Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1571/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru, které mu dal žalovaný dopisem ze dne 14.7.1998, je neplatné a že „ se mění na dohodou, ke dni nabytí právní moci při vydání nového rozhodnutí“. Žalobu odůvodnil zejména tím, že se nemohl dopustit vytčeného „svévolného meškání směn“ od 1.5.1998, neboť nebyl žalovaným vyzván k nástupu do práce.

Okresní soud v Karviné (poté, co žalobce vzal zpět žalobu ohledně určení, že „ se mění na dohodou“) rozsudkem ze dne 8.3.2000 č.j. -24 zamítl žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, zastavil řízení „ohledně dohody ke dni nabytí první moci při vydání nového rozhodnutí“ a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce uplatnil u soudu právo na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením až po uplynutí dvouměsíční prekluzívní lhůty uvedené v ustanovení zák. práce, a že proto se již nelze neplatností rozvázání pracovního poměru zabývat.

Odvolání žalobce proti tomuto rozsudku Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31.8.2000 č.j. -41 podle ustanovení jako opožděné odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně byl doručen žalobci do vlastních rukou dne 4.5.2000. Protože posledním dnem patnáctidenní lhůty k podání odvolání byl den 19.5.2000, avšak žalobcovo odvolání bylo předáno k poštovní přepravě až dne 7.6.2000, stalo se tak až po uplynutí odvolací lhůty uvedené v ustanovení věta první

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Zdůraznil, že v době, kdy probíhalo řízení o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 14.7.1998, byl žalobce v soudním sporu s žalovaným o určení neplatnosti dřívějšího okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 19.9.1997. S poukazem na „stanovisko MPSV ČR ze dne 29.1.2001“, podle kterého „v době, kdy se pracovník soudí o neplatnost rozvázání pracovního poměru, mu zaměstnavatel nemůže dát nově okamžité zrušení pracovního poměru“, žalobce dovozoval, že za shora popsané situace, bylo „projednávání sporu pod č.j. a č.j. nadbytečné a jako takové mělo být odmítnuto“. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle ve znění účinném do 31.12.2000 – dále jen „ “ (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod č. 17 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony); po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání ( , věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Postup soudu v občanském soudním řízení (včetně řízení odvolacího) je upraven tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků ( ) a aby ochrana práv byla rychlá a účinná ( ). Součástí práva na soudní ochranu ( ) je právo podat za stanovených podmínek proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání a požadovat, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal. Aniž by zkoumal věcnou stránku napadeného rozhodnutí, je odvolací soud ve smyslu ustanovení oprávněn a povinen odmítnout odvolání, které bylo podáno opožděně.

Odvolání proti rozhodnutí soudu je podáno včas, bylo-li podáno do 15-ti dnů od jeho doručení u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje (srov. větu první ).

V posuzovaném případě bylo z obsahu spisu zjištěno, že rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 8.3.2000 č.j. -24 byl doručen do vlastních rukou žalobci dne 4.5.2000 (správnost údajů uvedených na doručence o doručení rozsudku soudu prvního stupně žalobce nezpochybňuje) a že odvolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně bylo odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (poště v K.) dne 7.6.2000 ( ).

Z uvedeného vyplývá, že odvolání žalobce bylo podáno až po marném uplynutí zákonem stanovené patnáctidenní lhůty. Odvolací soud proto nepochybil, jestliže odvolání žalobce podle ustanovení jako opožděné odmítl.

Protože usnesení odvolacího soudu je správné, a protože z obsahu spisu nevyplývá (a ani to dovolatel netvrdí), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, a , věty první , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. června 2002

JUDr. Zdeněk Novotný,v.r.

předseda senátu