Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 24/2021-13
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr Barborou Nezkusilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 675 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 675 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným v částce 60,29 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 675 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným v částce 60,29 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne datum, domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 675 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, tudíž se dle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. , o rozhlasových a televizních poplatcích považuje za poplatníka televizního poplatku, pakliže ve lhůtě 30 dnů od oznámení výzvy neučiní čestné prohlášení, že nevlastní televizní přijímač. Lhůta pro doložení takového čestného prohlášení však uplynula, aniž by se žalovaný jakkoliv vyjádřil, pročež se stal poplatníkem televizního poplatku, o čem byl přípisem ze dne datum informován. Žalovaný však nedostál své zákonné poplatkové povinnosti dle zákona č. 348/2005 Sb. , o rozhlasových a televizních poplatcích, když nezaplatil televizní poplatky v celkové výši 675 Kč za období od září 2019 do ledna 2020 do ledna 2020 po 135 Kč za měsíc. Ačkoliv žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky písemně vyzvala, žalovaný ani v dodatečné lhůtě ničeho nezaplatil. Vedle dlužného televizního poplatku ve výši 675 Kč se žalobkyně domáhala také zaplacení zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného v částce 60,29 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a projednání věci bez nařízení jednání, doručena na adresu trvalého pobytu, kdy po uplynutí desetidenní lhůty byla zásilka vhozena do jím užívané poštovní schránky.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný se stal poplatníkem televizního poplatku, přičemž první platbu ve výši 135 Kč měl učinit nejpozději k datum (výzva k přihlášení poplatníka včetně doručenky a písemná informace žalovanému o zařazení do evidence poplatníků). Žalovaný povinnost hradit poplatky neplnil, když nezaplatil televizní poplatky za období září 2019 do ledna 2020 ve výši 675 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani dodatečně, ač k tomu byl vyzván (výzvy k zaplacení dlužných televizních poplatků spolu s doručenkou)
5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.
6. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: žalobkyně je právnickou osobou zřízenou zákonem č. 483/1991 Sb. , o České televizi, za účelem poskytování veřejné služby v oblasti televizního vysílání. Žalovanému vznikla povinnost hradit televizní poplatek, když se dle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. , o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“), stal poplatníkem televizního poplatku, když tento poplatek je poplatník povinen zaplatit provozovateli vysílání nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Výše televizního poplatku činí dle § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích od datum dosud částku 135 Kč měsíčně.
7. Žalovaný přes výzvu žalobkyně televizní poplatek neuhradil, tudíž se dostal dle § 1968 o.z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o.z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužného poplatku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o.s.ř. a contrario).
8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 675 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
10. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.