Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 339/2020
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem JUDr Pavlem Preislerem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 23 764 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 042 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 18 042 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky 18 042 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení, částku 3 000 Kč, částku 300 Kč, částku 1 497 Kč a částku 925 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 403 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám titul. jméno příjmení, advokáta se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 042 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 18 042 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 21,55 % ročně z částky 18 042 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení, částku 3 000 Kč, částku 300 Kč, částku 1 497 Kč a částku 925 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 403 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm.
1. Žalující strana se domáhala, aby soud uložil žalované straně zaplatit jí částku 21 042 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 042 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 21,55% ročně z částky 18 042 Kč od 29. 12. 2019 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a ve výši 925 Kč, a náklady za upomínání ve výši 300 Kč.
2. Žalující strana (dále označená též jako věřitel) tvrdila, že s žalovanou stranou (dále označená též jako dlužník) uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 12. 9. 2019, na jejímž základě poskytla dlužníkovy finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, a ten se jej zavázal splatit v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 000 Kč s tím, že celkem žalující straně tak uhradí částku 25 000 Kč. Dlužník své povinnosti nesplnil, neboť poskytnutý úvěr řádně nesplácel a žalující strana se domáhá jeho zaplacení.
3. Předmětem řízení tak je neuhrazená jistina úvěru ve výši 21 042 Kč úrok a úrok z prodlení, náklady za upomínání ve výši 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a 925 Kč.
4. Soud při projednávání věci postupoval v souladu s § 6 o.s.ř., podle kterého v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.
5. Přihlédl i k zásadě, že„ (v ) občanském soudním řízení, které je založeno na procesní aktivitě účastníků, se uplatňuje projednací zásada, podle které mají účastníci ohledně skutečností, ze kterých vyvozují pro sebe příznivé právní následky, břemeno tvrzení a důkazní povinnost. Soud není povinen prověřovat z úřední povinnosti tvrzení, které druhá strana nepopírá a nezpochybňuje.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.4.2003 sp. zn. 22 Cdo 89/2002).
6. Podle § 101 odst. 1, 2 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní.
7. Žalovaná strana byla v řízení zcela nečinná. K žalobě, která jí byla doručena, se nijak nevyjádřila. Lze tak uzavřít, že na straně žalované strany nebyla vznesena žádná námitka, která by činila uplatněný nárok jakkoliv sporným. Uplatněný nárok je dle tvrzených skutečností zjevně opodstatněný.
8. Protože věc lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili a ve světle výše uvedených ustanovení zákona je proto jejich souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání předpokládán.
9. Žalovaná strana listinou označenou jako posouzení úvěruschopnosti zákazníka, z výplatních lístků za období června a července 2019, z výpisu z osobního účtu za období srpna 2019 a z čestného prohlášení spotřebitele posoudila úvěruschopnost žalované strany před uzavřením smlouvy o úvěru.
10. Listinou„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“ a listinou zachycující obsah smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi věřitelem a dlužníkem byla prokázána tvrzení žalující strany o sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru, jeho výši, výši smluvního úroku, který se dlužník zavázal spolu s jistinou uhradit a ujednání o smluvních pokutách tak, jak je uvedeno v žalobě. Součástí smlouvy jsou i úvěrové podmínky. Listinami zachycujícími výpisy bankovních transakcí bylo rovněž prokázáno poskytnutí peněz dlužníkovi. Potvrzením o provedení transakcí bylo ověřeno, že věřitel žalované straně finanční prostředky poskytnul.
11. Z oznámení o zesplatnění a z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 28. 12. 2019, spolu s podacím lístkem ze dne 28. 12. 2019 má soud za zjištěné, že žalovaná strana byla ohledně dluhu upomenuta.
12. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr.
13. Mezi dlužníkem a věřitelem byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Dlužník je povinen jistinu úvěru vrátit a platit z poskytnutého úvěru smluvené úroky (§ 2395 o.z.). Soud ověřil, že uplatněné nároky vyplývají jasně ze smlouvy a byly sepsány jasným a srozumitelným jazykem (čl. 5 směrnice 93/13/).
14. Žalující strana dále požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a 925 Kč. Podle § 2048 o.z. si smluvní strany pro případ porušení smluvní povinnosti mohou sjednat smluvní pokutu. Smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a 925 Kč hodnotí soud v tomto případě jako zcela přiměřené.
15. Žalující strana se dále domáhala nákladů na upomínání ve výši 300 Kč (poplatků za výzvy). V zásadě sjednání poplatku za zaslání upomínky lze připustit (§ 1 odst. 2 o.z.), pokud spotřebitel byl na tento důsledek prodlení předem upozorněn, avšak nelze připustit takový výkon sjednaného práva, jehož cílem ve skutečnosti není dlužníka upomenout a dosáhnout tak uhrazení dluhu, ale naopak navýšení tohoto dluhu o další platby (§ 8 o.z.). Soud proto shledal výši nákladu za vymáhání pohledávky za přiměřenou.
16. Dlužník smlouvu nezpochybnil a vůči uplatněným nárokům žádné námitky nevznesl. Bylo na něm, aby prokázal, že k prodlení s vrácením peněžních prostředků, jak bylo sjednáno, nedošlo a že dluh splatil, popř. že dluh jinak zanikl (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2002 sp. zn. 25 Cdo 98/2000 a ze dne 24. 7. 2008 sp. zn. 29 Odo 475/2006). Dlužník nic takového v řízení netvrdil, žádné námitky nevznesl a vrácení neprokázal. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.
17. Žalovaná strana neprokázala, že dluh splnila řádně a včas, je tudíž v prodlení, a věřiteli vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.). Povinnost platit úrok z prodlení trvá až do zániku dluhu splněním nebo jiným způsobem (k povaze závazku k placení úroků z prodlení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007 sp. zn. 21 Cdo 761/2007, jehož závěry jsou použitelné i nadále). Úrok z prodlení náleží ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni okamžiku prodlení. Pokud jde o úrok z prodlení, náleží žalující straně z částky jistiny.
18. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná obecná, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stanovení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách.
19. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud postupoval dle § 142a o.s.ř., přičemž při tom přihlédl k názoru vyjádřenému v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2015 sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř, neboť žalující strana měla ve věci plný úspěch a má tak nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované straně.
20. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku. Dále k ní patří odměna za zastupování, jelikož byla žalující strana zastoupena advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen AT), podle tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT byla určena sazba mimosmluvní odměny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena dle § 14b AT. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů. Paušální částka náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby poskytnutý do podání návrhu činí dle § 14b AT 100 Kč. Zástupce poskytl celkem 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT s příslušnou sazbou odměny v plné výši (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, výzva k plnění).
21. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalující strana opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalující stranou podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o úvěru mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalující strana vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb.). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b AT.
22. Protože je zástupce plátce daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty. Celkem tedy úspěšné straně náleží náhrada nákladů ve výši uvedené ve výroku.
23. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.