Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 36/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský obchodní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. září 2000, č.j. - 36, zastavil řízení vůči druhé žalované (bod I. výroku), které nepřiznal náhradu nákladů řízení (bod II. výroku), rozhodl, že žalobkyni se nevrací soudní poplatek (bod III. výroku), uložil prvnímu žalovanému zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 1,500.000,- Kč (bod IV. výroku) a zavázal jej zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 100.284,- Kč (bod V. výroku). Žalobkyni dále uložil doplatit státu na soudním poplatku částku 30.0000,- Kč (bod VI. výroku). Ohledně vyhovujícího výroku ve věci samé soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, podle kterého za situace, kdy mezi žalobkyní (jako vítězkou veřejné soutěže) a prvním žalovaným nebyla platně uzavřena kupní smlouva o prodeji privatizovaného majetku, vznikla prvnímu žalovanému povinnost vrátit žalobkyni složenou kauci ve výši 150.000,-Kč.

K odvolání prvního žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. října 2001, č.j. - 63, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodech IV. a V. výroku (první výrok), určil, že v bodech I. až III. a VI. výroku zůstává tento rozsudek nedotčen (druhý výrok) a uložil prvnímu žalovanému zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozhodnutí na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 20.076,20 Kč. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyni vzniklo právo na vrácení kauce, jelikož její návrh (coby vítězky veřejné obchodní soutěže) nebyl vyhlašovatelem (žalovaným) akceptován a proto nedošlo uzavření kupní smlouvy. Podle podmínek veřejné obchodní soutěže pak předmětná situace nevedla k propadnutí kauce. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení není ani promlčen, když běh promlčecí lhůty u nároků na vydání bezdůvodného obohacení z obchodněprávních vztahů je třeba posuzovat dle příslušných ustanovení obchodního zákoníku.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal první žalovaný včas dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení (dále též jen „“). Za otázku zásadního právního významu považuje otázku délky promlčecí lhůty na vydání bezdůvodného obohacení u obchodněprávního vztahu, namítaje, že běh promlčecí lhůty měl být určen podle ustanovení a nikoliv obchodním zákoníkem. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření pokládá napadené rozhodnutí za správné a požaduje dovolání zamítnout.

Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1. lednem 2001. O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud – ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, – odvolání rovněž projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů.

Dovolání v této věci není přípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení , a Zmatečnostní vady ve smyslu , jež dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti, nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu nevplývají. Podle není dovolání přípustné proto, že rozsudek odvolacího soudu nebyl rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím a nejde ani o situaci předjímanou ustanovením (rozsudek ze dne 7. září 2000 je prvním rozsudkem krajského soudu ve věci.) Podmínky stanovené v daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1) a žalovaný návrh na vyslovení přípustnosti nepodal (odstavec 2).

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší sou je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, takže žalobkyni vzniklo ve smyslu ustanovení věty první (per analogiam), a právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

Jelikož dovolací řízení bylo zahájeno po 1. lednu 2001 (srov. a ), určuje se výše odměny za zastupování advokáta (ve shodě s bodem 10., hlavy první, části dvanácté ) podle , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění (dále též jen „vyhláška”). Ve smyslu , , , , a vyhlášky činí konečná výše paušální sazby odměny za dovolací řízení 7.500,- Kč, což spolu s náhradou hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve smyslu vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , ve znění pozdějších předpisů, ve výši 75,- Kč, činí celkem 7.575,- Kč (srov. též rozhodnutí uveřejněné pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tuto částku soud žalobkyni k tíži dovolatele také přiznal.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 30. května 2002

JUDr. Zdeněk K r č m á ř, v. r.

předseda senátu