Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 218/2020-18
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní titul Petrou Rutarovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s 8,5% zákonným úrokem z prodlení ročně z této částky od 27. 1. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 8,05% zákonného úroku z prodlení z částky 3 000 Kč od 14. 9. 2014 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů částku 1 012,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s 8,5% zákonným úrokem z prodlení ročně z této částky od 27. 1. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 8,05% zákonného úroku z prodlení z částky 3 000 Kč od 14. 9. 2014 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů částku 1 012,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
dle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. :
Podanou žalobou (ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 22. 5. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, jímž bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 3 000 Kč s příslušenstvím ve formě zákonných úroků z prodlení z titulu dosud nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) a žalovaným dne 25. 8. 2014. Na základě této smlouvy byly žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 3 000 Kč.
V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř. “), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Smlouva o zápůjčce ze dne 17. 8. 2014, jejímž předmětem byla částka 3 000 Kč není podepsána žádnou ze smluvních stran. Z dodejky k poštovní poukázce podané dne 26. 8. 2014 vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému částku 3 000 Kč. Tato částka byla žalovanému vyplacena dne 27. 8. 2014. Fakturou číslo ze dne datum vyúčtovala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 3 000 Kč s datem splatnosti dne 13. 9. 2014. Dopisem ze dne 18. 1. 2018 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni současně žalovaného vyzvala k zaplacení částky 6 577,88 Kč bez stanovení lhůty k úhradě. Dopis byl žalovanému odeslán dne 22. 1. 2018. Žalovanému byla následně dne 11. 3. 2020 zaslána též předžalobní výzva.
Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle ust. § 2390 a § 2991 zákona č. 99/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen „o. z.“). Otázku úroku z prodlení pak soud posuzoval dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. .
Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud nemá za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalobkyně tuto smlouvu soudu sice předložila, avšak bez podpisů účastníků smlouvy (vlastnoručních či elektronických), nicméně z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázané, že její právní předchůdkyně žalovanému poštovní poukázkou zaslala částku 3 000 Kč. Jedná se tak o plnění bez právního důvodu, které soud posoudil, jako bezdůvodné obohacení. Za této situace má pak žalobkyně právo též na příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z částky 3 000 Kč podle § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalovaného.
Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až po té, co byl k zaplacení vyzván. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzván ve výzvě k úhradě ze dne 18. 1. 2018, odeslané dne 22. 1. 2018 Lhůta k plnění stanovena nebyla. Z pravidelného chodu věcí a dle ustanovení § 573 o. z. je možno očekávat, že se zásilka obsahující takovou výzvu mohla dostat do sféry žalovaného nejdříve dne 25. 1. 2018; splatnost proto nastala dnem následujícím po doručení výzvy, tj. 26. 4. 2018. Ode dne 27. 1. 2018 je tedy žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.
Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 3 000 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 27. 1. 2018. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu výrokem II. zamítl.
O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci § 150 o. s. ř. o. s. ř. soud v projednávaném případě neshledal. Poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci je 68%: 32%.
Podle § 14b odst. 1 bodu 1 AT žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátkou spočívající v odměně advokátky za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu a podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 600 Kč (tedy 200 Kč za každý z úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupkyně, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. ), celkem 300 Kč, a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupkyně žalobkyně plátcem, a to ve výši 21 % z odměny a paušálních náhrad, tedy 189 Kč Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 089 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 400 Kč) celkově 1 489 Kč. V poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně (36%), činí výše náhrady nákladů řízení, k níž je žalovaná jako převážně neúspěšná účastnice povinna, částku ve výši 1 012,50 Kč.
Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. ; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť byl vydán v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se nepřihlíží a nejedná se přitom ani o rozsudek pro uznání či zmeškání (ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř. ).