Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Tdo 166/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í

Obviněný Ing. J. H. byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. ledna 2002, sp. zn. , po zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2001, sp. zn. , uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle , 3 písm. c) tr. zák. (ve znění ), kterého se dopustil tím, že jako jednatel firmy J. H. C., s. r. o., neoprávněně uplatnil u Finančního úřadu pro Prahu 6 v daňovém přiznání k dani z přidané hodnoty za měsíc listopad 1995 odpočet daně z přidané hodnoty ve výši 1.113.200 Kč, a to za údajné studie o průzkumu trhu na základě faktur vystavených společností POM-G., B., spol. s r. o., ze dne 7. listopadu 1995 na částku 3.062.200 Kč a ze dne 20. listopadu 1995 na částku 3.111.000 Kč, přičemž následnou daňovou kontrolou bylo zjištěno, že uvedené faktury společnost POM-G., B., spol. s r.o., nikdy nevystavila, obchodní případy se neuskutečnily a podpisy a razítka na fakturách jsou falešné, v důsledku čehož neoprávněně snížil svoji daňovou povinnost a způsobil škodu Českému státu zastoupenému Finančním úřadem pro Prahu 6 na DPH ve výši 1.113.200 Kč.

Za tento trestný čin byl podle § 148 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, jehož výkon mu byl podle § 60a odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen za současného vyslovení dohledu a podle § 60a odst. 2 tr. zák. byla zkušební doba stanovena na 4 (čtyři) roky.

Vrchní soud v Praze v dané věci rozhodoval jako soud odvolací k odvoláním podaným obviněným i státním zástupcem do rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2001, sp. zn. , jako soudu I. stupně.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. ledna 2001, sp. zn. , podal obviněný Ing. J. H. dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. M. E. podáním ze dne 3. dubna 2002, které došlo Městskému soudu v Brně dne 4. dubna 2002. Dovolání podal proti výroku o vině a navazujícímu výroku o trestu a to z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V dovolání obviněný uvádí, že trestná činnost mu nebyla soudem prokázána. Namítá, že rozhodování soudu je stavěno na domněnkách, čemuž podle jeho názoru nasvědčuje i ta skutečnost, že soud I. stupně hodnotil jeho jednání jako stadium pokusu, zatímco odvolacím soudem byl uznán vinným dokonaným trestným činem. Má za to, že soud nedostatečně zkoumal otázku oprávněného účtování sporných faktur a důvěryhodnosti společnosti POM-G., B., spol. s r.o., jež nevede účetnictví, přičemž namítá, že právě u této firmy mohlo dojít k daňovému úniku. Rozhodnutí soudu o nadbytečnosti dalšího dokazování nepovažuje za správné. Obviněný uvádí, že soud došel k nesprávnému právnímu posouzení věci, a to na základě neúplného skutkového zjištění. Proto obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. ledna 2002, sp. zn. , a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání.

Nejvyšší státní zástupce, jemuž bylo doručeno dovolání obviněného Ing. J. H. podle ustanovení § 265 odst. 2 tr. řádu, se k předloženému dovolání vyjádřil tak, že námitky uváděné dovolatelem nelze ztotožnit s dovolacím důvodem uvedeným v ustanovení § 265b odst. 1 písm g) tr. řádu, jímž bylo předmětné dovolání odůvodněno, ani s jiným dovolacím důvodem. Podatel námitkami napadá skutková zjištění soudu, domáhá se jiného hodnocení důkazů a provádění důkazů dalších. Právní úprava dovolacích důvodů však neumožňuje uplatnit v rámci dovolání námitky tohoto druhu. S ohledem na tyto skutečnosti navrhl nejvyšší státní zástupce, aby Nejvyšší soud předmětné dovolání podle ustanovení § 265i odst. 1 tr. řádu odmítl, s tím, že na zvážení dovolacímu soudu ponechává, zda tak učiní ve smyslu ustanovení § 265i odst.1 písm. b) tr. řádu (tj. proto, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265 tr. řádu) nebo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, protože je neopodstatněné.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako dovolací soud nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. řádu a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Podle § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písmenech a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265b odst. 2 tr. řádu (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle § 265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na § 265 odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. řádu. Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm na počátku uvádí důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ale v tomto směru není žádné pochybení soudům v napadených rozhodnutích vytýkáno a celé dovolání, jak vyplývá z jeho citace shora, se týká jen údajných nesprávných skutkových zjištění.

Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento názor dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v § 265b odst. 1 tr. řádu, zejména důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu I. stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. řádu). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu).

Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 a 2 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn, neboť ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících konkrétně vymezených důvodů v písmenech a) až l). V konkrétním případě důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu I. stupně a v návaznosti na to i soudu II. stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené, přičemž v důsledku takových tvrzených skutkových vad pak dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil dovoláním napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. řádu pro podání dovolání není uveden, a proto je třeba postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. J. H. podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. ledna 2002, sp. zn. , podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. května 2002

Předseda senátu:

Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.