Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1678/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudek, jímž soud prvního stupně rozhodl o žalobě vycházející ze zákonů č. a č. tak, že uložil první žalované povinnost vydat označené nemovitosti, odvolací soud potvrdil, a zamítl návrh, jímž první žalovaná žádala, aby proti tomuto rozhodnutí připustil dovolání.

První žalovaná (zastoupena advokátem) ve včasném dovolání namítla, že tento rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací soud především pochybil v určení, kdo je osobou k navrácení majetkových práv povinnou; dovolatelka jí být nemůže, jestliže jakožto samostatný právní subjekt vznikla (registrací) až 21.10.1991, tj. poté, co měl zaniknout její předchůdce (Č. s. t. v.). Oba soudy podle dovolatelky pochybily dále tím, že žalobkyni přiznaly právo i k domu čp. 36 na pozemku parc. č. 267/1 v katastrálním území O., ačkoli to, zda ve vztahu k této nemovitosti bylo právo na navrácení majetkových práv uplatněno včas, je pro nezřetelnost původního žalobního petitu pochybné, a konečně i tím, že namísto správného označení „TJ O.“ byla restituční povinnost uložena „Tělovýchovné jednotě O.“, přestože „výzva i žaloba“ byla adresována „TJ S. O. ČsTV“.

Žalobkyně, dovozujíc že dovolání není přípustné, navrhla, aby bylo „zamítnuto“.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen „ ”).

Podle lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že to zákon - jde-li o rozsudek v ustanoveních , a - připouští.

Vady vyjmenované v § 237 odst. 1 v dovolání namítány nebyly, z obsahu spisu se nepodávají, a přípustnost dovolání proto odtud dovodit nelze. Rovněž z ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ přípustnost dovolání nevyplývá, neboť napadený rozsudek není rozsudkem měnícím nýbrž potvrzujícím.

Dovolání není přípustné ani z hlediska ustanovení § 238 odst. 1 písm. b/, které upravuje přípustnost dovolání proti rozsudku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Je tomu tak proto, že dřívější rozhodnutí soudu prvního stupně nezrušil soud odvolací nýbrž dovolací (srov. kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 1998, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 147/1998).

Jelikož odvolací soud přípustnost dovolání svým rozhodnutím nezaložil (§ 239 odst. 1), zbývá posoudit přípustnost dovolání již jen podle ustanovení § 239 odst. 2.

Při jednání před odvolacím soudem dovolatelka navrhla, aby pro případ potvrzení rozsudku soudu prvního stupně bylo připuštěno dovolání pro posouzení tří otázek; zda může být povinnou osobou tělovýchovná jednota, která vznikla (byla registrována) po 30. 6. 1990, zda došlo k prekluzi práva, pokud nemovitosti nebyly ve lhůtě k jeho uplatnění řádně označeny, a zda žalovaný subjekt je povinnou osobou i přesto, že byl nesprávně (před zahájením řízení i v jeho průběhu) označován.

Podle nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jestliže dále předpokládá, že odvolací soud nevyhověl návrhu účastníka, aby dovolání bylo připuštěno, může se jednat toliko o takový důvod (z hlediska jeho věcného vymezení), jenž vystihuje právě ty otázky, které odvolací soud - oproti návrhu účastníka - odmítl pokládat za právně významné.

Pojem „zásadního významu po právní stránce” podle tohoto ustanovení je specifický nikoli samotnou uplatnitelností v dané věci (v tom smyslu, že posouzení určité právní otázky se promítá do výsledku konkrétního sporu), ale tím, že se s ním spojuje způsobilost významového přesahu do všeobecného (širšího) kontextu soudní praxe. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, jestliže zahrnuje posouzení právní otázky, jež je relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů. Tak je tomu především v případech, kdy se týká takové právní otázky, která judikaturou vyšších soudů řešena dosud nebyla, resp. jejíž řešení je dosud nejednotné, nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak, než je posuzována v konstantní (zejména publikované) judikatuře těchto soudů, případně shledá-li dovolací soud, že existují důvody, pro které je zapotřebí se od stávající judikatury odchýlit.

Právě to, aby napadený rozsudek byl - ve vyloženém smyslu - rozsudkem po právní stránce zásadního významu, dovolatelka nedoložila. Posouzení kritických právních otázek, jež podal odvolací soud, je totiž v souladu se závěry, které Nejvyšší soud v obdobných věcech uplatňuje konstatně.

Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 24. 10. 1996, sp. zn. , uveřejněném pod č. 34/1997 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v mnoha rozhodnutích dalších, vyslovil právní názor, že povinnou k navrácení majetkových práv ve smyslu a je osoba povolaná jako nástupnická organizace Č. s. t. v. vzhledem k jeho zániku na základě usnesení mimořádného sjezdu ze dne 25. 3. 1990, a to ve vztahu k tímto usnesením určenému majetku resp. majetkovým kritériím.

Že určení tělovýchovné jednoty jakožto právního nástupce organizace uvedené v (Č. s. t. v.) nepřekáží okolnost její pozdější (po 30.6.1990) registrace, vyslovil Nejvyšší soud nesčetněkrát.

Rovněž polemika, vedená s odvolacím soudem prostřednictvím druhé dovolací námitky, zda určení sporné nemovitosti (požadované k navrácení v žalobě) coby „k.ú. O. - parc. č. 26 zast. pl. čp. 36...nyní přečíslováno na 267/1“ zahrnuje „občanskou vybavenost s budovou čp. 36 na pozemku parc. č. 267/1“, o níž bylo posléze rozhodnuto, ku splnění podmínky zásadního významu rozhodnutí ve smyslu nevede, neboť není samozřejmého důvodu k závěru, že odvolací soud zde uplatnil právní názor nesprávný (rozporný s ustálenou rozhodovací praxí), resp. že by spor o něj mohl mít znaky potřebného judikatorního přesahu, způsobilého ovlivnit všeobecnou soudní praxi.

Konečně námitka, že dovolatelka nebyla označena v souladu s názvem, pod nímž byla registrována, dokonce není ani (způsobilému) dovolacímu důvodu podle podřaditelná; coby případnou jinou vadou by se jí mohl Nejvyšší soud zabývat až teprve za předpokladu, že dovolání je přípustné, zatímco při posuzování podmínek přípustnosti dovolání podle logicky místo nemá.

Nelze-li dospět k závěru, že odvolacím soudem podané řešení právních otázek činí jeho rozhodnutí zásadně významným, není dovolání přípustné ani podle Jelikož možnost založit přípustnost dovolání jinak byla již vyloučena dříve, je nasnadě konečný závěr, že dovolání v dané věci přípustné není.

Nepřípustné dovolání proto Nejvyšší soud podle a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a věta první (per analogiam) ; žalobkyni, jež by ve smyslu těchto ustanovení měla na jejich náhradu právo, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. května 2002

JUDr. Vladimír Kurka, v.r.

předseda senátu