Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 4/2021
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr Petrem Horákem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa
zastoupená advokátem titul titul. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 21 800 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni
-) 10 600 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 556,49 Kč, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 952,50 Kč a úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a
-) 3 200 Kč s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 3 200 Kč od 8. 6. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 3 200 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení,
to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších
-) 3 000 Kč a
-) 5 000 Kč s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 3 885,12 Kč od 8. 6. 2018 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 885,12 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 661 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni</b> <b>-) 10 600 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 556,49 Kč, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 952,50 Kč a úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a</b> <b>-) 3 200 Kč s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 3 200 Kč od 8. 6. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 3 200 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších</b> <b>-) 3 000 Kč a</b> <b>-) 5 000 Kč s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 3 885,12 Kč od 8. 6. 2018 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 885,12 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 661 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 18. 12. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 600 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 556,49 Kč odpovídajícím sazbě 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 7. 11. 2018 do 29. 11. 2019, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 952,50 Kč odpovídajícím zákonné roční sazbě z částky 10 000 Kč za dobu od 14. 11. 2018 do 29. 11. 2019 a zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 26. 9. 2017. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso splátek v souhrnné výši 7 400 Kč. Porušil však sjednaný splátkový kalendář a dostal se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Celkem na svůj dluh uhradil 2 800 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, a to ve výši 14 600 Kč. Žalobkyně se však domáhala toliko zaplacení částky 13 600 Kč, která sestávala z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a nesplacené části plateb souvisejících s úvěrem ve výši 3 600 Kč Vedle těchto částek požadovala rovněž příslušenství v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení tak, jak je popsáno shora.
2. Žalobkyně dále požadovala zaplacení částky 8 200 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 520,89 Kč odpovídajícím sazbě 23,72 % ročně z částky 7 085,12 Kč za dobu od 8. 6. 2018 do 29. 11. 2019, úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 7 085,12 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 891,64 Kč odpovídajícím zákonné roční sazbě z částky 7 085,12 Kč za dobu od 15. 6. 2018 do 29. 11. 2019 a zákonným úrokem z prodlení z částky 7 085,12 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 26. 4. 2017. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso splátek v souhrnné výši 11 100 Kč. Porušil však sjednaný splátkový kalendář a dostal se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Celkem na svůj dluh uhradil 16 900 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, a to ve výši 9 200 Kč. Žalobkyně se však domáhala toliko zaplacení částky 8 200 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 7 085,12 Kč a nesplacené části poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 114,88 Kč Vedle těchto částek požadovala rovněž příslušenství v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení tak, jak je popsáno shora.
3. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.
4. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Souhlas účastníků s tímto postupem přitom předpokládal, neboť se žádný z nich ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 26. 9. 2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 1 400 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, celkem tedy částku 17 400 Kč, a to v 58 pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč s tím, že první splátka měla být dle smlouvy splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Dle bodu 1.3. smlouvy byla smlouva uzavřena na dobu určitou v délce 58 týdnů. V bodě 1.4. smlouvy bylo uvedeno, že žalovaný uhradí právnímu předchůdci žalobkyně za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy, přičemž v případě smlouvy uzavřené na 58 týdnů měla úroková sazba činit 23,72 % ročně.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 26. 4. 2017 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 2 100 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, celkem tedy částku 26 100 Kč, a to v 58 pravidelných týdenních splátkách po 450 Kč s tím, že první splátka měla být dle smlouvy splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Dle bodu 1.3. smlouvy byla smlouva uzavřena na dobu určitou v délce 58 týdnů. V bodě 1.4. smlouvy bylo uvedeno, že žalovaný uhradí právnímu předchůdci žalobkyně za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy, přičemž v případě smlouvy uzavřené na 58 týdnů měla úroková sazba činit 23,72 % ročně.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 11. 2019 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní bylo zjištěno, že pohledávky z obou shora uvedených smluv o úvěru byly s účinností k datu uzavření postupní smlouvy postoupeny na žalobkyni.
8. Z oznámení o postoupení pohledávky z 29. 11. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného písemně o postoupení obou pohledávek na žalobkyni a vyzval ho, aby na svůj dluh z obou úvěrových smluv napříště plnil již výhradně ve prospěch žalobkyně. Dle přiloženého poštovního podacího lístku bylo oznámení odesláno žalovanému dne 13. 12. 2019.
9. Z předžalobní výzvy z 3. 9. 2020, která byla dle přiloženého poštovního podacího lístku odeslána žalovanému dne 4. 9. 2020, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 33 026,52 Kč vzniklého z titulu shora uvedených smluv o úvěru ve lhůtě do 18. 9. 2020 s upozorněním, že pokud nebude dluh zaplacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.
10. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:
Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi ním a žalovaným dne 26. 9. 2017 poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 1 400 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, to vše v 58 pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč. První splátka byla splatná 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou v trvání 58 týdnů. Zápůjční úroková sazba činila 23,72 % ročně, přičemž byla platná po celou dobu trvání smlouvy. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla již dříve uzavřena další smlouva o spotřebitelském úvěru, a to dne 26. 4. 2017. Na jejím podkladě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal, že tuto částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátí a dále že mu zaplacení úrok ve výši 2 100 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, kdy podmínky splácení odpovídaly podmínkám sjednaným ve smlouvě z 26. 9. 2017. Pohledávky z obou těchto smluv byly s účinností k 29. 11. 2019 postoupeny žalobkyni, o čemž byl žalovaný právním předchůdcem žalobkyně písemně informován. Žalobkyně sama následně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu vzniklého z předmětných smluv.
11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smluv o úvěru uzavřených podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), které současně vykazovaly znaky spotřebitelských úvěrů ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v účinném znění.
12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
14. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
16. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je neplatné rovněž právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.
17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou ani jedné ze smluv, z nichž dovozovala své žalobou uplatněné nároky, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou obou žalobou uplatněných pohledávek včetně jejich příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikly dva závazkové právní vztahy založené smlouvami o úvěru uzavřenými ve smyslu § 2395 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek z obou těchto smluv splnil, neboť žalovanému v obou případech poskytl peněžní prostředky v ujednané výši.
19. Žalovanému tak na základě předmětných smluv a rovněž i dle citovaného § 2395 o. z. nepochybně vznikla povinnost vrátit poskytnuté prostředky a rovněž zaplatit úrok z úvěru. Pro posouzení oprávněnosti podané žaloby však bylo klíčové, jak vysoký úrok byl vlastně v předmětných smlouvách sjednán a zda žalovaného rovněž stíhá povinnost zaplatit všechny ve smlouvách sjednané poplatky související s oběma úvěry.
20. Výše samotného úroku byla v textu smlouvy o úvěru z 26. 9. 2017 vyjádřena jednak absolutní částkou 1 400 Kč (bod 1.7 smlouvy), jednak ve formě zápůjční úrokové sazby ve výši 23,72 % ročně (bod 1.4 smlouvy). Uvedená absolutní výše úroku přitom odpovídala zmíněné procentuálně vyjádřené zápůjční úrokové sazbě z jistiny úvěru za sjednanou dobu trvání smlouvy, tj. za dobu 58 týdnů. Jak tedy vyplývá z bodu 1.7. smlouvy, pokud by žalovaný splácel poskytnutý úvěr řádně a včas, byl by povinen celkem na úrocích zaplatit 1 400 Kč. Vzhledem k tomu, že se dostal do prodlení s hrazením sjednaných splátek (toto tvrzení žalobkyně žalovaný nikterak nerozporoval, natož aby jej v průběhu řízení vyvrátil), stíhá žalovaného povinnost zaplatit žalobkyni sjednaný úrok ve výši 23,72 % ročně z nesplacené jistiny úvěru, a to až do doby úplného vrácení poskytnutých peněžních prostředků (§ 2399 odst. 2 věta druhá o. z.). Byť je sjednaná výše úroku nepochybně vyšší než obvyklá sazba, kterou byly v době poskytnutí úvěru úročeny bankovní úvěry (dle databáze časových řad ARAD dostupné na webových stránkách České národní banky činila průměrná sazba bankovních spotřebitelských úvěrů v září 2017 11,12 % ročně), soud nepominul, že v řešeném případě získal žalovaný potřebné prostředky v hotovosti ihned při podpisu smlouvy, bez nutnosti jakéhokoliv zajištění povinnosti tyto prostředky vrátit a bez stanovení účelu, k nimž mají být použity. Navíc nepochybně nemusel absolvovat tak přísný proces ověření jeho schopnosti úvěr splatit, jakému by byl vystaven, kdyby o poskytnutí úvěru požádal u některé banky, a který by mohl vést i k tomu, že by mu úvěr bankou nebyl vůbec poskytnut. S tím souvisí zvýšená rizikovost celé transakce pro právního předchůdce žalobkyně. Právě s ohledem na tuto rizikovost lze v daném případě akceptovat vyšší smluvní úrok, než jaký by byl s vysokou pravděpodobností sjednán ve smlouvě o úvěru uzavřené s některou z bank.
21. Vedle zmiňovaného úroku se žalovaný ve smlouvě zavázal také k úhradě poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč. Tento poplatek sice dle smlouvy představuje samostatnou platbu, v podstatě je však třeba jej rovněž považovat za jakousi skrytou podobu úroku, neboť jde jen o další plnění požadované právním předchůdcem žalobkyně za poskytnutí úvěru. Smysl tohoto poplatku se totiž v podstatě překrývá s účelem smluvních úroků, neboť, stejně jako sjednaný úrok, i poplatek za administrativní činnost sloužil na jedné straně k pokrytí nákladů právního předchůdce žalobkyně souvisejících s poskytnutím peněžních prostředků, na straně druhé přinejmenším částečně i k dosažení jeho obchodního zisku. Z uvedených důvodů soud zmíněný poplatek za administrativní činnost hodnotil jako součást úplaty za poskytnutí úvěru a jeho výši posuzoval společně s výší sjednaného úroku. Dospěl přitom k závěru, že ani částku 3 400 Kč, která odpovídá součtu výše smluvního úroku a poplatku za administrativní činnost, k jejichž úhradě by byl žalovaný povinen v případě řádného splácení úvěru, nelze vzhledem k okolnostem, za kterých byl úvěr sjednán a jež soud podrobně popsal v předcházejícím odstavci, považovat za nepřiměřenou úplatu. Soud tedy uzavřel, že právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo na základě předmětné smlouvy právo i na úhradu tohoto poplatku.
22. Předmětem smlouvy o úvěru bylo dále i ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Soud i toto ujednání hodnotil z hlediska jeho přiměřenosti a souladu s dobrými mravy. Vycházel v prvé řadě z toho, že zde existovala možnost úhrady sjednaných splátek úvěru formou bezhotovostních plateb, které jsou již dlouhou dobu v platebním styku naprosto běžně využívány. I pokud by soud pominul fakt, že mnohé bankovní domy již delší dobu podobné platby provádí bez jakýchkoliv poplatků, je evidentní, že náklady vzniklé právnímu předchůdci žalobkyně při bezhotovostní formě splácení úvěru by v každém případě oproti shora uvedenému poplatku byly naprosto minimální. Obecně lze samozřejmě konstatovat, že je zcela na vůli smluvních stran, jakou formu splácení úvěru si ve smlouvě sjednají. V řešené věci však byla mezi účastníky uzavřena smlouva formulářového typu, přičemž soud nepochybuje o tom, že některé její předem právním předchůdcem žalobkyně nastavené parametry žalovaný reálně neměl možnost jakkoliv ovlivnit, a to mimo jiné právě i formu, jakou bude právnímu předchůdci žalobkyně hradit sjednané splátky úvěru. Těžko si lze totiž představit, že by si žalovaný dobrovolně zvolil formu hotovostního splácení úvěru za situace, kdy je tato výrazně zpoplatněna, a přitom bezhotovostní forma splácení by pro něj byla v podstatě beznákladová. Soudu je navíc z úřední činnosti známo, že ve smlouvách právního předchůdce žalobkyně je hotovostní forma splácení naprosto standardním ujednáním. Soud doposud rozhodoval již desítky sporů vzniklých ze smluv o zápůjčkách a úvěrech poskytnutých právním předchůdcem žalobkyně, přičemž se doposud nesetkal s tím, že by ve smlouvě byl ujednán bezhotovostní způsob splacení zápůjčky či úvěru. Za těchto okolností v žádném případě nelze akceptovat, aby poplatek za hotovostní režim splátek odpovídal 40 % z částky, která byla žalovanému fakticky poskytnuta, a flagrantně tak navyšoval již tak dosti vysoké celkové náklady žalovaného v souvislosti s poskytnutím úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 4 000 Kč se zjevně příčí dobrým mravům a je tudíž neplatné ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., přičemž soud podle § 588 o. z. k této neplatnosti přihlédl z úřední povinnosti.
23. S ohledem na shora uvedené lze tedy konstatovat, že žalovanému dle smlouvy o úvěru ze dne 26. 9. 2017 vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně žalobkyni samotné jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč, úrok ve výši 1 400 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, celkem tedy 13 400 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na tento dluh uhradil více, než kolik vyplývá z podané žaloby, tedy více než 2 800 Kč. Soud proto uvedenou částku započetl na shora uvedený celkový dluh žalovaného z předmětné smlouvy a dospěl k závěru, že žalovanému zbývá uhradit 10 600 Kč. Uložil proto žalovanému povinnost uvedenou částku žalobkyni zaplatit, a to včetně požadovaného běžícího smluvního úroku z dlužné jistiny za dobu ode dne následujícího dni splatnosti poslední sjednané splátky úvěru do zaplacení, který žalobkyně částečně kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, a rovněž včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru za dobu od 14. 11. 2018 do zaplacení, rovněž zčásti kapitalizovaného ke dni postoupení pohledávky. Nárok na zaplacení úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., za jehož účinnosti se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu.
24. Co do zbývající požadované částky ve výši 3 000 Kč pak soud ze shora popsaných důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl.
25. Naprosto stejným způsobem nahlížel soud i na dluh žalovaného vzniklý z titulu druhé ze smluv o úvěru uzavřené dne 26. 4. 2017. I v tomto případě uzavřel, že žalovanému vznikla povinnost uhradit jistinu ve výši 15 000 Kč, úrok ve výši 2 100 Kč a administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč, celkem tedy částku 20 100 Kč. Naopak stejně jako u smlouvy uzavřené dne 26. 9. 2017 shledal absolutně neplatným ujednání o poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to z naprosto stejných důvodů, které již nastínil výše. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh z této smlouvy uhradil více než žalobkyní tvrzených 16 900 Kč. Soud proto opět tuto úhradu započetl oproti celkové dlužné částce a dospěl k závěru, že žalovanému zbývá uhradit ještě 3 200 Kč. Zavázal ho proto k zaplacení této částky a současně i požadovaného běžícího smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení z této částky. Ve zbytku pak žalobu zamítl.
26. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 21 800 Kč s příslušenstvím. Žalobě bylo vyhověno co do částky 13 800 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 8 000 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tak činí 63 % ku 37 % ve prospěch žalobkyně. Té proto dle shora citovaného ustanovení svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 26 % (63 – 37 = 26).
27. Náklady řízení žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 090 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 1 452 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 cit. vyhl., dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 252 Kč). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 661 Kč (26 % z celkových nákladů ve výši 2 542 Kč), a to k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
28. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách.
Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.