Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2117/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání dovolatelek se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobkyň, podané u soudu 1.4.1992, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze 16.12.1998, čj. -353, a to tak, že byla zamítnuta žaloba žalobkyň se žalobním návrhem, aby žalovanému státu – Okresnímu úřadu v Přerově bylo uloženo uzavřít se žalobkyněmi dohodu o vydání věcí podle – domu čp. 71 v T., s pozemkem parc. č. 88 (stavební plochou). Byl také zamítnut žalobní návrh na uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání nemovitostí, podaný proti žalované Obci T. Bylo rozhodnuto, že žalobkyně a Okresní úřad v Přerově nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyním bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalované Obci T. na náhradu nákladů řízení 4.025,- Kč.

O odvolání žalobkyň proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci rozsudkem z 24.4.2001, sp.zn. . Rozsudek soudu prvního stupně byl rozsudkem odvolacího soudu potvrzen. Bylo rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobkyněmi a žalovanou Českou republikou-Okresním úřadem v Přerově není dáno vzájemně právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyním bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně žalované Obci T. na náhradu nákladů odvolacího řízení 1.275,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Tento rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátce, která žalobkyně v řízení zastupovala, dne 24.8.2001; tímto dnem nabyl uvedený rozsudek právní moci a dovolání proti tomuto rozsudku bylo ze strany žalobkyň podáno u Okresního soudu v Přerově dne 17.9.2001, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení (ve znění před novelizací ).

Dovolatelky ve svém dovolání navrhovaly, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, popřípadě i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání vyslovovaly dovolatelky názor, že „odvolací soud ve svém rozsudku připustil možnost dovolání, byť se jednalo o rozsudek potvrzující rozhodnutí soudu prvního stupně“. Jako dovolací důvod uplatňovaly žalobkyně, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Při posouzení tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 , podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona (tj. před 1.1.2001) anebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů (tj. zejména podle – ve znění před novelizací ).

Také odvolacím soudům je v bodu 15 uváděných přechodných ustanovení uloženo projednat odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně, vydaným přede dnem účinnosti (tak tomu bylo i v daném případě), podle dosavadních právních předpisů.

Protože podle ustanovení (ve znění před novelizací ) bylo možné dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, jen pokud to zákon připouštěl, bylo nutno posoudit zejména otázku přípustnosti dovolání v daném případě, v němž dovolání směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, tedy proti rozhodnutí, proti němuž dovolání zásadně přípustné není.

V daném případě nešlo ani o případnou výjimečnou přípustnost dovolání, uvedenou v ustanovení (ve znění před novelizací ), tedy o případ, kdy soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku, protože by byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který by dřívější rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil.

Nešlo také o případ přípustnosti dovolání vyslovené odvolacím soudem podle ustanovení (v již citovaném znění), protože tu nebyl splněn zákonný předpoklad stanovený v citovaném ustanovení, že totiž odvolací soud musí ve výroku svého rozhodnutí vyslovit, že je tu dovolání přípustné, neboť jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Splnění tohoto zákonného předpokladu nebylo možné nahradit zmínkou o přípustnosti dovolání v závěru textu rozhodnutí odvolacího soudu, a to ještě s odkazem na ustanovení , které se týkalo rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé; o takový rozsudek odvolacího soudu v daném případě nešlo, protože v projednávané právní věci byl rozsudek soudu prvního stupně odvolacím soudem potvrzen.

Nebylo možné aplikovat na daný případ ani ustanovení (ve znění před novelizací ), protože nešlo o situaci v odvolacím řízení, kdy odvolací soud nevyhověl návrhu účastníka řízení na vyslovení přípustnosti dovolání, jenž by byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku; z celého obsahu spisu Okresního soudu v Přerově, sp.zn. (nevyjímaje ani odvolání žalobkyň proti rozsudku soudu prvního stupně na -366 spisu, ani protokol o jednání před odvolacím soudem z 24.4.2001 na -380 spisu), nelze doložit, že by tu došlo ze strany žalobkyň k podání návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání (nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku), jemuž by odvolací soud nevyhověl.

Za těchto uvedených okolností nemohl tedy dovolací soud dospět k závěru, že by tu dovolání dovolatelek bylo přípustné podle některého z ustanovení (ve znění před novelizací ).

Nezbylo tedy dovolacímu soudu než přikročit k odmítnutí dovolání dovolatelek podle ustanovení a (ve znění před novelizací ) jako dovolání nepřípustného.

Dovolatelky nebyly v řízení o dovolání úspěšné a ohledně nákladů řízení vynaložených žalovanými na vyjádření k dovolání dovolatelek použil dovolací soud ve smyslu ustanovení a (v již citovaném znění) ustanovení téhož právního předpisu o možnosti nepřiznat náhradu nákladů řízení i účastníku řízení, který byl v řízení se svým návrhem úspěšný; dovolací soud tu přihlížel k povaze projednávané právní věci i k obsahu zmíněného vyjádření k dovolání dovolatelek, rekapitulujícího jen procesní vyjádření žalovaných, učiněných již v řízení před soudy obou stupňů.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 6. června 2002

JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r.

předseda senátu