Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 847/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: A) V. H. a B) M. H., zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1) V. S., 2) M. S. a 3) L. G., všem zastoupeným advokátkou, o určení vydržení práva odpovídajícího věcnému břemenu, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. října 2001, č. j. -135, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Rokycanech (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. února 2001, č. j. -118, pod bodem I. výroku zamítl žalobu na určení, „že proti prvnímu žalovanému a třetí žalované žalobci, jako vlastníci domu čp. 30 se stavební parcelou č. 1106 a zahradou číslo 586/2 v k.ú. Z., vydrželi právo chůze a jízdy přes pozemkovou parcelu č. 605 v k.ú. Z., v šíři maximálně 4 m, a to pro žalobce, členy jejich rodiny, hosty a dodavatele“. Pod bodem II. výroku zamítl žalobu na určení, „že proti prvnímu žalovanému a druhé žalované žalobci“, jako vlastníci blíže označeného domu, „vydrželi právo chůze a jízdy přes pozemkovou parcelu č. 600/13 v k.ú. Z., a to pro žalobce, členy jejich rodiny, hosty a dodavatele“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Pokud jde o vydržení práva odpovídajícího věcnému břemenu, spočívajícího v právu chůze a jízdy přes pozemkovou parcelu č. 600/13, soud prvního stupně setrval na právním závěru vysloveném v dřívějším rozsudku z 21. 7. 1999, č. j. -47, zrušeném usnesením Krajského soudu v Plzni z 5. 6. 2000, č. j. -80, že toto právo žalobci nemohli vydržet, neboť toto právo nevykonávali nepřetržitě po dobu deseti let, protože přístup po tomto pozemku začali užívat až po roce 1991 poté, co pozemky parcelních čísel 599/1 a 599/2, po nichž dříve chodili a jezdili, koupil pan M. Pozemku parcelního čísla 605 žalobci využívali k přístupu ke svému pozemku od roku 1986 do 25. 2. 1998, nemohli však být ke všem okolnostem v dobré víře, že jim právo náleží. Netvrdili právní důvod, o který své přesvědčení o dobré víře opírali, naopak geometrický plán 99280-25-85 a dopis JZD Z. z 13. 3. 1986 právní titul oprávněné držby vylučují.

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 18. října 2001, č. j. -135, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod bodem I. a II. potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně.

Proti rozsudku odvolacího soudu, a to pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně pod bodem I. výroku, podali žalobci dovolání. Přípustnost dovolání opřeli o . Namítají, že soud prvního stupně zcela přesně objasnil skutkový stav, soudy obou stupňů však z něho vyvodily nesprávné právní závěry a rozhodnutí odvolacího soudu tak vychází z nesprávného právního posouzení věci, a to otázky „dobré víry po dobu držby práva“. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů týkající se vydržení práva chůze a jízdy přes pozemkovou parcelu č. 605 v kat. úz. Z. a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaní navrhli zamítnutí dovolání. Vyslovili souhlas s právním posouzením věci odvolacím soudem.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravují ustanovení a c) .

V daném případě předpoklady přípustnosti dovolání podle nejsou naplněny. Soud prvního stupně ohledně vydržení práva chůze a jízdy přes pozemkovou parcelu č. 605 sice rozhodl jinak, než v dřívějším rozsudku, který odvolací soud zrušil, odvolací soud však zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení s pokyny k provedení dalšího dokazování, aniž vyjádřil svůj právní názor, jímž se rozumí názor na právní posouzení věci, tedy názor na to, jaký právní předpis má být aplikován, popř. jak má být právní názor vyložen. K tomu srov. rozhodnutí publikovaná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod C 80/svazek 1 a C 160/svazek 2.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Přípustnost dovolání podle žalobci neuplatnili a ani dovolací soud ji neshledal.

Dovolací soud proto dovolání žalobců jako nepřípustné odmítl (, ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z neúspěšnosti žalobců a z toho, že úspěšným žalovaným náklady řízení vznikly (, , a ). Náklady řízení vzniklé žalovaným představují odměnu za jeden úkon právní služby – vyjádření zástupkyně k dovolání podle , advokátní tarif, která činí podle , , , a částku 6 000,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 75,- Kč podle advokátního tarifu.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, mohou žalovaní podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 27. května 2002

JUDr. František Balák,v.r.

předseda senátu