Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 692/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně M. S., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) M. F., zastoupené advokátem, 2) J. K., 3) J. N., 4) H. J., 5) B. N., zastoupenému H. V., jako obecnou zmocněnkyní, o určení, že žalobkyně je dědičkou ze zákona po zemřelém M. N., vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. –53, o dovolání žalované Marie Fišerové proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 10. 2001, č. j. –76, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Českých Budějovicích, jako soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 28. 3. 2001, č. j. –53, určil, že žalobkyně je dědičkou ve smyslu ustanovení (dále jen ObčZ) po zůstaviteli M. N., zemřelém dne 13. 2. 2000 v Č. a uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náklady řízení. Soud prvního stupně po zhodnocení celé řady provedených důkazů dospěl k závěru, že soužití žalobkyně a M. N. lze kvalifikovat jako soužití ve společné domácnosti s péčí o společnou domácnost, tak jak je vyžaduje ustanovení ObčZ. Je zde tedy naplněna podmínka existence společné domácnosti žalobkyně se zemřelým zůstavitelem M. N. po dobu nejméně jednoho roku před jeho smrtí.

K odvolání žalované M. F. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 9. 10. 2001, č. j. –76, shora označený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil žalované M. F. zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení, vůči ostatním žalovaným žalobkyni právo na náhradu nákladů nepřiznal. Odvolací soud dospěl k závěru, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná a že soud i po právní stránce věc správně posoudil. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně žila se zemřelým M. N. nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a o společnou domácnost pečovala

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná M. F. (dále jen dovolatelka) včasné dovolání, jehož přípustnost dovodila z ustanovení (dále jen ), neboť podle jejího názoru má napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, protože řeší věc v rozporu s věcným právem, jak to vyplývá z ustanovení . Podle názoru dovolatelky soudy obou stupňů i přes řádně zjištěný skutkový stav tolerovaly nesplnění podmínek pro vznik dědických nároků žalobkyně.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Vzhledem k tomu, že odvolací soud v předmětné věci, jak je uvedeno přímo v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, rozhodoval podle ustanovení části dvanácté, hlavy první , jímž byl změněn (), podle ve znění po novelizaci provedené , rozhodoval i dovolací soud podle znění provedeného ( bod 1., bod 15. a bod 17. přechodných a závěrečných ustanovení, část dvanáctá ) .

Po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou v dovolacím řízení advokátem podle , že bylo podáno ve lhůtě určené v a splňuje formální i obsahové náležitosti podle , se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, neboť podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání není přípustné.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Po posouzení předmětné věci dospěl dovolací soud k závěru, že odvolací soud v této věci otázku zásadního právního významu neřešil. Dovolání v této věci tedy není přípustné, proto je dovolací soud odmítl podle za použití .

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , za použití ustanovení a , protože dovolatelka v dovolacím řízení neuspěla a ostatním účastníkům žádné náklady v tomto řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. května 2002

JUDr. František Duchoň, v. r.

předseda senátu