Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1730/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil krajský soud usnesení ze dne 26. 3. 2001, č.j. -15, jímž Okresní soud v Příbrami - na podkladě rozsudku téhož soudu ze dne 15. 9. 1999, sp. zn. , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2000, sp. zn. nařídil výkon rozhodnutí vyklizením povinných z označeného bytu i jeho provedení „přestěhováním povinných a všech, kdo s nimi bydlí, na základě jeho práva a jejich věcí do náhradního ubytování v P. I/73, byt č. 61 o velikosti 1+0,“ a rozhodl o nákladech řízení, k jejichž vydobytí nařídil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinných, jimž zakázal nakládat s věcmi, které vykonavatel sepíše. Odvolací soud uzavřel, že oprávněný ve smyslu ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 2000 prokázal, že povinným byl zajištěn náhradní byt, přestože jim vykonávaný rozsudek přiznal právo jen na náhradní ubytování ( , , ve znění pozdějších předpisů).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadli povinní (zastoupeni advokátem) včasným dovoláním, jehož přípustnost opřeli o ustanovení ve spojení s a odst. 3 účinného od 1. 1. 2001. Odvolacímu soudu vytkli, že se nezabýval otázkou, zda nabídnuté prostory jsou - ve smyslu zákonných podmínek - způsobilé být náhradním ubytováním, když předmětem nájemní smlouvy ze dne 23. 10. 2000, č.j. 10/2000/OPBH, byly místnosti v ubytovně, která neslouží k trvalému bydlení (návrh obsahoval nabídku na uzavření smlouvy pouze na dobu určitou, a to na ˝ roku). Podle dovolatelů tudíž nebyla zajištěna bytová náhrada trvalého charakteru, jak pokud jde o dobu nájmu, tak i kvalitu prostor, které by měly k náhradnímu ubytování sloužit. Z uvedených důvodů navrhli, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněný se ve vyjádření ztotožnil se závěry odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání povinných bylo „jako zjevně bezdůvodné“ podle ve znění účinném od 1. 1. 2001 odmítnuto.

Protože soudy obou stupňů projednaly - byť nesprávně - věc podle , ve znění účinném do 31. 12. 2000, nezbylo Nejvyššímu soudu, než dovolání projednat a o něm rozhodnout podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném před novelizací provedenou (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání není přípustné.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje v prvé řadě ustanovení ; o žádný z případů zde uvedených však v dané věci nejde. Použitelnost ustanovení není dána proto, že rozhodnutí odvolacího soudu není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a napadené rozhodnutí nelze podřadit ani odstavci 1 písmenům b/ až f/ citovaného ustanovení.

O přípustnosti dovolání nelze uvažovat ani z pohledu ustanovení , neboť odvolací soud výrokem svého potvrzujícího usnesení přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1/) a povinní návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodali (odstavec 2/).

Zjištění, že vady řízení, s nimiž ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) a k nimž je ostatně dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), dovolatelé netvrdí a z obsahu spisu nevyplývají, ústí v závěr, že dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení ; Nejvyšší soud je proto bez jednání ( ) - aniž se mohl zabývat věcnými námitkami dovolatelů - odmítl ( věta první, ).

Dovolatelé z procesního hlediska zavinili, že dovolání bylo odmítnuto, takže oprávněný, který byl zastoupen advokátem, má ve smyslu stanovení věty první, a věty první (per analogiam) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení bylo zahájeno po 1. 1. 2001 (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 10. ), určil dovolací soud výši odměny za zastupování advokátem podle ustanovení , , bodu 2., , a věty první , tj. částkou 625 Kč. Součástí nákladů řízení, které oprávněný v dovolacím řízení vynaložil, je i paušální částka náhrad za jeden úkon právní služby ve výši 75 Kč (srov. , 3 , ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 29. května 2002

JUDr. Pavel Krbek, v.r.

předseda senátu