Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 12/2021-13

Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudkyní Mgr Šárkou Širokou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 19 513,60 Kč s přísl.

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 171 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 171 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 171 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 171 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 27. 11. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši 19 513,60 Kč s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným byla dne 17. 12. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty finanční prostředky ve výši 14 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s poskytnutím zápůjčky se žalovaný zavázal uhradit taktéž částku ve výši 12 283 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 504 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 5 891 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 888 Kč. Celkovou částku zápůjčky se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 429 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 5. 2017 v částce 439 Kč. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, když poslední splátka byla jím uhrazena dne 17. 2. 2018. Do postoupení pohledávky uhradil žalovaný na svůj dluh celkem částku 4 829 Kč, poté již neuhradil ničeho. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně plněna, požadovala taktéž žalobkyně úrok ve výši 29 % ročně z neuhrazené jistiny. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci postupoval v souladu s ustanovením (dále jen ) a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť tuto bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a tato s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v podaném návrhu. Žalovaný se v rámci lhůty stanovené soudem ve výzvě doručené mu do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud tak neučiní, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení )

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdce žalobkyně právnická osoba anonymizováno a žalovaným byla uzavřena dne 17. 12. 2017 smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 14 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutou půjčkou zavázal uhradit poplatek ve výši 12 283 Kč představující úrok ve výši 2 504 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 888 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 5 891 Kč, celkem se tak zavázal uhradit částku 26 283 Kč, a to ve formě 60 týdenních splátek po 439 Kč. Pro případ úhrady formou 60 splátek byla ve smlouvě sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 29 % ročně a RPSN pro tuto variantu činila 236,25 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka byla postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován oznámením datovaným dne 20. 1. 2020, když toto mu bylo odesláno na základě podacího lístku dne 14. 2. 2020. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 23. 4. 2020, kdy podacím lístkem bylo prokázáno, že dne 24. 4. 2020 byla výzva žalovanému odeslána. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou uhradil celkem částku 4 829 Kč, bylo případně na žalovaném, aby prokázal opak, ale nestalo se tak.

5. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o zápůjčce za neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 14 000 Kč uhradit dále částku 12 283 Kč, označenou jako poplatek. Tento je sice ve smlouvě rozdělen na tři části (poplatek za úrok, administrativní činnost a hotovostní inkaso), nic to ale nemění na tom, že právní předchůdce žalobkyně je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním peněžitých zápůjček (spotřebitelských úvěrů) a těžko by bez odpovídajícího úroku s žalovaným smlouvu uzavřel. Poplatek tak představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil navodit právní předchůdce žalobkyně. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. Kdy zde nutno říci, že toto je také patrné z té skutečnosti, že ač žalovaný neuhradil větší část splátek, poplatek za hotovostní inkaso je žalobkyní požadován v celé výši, tedy i za inkaso splátek, které vůbec neproběhlo a právní předchůdce žalobkyně, tak s těmito neměl vůbec žádné náklady. Navíc soudu je z jeho úřední činnosti známo, že položka hotovostního inkasa činí zdaleka nejvyšší částku v rámci účtovaného poplatku a je závislá nejen na počtu splátek, ale zejména na výši poskytnuté zápůjčky. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 72,94 % a jedná se tak dle ustanovení (dále jen o. z.) o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. , kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2016 činila cca 12 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. ).

6. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení půjčené jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení , když dle platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 14 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný před postoupením pohledávky uhradil částku 4 829 Kč. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému, aby zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 9 171 Kč uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k vrácení finančních prostředků oznámením o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, když z předloženého podacího lístku bylo zjištěno, že tato byla podána k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020. Dle se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne 19. 2. 2020 a do 10 dne od tohoto data měl žalovaný žalobci vrátit peněžní prostředky, tedy do 2. 3. 2020. Jelikož tak neučinil, dostal se od 3. 3. 2020 do prodlení s plněním svého závazku. Od tohoto data byl též soudem přiznán zákonný úrok z prodlení. Lhůta k plnění v tomto případě byla určena třídenní obecná dle ustanovení věta před středníkem , když k určení lhůty delší neshledal soud důvodu.

7. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout, neboť byla nedůvodná (výrok II. tohoto rozsudku).

8. Výrok III. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení , podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Protože však nebylo zjištěno, že by žalovanému jakékoli náklady řízení vznikly, rozhodl soud tak, že právo na jejich náhradu žádnému z účastníků nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Rokycanech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.