Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 163/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný M. B. byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích z 3. 10. 2001, sp. zn. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák. a § 219 odst. 1 tr. zák. a dále trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy mu byl uložen podle § 219 odst. 1 tr. zák., § 40 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání proti výše citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze. V dovolání uplatnil důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy nesprávné právní posouzení skutku. Pochybení soudů obou stupňů spatřoval především v nesprávném hodnocení subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák., neboť podle jeho názoru mu nebyl prokázán úmysl usmrtit poškozeného. Zbraní, již na místě činu použil, si chtěl pouze vymoci vrácení peněz, z jejichž odcizení podezříval poškozeného, ke škodě na zdraví poškozeného došlo pouze v důsledku jednání obviněného ve formě vědomé nedbalosti. Domníval se proto, že dokazování provedené v trestním řízení mělo být vyhodnoceno tak, aby byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví a to podle § 222 odst. 1 tr. zák., resp. § 224 odst. 1 tr. zák., event. trestným činem vydírání podle § 235 tr. zák.

V petitu svého dovolání pak obviněný navrhl, aby „Nejvyšší soud z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. z hlediska zákonnosti a odůvodněnosti výroku o vině trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. ve spojení s § 8 odst. 1 tr. zák. i s výrokem o trestu rozhodl o důvodnosti dovolání a ve smyslu § 265m tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí v dotčeném výroku o vině a výroku o trestu a ve věci sám rozhodl“.

Do doby rozhodnutí o podaném dovolání nebylo Nejvyššímu soudu České republiky doručeno vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství České republiky v Brně k tomuto mimořádnému opravnému prostředku.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací podle § 265c tr. ř. nejprve zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest /§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř./.

Důvody, pro které lze podat dovolání, jsou uvedeny v ustanovení § 265b tr. ř. Jak vyplývá ze zákonné formulace tohoto ustanovení, jedná se o taxativní výčet a nelze je proto žádným způsobem rozšiřovat. Nejvyšší soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda dovolací důvody uplatněné obviněným jsou v souladu s citovaným ustanovením zákona. Teprve po splnění této podmínky lze napadené rozhodnutí přezkoumat dovolacím soudem.

Skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, spočíval dle zjištění nalézacího soudu v tom, že obviněný „dne 17. 11. 2000 kolem 11.15 hod. v L. baru, v O. ulici č. 45, v Č. B., po předchozí slovní rozepři vystřelil z nezjištěné střelné zbraně – malorážkové pušky ráže 7,6 mm, kterou si předtím opatřil nezjištěným způsobem, a kterou zamířil na obličejovou část hlavy P. D., který seděl za stolem, a způsobil mu tím průstřel horního rtu, vyražení prvního zubu vlevo nahoře a zástřel jazyka, v němž střela uvízla, přičemž jen náhodou nedošlo k zasažení životně důležitých orgánů v oblasti hlavy a krku, což by vedlo ke smrti poškozeného“.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvodem dovolání tedy nemůže být nesprávné skutkové zjištění.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil námitky směřující proti hodnocení důkazů provedených před soudem I. stupně, jež vyústilo v nesprávné zjištění subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák., resp. pokusu tohoto trestného činu podle § 8 odst. 1 tr. zák. Jedná se tedy o skutkové vady, jež dle názoru obviněného převzal i odvolací soud. Z uvedeného tedy vyplývá, že vytýkané pochybení soudů obou stupňů vychází z nesprávných skutkových zjištění.

Vzhledem k již výše deklarovanému výkladu obsahu ustanovení § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze v rámci řízení o dovolání přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění soudu. Nejvyšší soud m u s í vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen ve výroku odsuzujícího rozsudku. V návaznosti na tento skutkový stav Nejvyšší soud pouze hodnotí správnost hmotněprávního posouzení.

Ve věci obviněného M. B. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud I. stupně na podkladě vyhodnocení provedených důkazů podle § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. učinil skutková zjištění, jež zákonu odpovídajícím způsobem posoudil jako pokus trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 219 odst. 1 tr. zák. a trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák., tedy v souladu s ustanoveními hmotného práva.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného bylo podáno z jiných důvodů, než vymezuje ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž dle obsahu uplatněných námitek spatřován ve skutkových vadách. Teprve důsledkem tohoto postupu mělo být následně vadné i hmotněprávní posouzení věci. Dovolatel totiž nejen musí v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., avšak obsah konkrétních dovolacích důvodů musí korespondovat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vzhledem k výše uvedenému v dané věci Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, a rozhodl v souladu s ustanovením § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, a to v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. května 2002

Předseda senátu:

JUDr. Eduard Teschler

Vypracovala:

JUDr. Blanka Roušalová