Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 581/06

Ústavní soud v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Miloslava Výborného rozhodl v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelek 1) A. S., 2) M. J. a 3) A. P., zastoupených JUDr. Michalem Kačmaříkem, advokátem, Ostrava 1, Poštovní, proti rozsudku Okresního soudu v Karviné č. j. 18 C 245/99-136 ze dne 4. července 2003 a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 42 Co 18/2006-205 ze dne 17. července 2006 o návrhu na odklad jejich vykonatelnosti podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, do doby rozhodnutí Ústavního soudu, za účasti 4) Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Karviné jako účastníků řízení a 5) družstva Jednota-Jedność, spotřební družstvo, se sídlem v Českém Těšíně, Tovární 13, IČ 00032387, zastoupeného JUDr. Milanem Skalníkem, advokátem, Ostrava-Moravská Ostrava, Preslova 9, 6) J. N., 7) J. R., a 8) P. N., jako vedlejších účastníků řízení takto:

I. Vykonatelnost rozsudku Okresního soudu v Karviné č. j. -136 ze dne 4. července 2003 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. -205 ze dne 17. července 2006 se ve vztahu k A. S., M. J., a A. P., odkládá.II. Řízení se přerušuje.

O d ů v o d n ě n í:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu 5. září 2006 se stěžovatelky domáhaly zrušení výše citovaných rozsudků a vedle toho navrhly, aby do doby svého rozhodnutí Ústavní soud odložil jejich vykonatelnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Uvedly, že podle těchto rozhodnutí jsou mimo jiné povinny zaplatit vedlejšímu účastníku řízení každá 806 825 Kč s 11% úrokem z prodlení od 1. října 1999 do zaplacení, vedlejšímu účastníku a státu jsou dále povinny zaplatit náklady řízení a státu též soudní poplatek.

Návrh na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí Ústavní soud usnesením č. j.

-13

ze dne 11. října 2006 odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný, neboť stěžovatelky neprokázaly splnění podmínek pro odklad jejich vykonatelnosti.

Podáním doručeným Ústavnímu soudu 19. října 2006 (č. l. 24) stěžovatelky znovu učinily návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Tvrdily, že to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a přitom výkon rozhodnutí ve prospěch vedlejšího účastníka bude znamenat nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout vedlejšímu účastníku řízení. Uvedly, že jsou důchodkyně a že jediný jejich významnější majetek představují spoluvlastnické podíly (u každé ideální jedné čtvrtiny) na nemovitostech, které byly předmětem restituce a jejichž zhodnocení je titulem nároku podle , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, jak o něm rozhodly soudy ústavní stížností napadenými rozhodnutími. Protože nedisponují částkou, která byla vedlejšímu účastníku přiznána (u každé z nich jde o téměř 1,5 milionu Kč), a nejsou reálně schopny tuto částku opatřit, prakticky jediný způsob výkonu rozhodnutí je prodej jejich spoluvlastnických podílů na restituovaných nemovitostech, čímž by došlo k praktickému popření účelu restituce. Poznamenaly, že vedlejší účastník opravy a úpravy těchto nemovitostí nefinancoval (v první polovině 80. let minulého století tak učinil Místní národní výbor v Petrovicích u Karviné), k čemuž by Ústavní soud měl přihlédnout při posuzování újmy, která by mohla vedlejšímu účastníkovi vzniknout odložením vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

Svůj návrh na odklad vykonatelnosti doložily stěžovatelky svými čestnými prohlášeními ze dne 16. října 2006, z nichž vyplývá, že jediným příjmem A. S. je starobní důchod vyplácený Českou správou sociálního zabezpečení ve výši 7 843 Kč měsíčně, jediným příjmem M. J. je starobní důchod ve výši 8 386 Kč a jediným příjmem A. P. je starobní důchod ve výši 5 934 Kč a že nemají jiný významnější majetek, z něhož by bylo možno uspokojit pohledávku vedlejšího účastníka, než-li výše uvedené spoluvlastnické podíly na nemovitostech, které restituovaly. Čestná prohlášení doložily příslušnými doklady a potvrzeními o starobním důchodu ze dne 13. října 2006, resp. 18. září 2006. resp. 9. října 2006.

Ústavní soud v mezidobí obdržel i vyjádření Okresního soudu v Karviné, který uvedl, že žalovaní č. 4, 5 a 6 (vedlejší účastníci č. 6, 7 a 8) podali dovolání proti napadeným rozhodnutím k Nejvyššímu soudu. Z tohoto důvodu také nebyl Okresní soud v Karviné schopen vyhovět žádosti Ústavního soudu o předložení soudního spisu.

Podle může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout třetím osobám.

Ústavní soud konstatuje, že odklad vykonatelnosti ústavní stížností napadeného rozhodnutí je výjimečným opatřením, neboť odkladný účinek ústavní stížnosti je obecně vyloučen ( ). Účelem tohoto procesního institutu je vytvoření časového prostoru pro posouzení ústavní stížnosti tak, aby před rozhodnutím Ústavného soudu nedošlo k nevratným krokům, po nichž by se rozhodování Ústavního soudu stalo jen akademickým cvičením a ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod by byla toliko iluzorní.

Ústavní soud dospěl k závěru, že je na místě vykonatelnost napadených rozhodnutí ve vztahu ke stěžovatelkám odložit. Stěžovatelky prokázaly aktuálními potvrzení o svých příjmech, které spočívají pouze ve starobních důchodech, a čestnými prohlášeními, že nemají prostředky k vyrovnání pohledávek vedlejšího účastníka č. 5 (každá 806 825 Kč s 11% úrokem z prodlení od 1. října 1999), s výjimkou spoluvlastnických podílů na nemovitostech, přičemž právě v souvislosti s jejich restitucí jim byla uložena povinnost zaplatit uvedenou peněžitou částku. Jediným způsobem výkonu rozhodnutí by byl prodej jejich spoluvlastnických podílů na restituovaných nemovitostech, čímž by došlo k praktickému popření účelu restituce. Ústavní soud při hodnocení majetkových poměrů stěžovatelek přihlédl i ke skutečnosti, že v řízení před obecnými soudy byly stěžovatelky osvobozeny od soudních poplatků. Ústavní soud dále neshledal, že by odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí do doby rozhodnutí o ústavní stížnosti stěžovatelek byl v rozporu s důležitým veřejným zájmem; naopak odložením vykonatelnosti se, zejména v souvislosti s dovolacím řízením před Nejvyšším soudem, jehož výsledek je důležitý i pro řízení o ústavní stížnosti, vytvoří prostor pro posouzení ústavní stížnosti a poskytnutí ochrany základním právům stěžovatelek, pokud do nich bylo protiústavně zasaženo. Ústavní soud je konečně přesvědčen, že odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí nezpůsobí na straně oprávněného, tj. vedlejšího účastníka č. 5), jehož zapisované základní jmění podle údajů v obchodním rejstříku činí 5 milionů Kč, nepoměrně větší újmu, než jaká by vznikla při nevyhovění návrhu stěžovatelkám, neboť zhodnocení předmětných nemovitostí nezajistil, ani nefinancoval, a nárok na zaplacení žalovaných částek z titulu zhodnocení nemovitosti mu byl přiznán proto, že byl v okamžiku podání výzvy k vydání nemovitostí povinnou osobou ve smyslu , o mimosoudních rehabilitacích, což vedlejší účastník připustil i ve svém vyjádření ze dne 18. října 2006 (č. l. 21).

Protože před Nejvyšším soudem probíhá řízení o dovolání vedlejších účastníků č. 6, 7 a 8 proti ústavní stížností napadeným rozhodnutím, tj. řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí Ústavního soudu, Ústavní soud řízení o ústavní stížnosti současně přerušil podle ve spojení s .

V řízení bude Ústavní soud pokračovat na návrh účastníků nebo vedlejších účastníků po skončení řízení o podaném dovolání. Ústavní soud může v řízení pokračovat i bez návrhu ( ve spojení s ).

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2006

Vlasta Formánková

předseda senátu