Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 378/2002; 28 Cdo 379/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení 2.269 Kč k rukám jeho právního zástupce advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 8.11.2000, čj. -162, mj. ve výroku pod bodem II. uložil žalovanému povinnost vydat žalobci jeden párový postřikovač Palava v hodnotě 40.000 Kč a jeden traktorový vlek v hodnotě 50.000 Kč, ve výroku pod bodem III. uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 132.396 Kč s 16% úrokem z prodlení od 15.7.1994 do zaplacení z částky 216.421 Kč, ve výroku pod bodem IV. zamítl žalobu, aby byl žalovaný povinen uhradit žalobci částku ve výši 60.000 Kč s 16% úrokem z prodlení od 15.7.1994 do zaplacení z částky 60.000 Kč, ve výroku pod bodem V. zamítl žalobu, aby byl žalovaný uznán povinným uhradit žalobci částku ve výši 4.844 Kč, a ve výrocích pod body VI., VII., a VIII. rozhodl o nákladech řízení.

Na základě odvolání obou účastníků Krajský soud v Praze shora uvedeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že žalobu co do částky 90.000 Kč zamítl; ve výroku III. změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že zamítl žalobu co do částky 31.320 Kč s příslušenstvím, co do částky 87.576 Kč s příslušenstvím zrušil rozsudek soudu prvního stupně a v tomto rozsahu mu jej vrátil k dalšímu řízení, a co do částky 13.500 Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil; ve výroku IV. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 15.000 Kč s 16% úrokem z prodlení od 15.7.1994 do zaplacení, jinak jej potvrdil; ve výrocích IV., VII. a VIII. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odvolací soud se v zásadě ztotožnil se skutkovými zjištěními a právními závěry soudu prvního stupně v otázce posouzení oprávněnosti nároku žalobce na náhradu živého a mrtvého inventáře a zásob a včasnosti jeho uplatnění nároku podle ustanovení , o úpravě některých vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Odlišně posoudil nárok žalobce na náhradu za elektrickou přípojku se zavlažovací soupravou. Dospěl k závěru, že tento nárok není opodstatněný, protože se jedná o stavbu, nikoli o mrtvý inventář. Důvodnou shledal odvolací soud i námitku žalobce ohledně náhrady za „dekly“ a rohože na pařeništní okna, neboť jde o samostatné věci, a proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 15.000 Kč s příslušenstvím. Nárok na náhradu živého inventáře považoval za oprávněný, avšak stanovení jeho výše a poskytnuté náhrady považoval za nedostatečně zjištěné; vyslovil, že pro „nedostatek důvodů nelze tento závěr přezkoumat“, a proto rozsudek soudu prvního stupně věc v tomto rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný včas podaným dovoláním v části, jíž odvolací soud „ změnil rozsudek soudu prvního stupně“ tak, že potvrdil povinnost žalovaného povinnost zaplatit žalobci částku 13.500 Kč s 16% úrokem z prodlení od 15.7.1994 do zaplacení, a dále v části, kterou změnil rozsudek soudu prvního stupně a uložil žalovanému zaplatit částku 15.000 Kč s 16% úrokem z prodlení od 15.7.1994 do zaplacení. Vytýká odvolacímu soudu, že při svém rozhodování nevzal v úvahu zejména skutečnost, že se jedná o dva nároky, které jsou tvořeny: a) restituční částí podle zákona o půdě ve výši 132.737 Kč, a b) transformační částí ve výši 268.626 Kč, jež byla stanovena podle ustanovení Oba tyto nároky zahrnuté v souladu s ustanovením jako základní podíl oprávněné osoby na majetku družstva byl a je po celou dobu sporu žalovaný ochoten plnit a toto plnění již i písemně žalobce převzal, dokonce ve vyšší hodnotě než byla původně přiznaná a podepsaná hodnota (s výhradou pouze u zvířat). Žalovaný však poukazuje na to, že částka 13.500 Kč za pařeništní substrát je zahrnuta do ohodnocení pařeniště, tedy že součástí pařeniště je i půda, ve které jsou výpěstky pěstovány; jde podle něho o obdobnou situaci, jako kdyby se zvlášť oceňovala zahrada a zvlášť půda na zahradě. Stejná situace je i v ocenění pařeništních oken, „deklů“ a rohoží v částce 15.000 Kč, neboť bez oken a dalších částí by pařeniště tvořila jen „díra do země se základem“ a nebylo by možné ji ocenit tak, jak bylo oceněno pařeniště. Pokud jde o úroky z prodlení poukazuje žalovaný na rozhodnutí jiného senátu téhož odvolacího soudu, který rozhodl v obdobném případě o zamítnutí úroků z prodlení, neboť forma vydání podílu z transformace (a tento podíl je skutečně transformačním podílem ode dne kdy družstvo bylo přeměněno na nové podle transformačního zákona) není v transformačním zákoně stanovena výlučně v peněžitém plnění. Povinná osoba není v prodlení s plněním přisouzené částky ani v době vydání rozhodnutí, které jí ukládá peněžité plnění, neboť prodlení nastává teprve marným uplynutím lhůty k plnění, stanoveným pravomocným a vykonatelným rozhodnutím soudu. Dovolatel konstatoval, že podle něj je řízení u odvolacího soudu postiženo tak závažnou vadou, že měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; ta pak spočívala v tom, že odvolací soud neposuzoval případ vcelku, vytrhával jednotlivé věci ze souvislosti a nemohl tak dojít ke spravedlivému posouzení skutečných nároků a skutečných plnění, jak bylo vyčísleno a předáno soudu prvého i druhého stupně. Žalovaný dodal, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu.

Žalobce se k dovolání vyjádřil, že je nepovažuje za přípustné. Dovolání je podle jeho názoru přípustné pouze proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, což v daném případě bylo splněno pouze u bodu IV. výroku rozsudku soudu prvého stupně, a není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000 Kč. Navrhl proto zamítnutí dovolání.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném před 1.1. 2001 (dále jen „OSŘ“).

Dovolání v zásadě splňuje náležitosti stanovené v , nelze je však věcně projednat.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu jen pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání je upravena v ustanoveních až . Jejich aplikace však nepřichází v dané věci v úvahu, protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně (ohledně částky 13.500 Kč s příslušenstvím), který ve věci rozhodoval jen jednou, odvolací soud proti svému rozsudku nepřipustil dovolání, a žalobce nenavrhl v průběhu odvolacího řízení, aby dovolání bylo připuštěno.

V důsledku nepřípustnosti dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu dochází v dovolacím řízení ke štěpení napadených výroků. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ohledně částky 15.000 Kč s příslušenstvím je pak rovněž nepřípustné, neboť jde o věc, v níž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč. ( , písm. a) ). Dovolací soud rovněž neshledal, že by v řízení došlo k vadám řízení ve smyslu , jejichž existence by vedla k závěru o přípustnosti dovolání, a dovolatel ani existenci takových vad netvrdil.

Protože tedy dovolací soud neshledal žádný z důvodů přípustnosti dovolání, podle a dovolání odmítl jako nepřípustné.

Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalovaný procesně zavinil, že řízení muselo být odmítnuto, takže nárok na náhradu dovolacího řízení náleží žalobci ( , , OSŘ- per analogiam). Náklady řízení vynaložené žalobcem spočívají v odměně za právní zastoupení za jeden úkon (tj. vyjádření k dovolání), podle , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a kterou se mění vyhláška ministerstva spravedlnosti č. , advokátní tarif. Sazba odměny při jednom úkonu činí polovinu z částky 8.775 Kč; tato částka je pak snížena opět o polovinu v důsledku toho, že dovolání bylo odmítnuto ( , , téže vyhlášky). K výsledné odměně v částce 2.194 Kč je připočten paušální poplatek ve výši 75 Kč, stanovený v advokátního tarifu, takže celkové náklady řízení žalobce činí 2.269 Kč..

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. června 2002

JUDr. Ema B a r e š o v á , v.r.

předsedkyně senátu