Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
38 C 14/2021
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní titul Alenou Chaloupkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 19 469 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 069 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 832 Kč od 15. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 2400 Kč se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 764,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 069 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 832 Kč od 15. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 2400 Kč se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 764,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se podanou žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 27. 08. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 19 469 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč dne datum. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách po 838 Kč měsíčně od 30.tého dne po poskytnutí úvěru a následně vždy k 24.tému dni v měsíci. Žalovaný se zavázal dále hradit za pojištění úvěru částku ve výši 6,99% měsíční splátky úvěru společně se splátkou úvěru. Žalovaný své povinnosti neplnil a nereagoval ani na výzvy k zaplacení, proto využila žalobkyně svého práva a odstoupila od smlouvy dopisem ze dne 02. 03. 2020, který odeslala dne 03. 03. 2020. Odstoupení nabylo účinnosti ke dni 14. 03. 2020. Dluh žalovaného činí 14 832 Kč na jistině, dluh na pojištění 385 Kč, dlužné úroky ke dni odstoupení ve výši 1852 Kč, dlužná úhrada nákladů 1500 Kč a dlužná náhrada za upomínky 900 Kč. Žalobkyně dále žádá zaplacení zákonného úroku z prodlení z jistiny od 15.3.2020 do zaplacení. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu upomínkou ze dne 1. 6. 2020.
2. Usnesením ze dne 15.10.2020 č.j. 125 C 195/2020-10 byla vyslovena místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 1 a věc byla postoupena zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému. Usnesení nabylo právní moci dne 16.12.2020.
3. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 08.02.2021 (č.l. 20 spisu) žalobce doplnil svá tvrzení, že žalovaný zaplatil částku ve výši 10 856 Kč, z toho na pojištění 660 Kč, na úroky 4 228 Kč, na jistinu 5 168 Kč a na náklady 800 Kč.
4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
5. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu, kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. V tomto případě žalobkyně, přímo v podané žalobě souhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů.
6. Soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil následující skutkový stav. Společnost žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo u které je uvedeno datum datum u podpisu žalobkyně a číslo bez uvedení roku u podpisu žalovaného. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla na účet žalovaného č. bankovní účet částku ve výši 20 000 Kč. Ve smlouvě byl sjednán úrok z úvěru ve výši 23,88 % ročně, RPSN činí 26,68 %. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve splátkách po 783 Kč měsíčně bez platby na pojistné, resp. 838 Kč včetně platby pojistného (6,99% z měsíční splátky) počínaje 30tým dnem po poskytnutí úvěru a následně vždy ve stejný den každého následujícího měsíce v celkovém počtu 36 splátek (viz smlouva v přílohové obálce žalobce). Žalovaný své povinnosti neplnil, zaplatil jen 10 856 Kč, poslední splátku zaplatil dne 2.8.2019 (viz č.l. 25 – rozpis zaplacených splátek). Žalobkyně dopisem ze dne 02.03.2020 (viz přílohová obálka žalobce a podací arch č.l. 23 spisu) od smlouvy odstoupila dle části 2 písmeno O citované smlouvy a vyzvala žalovaného k zaplacení úvěru. Žalovaný však dle tvrzení žalobkyně, které nijak nesporoval, ničeho dalšího nezaplatil. Dluh žalovaného byl žalobkyní vyčíslen na částku 14 832 Kč na jistině úvěru, dluhu na pojistném 385 Kč, dlužných úrocích 1852 Kč (viz vyčíslení dluhu č.l. 25 spisu). Smlouva upravuje v části 3 v bodu 2 odkaz na Sazebník, který může být žalovaným jednostranně měněn. Část D bod 1) Sazebníku upravuje sankční nároky žalobkyně při prodlení žalovaného, a to poplatek ve výši 1000 Kč při ukončení smlouvy pro prodlení dlužníka delším než 3 měsíce a dále 400 Kč za zaslání 1. upomínky a 500 Kč za zaslání 2. upomínky (viz sazebník č.l. 27). Žalobkyně zaslala žalovanému dopis ze dne 02. 03. 2020 a 01. 06. 2020 (přílohová obálka a podací arch č.l. 23 a 26 spisu). Do prodlení s placením celého dluhu se s ohledem na výzvu žalobkyně dostal žalovaný dne 15. 3. 2019, tedy den následující poté, kdy se dostalo odstoupení od smlouvy do sféry dispozice žalovaného. Dopisem ze dne 1.6.2020 byl žalovaný opětovně vyzván k zaplacení dluhu (dopis, podací arch č.l. 26).
7. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva ve smyslu § 2395 občanského zákoníku o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla jako peněžní ústav žalovanému úvěr a ten se jej zavázal společně s úroky vrátit, vedle toho se zavázal dále hradit pojistné na pojištění úvěru. Své povinnosti žalovaný řádně nesplnil a dostal se do prodlení, které trvalo od 24.8.2019, jeho prodlení tedy trvalo dobu delší než 3 měsíce. Žalobkyně pak využila svého ve smlouvě sjednaného práva dle § 1931 občanského zákoníku a od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 2.3.2020, který je považován ve smyslu ujednání dle bodu 9 smlouvy za řádně doručený 10tým kalendářním dnem po odeslání na adresu žalovaného. Tím se stal celý dluh splatným ke dni doručení, tedy 14. 03. 2020. Dluh se skládá z nevrácené jistiny ve výši 14 832 Kč, úroků ke dni zesplatnění ve výši 1852 Kč, nedoplatku na pojistném ve výši 385 Kč, celkem tedy 17 069 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splněním svého peněžitého závazku z titulu citované smlouvy o úvěru, vznikl žalobkyni vedle nároku na zaplacení jistiny též nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku v rozhodném znění. Počátek prodlení s vrácením jistiny nedoplatku úvěru ve výši 14 832 Kč nastal 14. 03. 2020 s ohledem na odstoupení ze dne 2.3.2020. Proto soud žalobě co do částky 17 069 Kč vyhověl.
9. Ohledně částky 2400 Kč soud dospěl k závěru, že nárok v této výši oprávněný není. Žalobkyně po žalovaném žádala tuto částku z právního důvodu poplatku s odkazem na část D Sazebníku poplatků upravující tzv. sankční nároky věřitele pro případ prodlení. Soud právní důvod žalobkyní požadovaného nároku ve výši 2400 Kč vyhodnotil tedy jako smluvní pokutu ve smyslu § 2048 a násl. OZ. Vzhledem k tomu, že však ujednání není obsaženo v samotné smlouvě, ale v žalovaným nepodepsaném sazebníku, na který smlouva jen odkazuje, vyšel soud z následující úvahy. Předně soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je smlouvou spotřebitelskou. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách, na rozdíl třeba od obchodních smluv, mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. (viz např. I. ÚS 3512/11). Soud vyšel i z rozhodnutí sp. zn. 17 VSOL 162/2017-57, 14 ICm 4316/2014 17 VSOL 162/2017-57 (KSOS 14 INS 15756/2014), ve kterém je uvedeno, že„ ................. S ohledem na postavení účastníků úvěrové smlouvy, pokud se jedná o smlouvu spotřebitelskou, nelze práva a povinnosti vyplývající z této smlouvy posuzovat odděleně od použitých zajišťovacích prostředků a stejně tak i zajištění spotřebitelské smlouvy podléhá režimu ochrany spotřebitele. Spotřebitelské smlouvy nesmí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Toto ustanovení je třeba vykládat tak, že nedovolenými (zneužívajícími) podmínkami (klauzulemi) jsou v prvé řadě smluvní ujednání, která byla sepsána předem a spotřebitel proto nemohl mít žádný vliv na jejich obsah, zejména v souvislosti s předem sepsanou běžnou smlouvou. Z uvedeného ustanovení vyplývající ochrana spotřebitele pak spočívá v zákazu určitých (typových) smluvních ujednání, která jsou nejčastěji se vyskytujícími nekalými podmínkami ve spotřebitelských smlouvách. Z tohoto pohledu je proto také nutno posuzovat, zda v rámci spotřebitelské smlouvy ujednání, zakládající smluvní pokutu, je součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nebo zda toto ujednání je součástí samotné spotřebitelské smlouvy (listiny, na kterou spotřebitel připojuje svůj podpis). Je-li takové ujednání ohledně smluvní pokuty pouze součástí všeobecných obchodních podmínek, nelze je považovat za platně sjednané (srovnej nález Ústavního soudu I. ÚS 3512/11, rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 1201/2012, 23 Cdo 2447/2011).“
10. Ohledně částky 2400 Kč odpovídající žalobcem uvedeným poplatkům upraveným sazebníkem (část D bod 1 (i, ii, iii) proto soud žalobu zamítl, neboť dle jeho názoru nebyla tato smluvní pokuta (poplatky) platně mezi účastníky sjednána.
11. Lhůta pro zaplacení byla uložena v souladu s § 160 odstavec 1 o.s.ř.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 764,50 Kč, přičemž tato částka představuje 75,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 87,67 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 12,33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 469 Kč sestávající z částky 1 900 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 400 Kč ve výši 924 Kč. Dle názoru soudu nevznikl nárok na odměnu advokáta za zaslanou předžalobní upomínku, neboť tu zaslala žalobkyně sama.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.