a A. T. prostřednictvím svých obhájců dovolání.

Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci není dovolání přípustné.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek bylo nově do trestního řádu začleněno novelou účinnou od 1. 1. 2002 (). Časová působnost trestního řádu se řídí zásadou, že trestní řízení se koná podle zákona účinného v době řízení. V době do 1. 1. 2002 bylo možno pravomocné rozhodnutí napadnout pouze stížností pro porušení zákona nebo návrhem na povolení obnovy řízení. Jestliže dovolání bylo zavedeno s účinností od 1. 1. 2002, znamená to, že tento mimořádný opravný prostředek lze podat jen tehdy, nastanou-li podmínky pro jeho podání až po 1. 1. 2002, tj. za účinnosti Pro shora uvedený závěr, tj. že dovolání lze podat jen proti rozhodnutím, která nabyla právní moci v době od 1. 1. 2002 svědčí i ta okolnost, že přechodná ustanovení neupravují možnost podat dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před účinností tohoto zákona.

Z výše uvedeného pak vyplývá, že dovoláním byly napadeny rozsudky, které nabyly právní moci dnem vyhlášení Vrchním soudem v Praze jako soudem odvolacím – před 1.1.2002, tudíž proti němu nelze podat dovolání.

Z důvodů shora uvedených Nejvyšší soud dovolání obviněných odmítl jako nepřípustná, aniž z jejich podnětu přezkoumal napadené rozsudky a jim předcházející řízení ve smyslu § 265i odst. 3, 4 trestního řádu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. července 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann