Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 141/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný R. S. byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2001, sp. zn. uznán vinným v bodech 1 a 2 pokračujícím trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a v bodě 3 trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., kterých se měl dopustit tak, že:

1. dne 21. 2. 2001 v době kolem 21.40 hodin na ulici T. v B. – B. společně s obviněným I. H., jehož trestní stíhání bylo vyšetřovatelem dne 20. 7. 2001 podle § 173 odst. 1 písm. c) tr. řádu přerušeno, obstoupili poškozenou S. Ř., kdy obviněný R. S. jí přiložil ke krku nůž s požadavkem, aby jim vydala kabelku, což odmítla, načež po ní požadovali vydání peněz a mobilního telefonu, kdy jim vydala 4 kusy bankovek v hodnotě 500,- Kč a odcizením finančních prostředků jí tak způsobili škodu ve výši 2.000,- Kč,

2. dne 22. 2. 2001 v době kolem 00.10 hodin v B. – B. na ulici E., na konečné zastávce tramvají, společně s obviněným I. H. přistoupili zezadu k poškozeným L. N. a A. K., kdy obviněný R. S. přiložil nůž ke krku L. N. a obviněný I. H. přiložil břitvu ke krku A. K., přičemž po nich požadovali vydání peněz a mobilu, kdy L. N. vydal obžalovanému S. dvě peněženky s finanční hotovostí ve výši nejméně 8.000,- Kč a osobními doklady a A. K. obviněnému I. H. peněženku se svými osobními doklady,

3. dne 22. 2. 2001 v době kolem 00.10 hodin v B. – B. na ulici E., na konečné zastávce tramvají, když pod pohrůžkou bezprostředního násilí poškozený L. N. vydal obviněnému S. dvě peněženky s finanční hotovostí ve výši nejméně 8.000,- Kč s osobními doklady a A. K., vydal obviněnému I. H. peněženku se svými osobními doklady, L. N. požádal obviněného R. S., aby mu osobní doklady vrátil, což učinil, čehož poškozený L. N. využil a úderem pěstí srazil obviněného I. H. k zemi, kdy v této době však obviněný R. S. poškozeného L. N. bodl do zad přesně nezjištěným nožem, čímž mu způsobil bodnou ránu širokou jeden centimetr v levé bederní krajině při páteři s bodným kanálem dlouhým minimálně 8 cm, když při průniku nože do větší hloubky by mohlo dojít k závažnějšímu poranění, např. k poškození míšních provazců s trvalým ochrnutím dolní poloviny těla poškozeného.

Za tyto trestné činy byl obviněný R. S. podle § 234 odst. 1, § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. krajský soud zároveň vyslovil zabrání kuchyňského nože s černou střenkou z umělé hmoty o délce čepele 12 cm.

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému stanovena povinnost nahradit poškozenému L. N., bytem B., škodu ve výši 8.000,- Kč, přičemž podle § 229 odst. 2 tr. řádu byl tento poškozený se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti shora citovanému rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný R. S. dne 15. 11. 2001 odvolání, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 12. 2. 2002, sp. zn. , podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Rozsudek soudu prvého stupně tak nabyl právní moci dnem 12. 2. 2002 /§ 139 odst. 1 písm. b), cc) tr. řádu/.

Podle tzv. dodejek a doručenek, založených v trestním spisu, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 21. 2. 2002 Krajskému státnímu zastupitelství v Brně, dne 25. 2. 2002 obviněnému R. S. a dne 26. 2. 2002 jeho obhájkyni, advokátce Mgr. R. K.

Obviněný napadl prostřednictvím své obhájkyně dne 22. 3. 2002, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení § 265e odst. 1 tr. řádu, shora citované rozhodnutí vrchního soudu dovoláním. Dovolání bylo doručeno se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu České republiky dne 9. 5. 2002.

Obviněný R. S. podaný mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. V písemném odůvodnění dovolání uvedl, že trvá na důvodech svého odvolání ze dne 15. 11. 2001. Nesprávnost napadeného rozhodnutí spatřuje zejména v tom, že se odvolací soud při svých úvahách o vině dovolatele opíral o výpovědi poškozených, kteří nepodali podrobnou identifikaci pachatelů. Odvolací soud dovodil průběh událostí z hlediska zákonitostí běžné logiky, což je podle názoru obviněného R. S. v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Obviněný nesouhlasí s posouzením znaleckého posudku ohledně časového vzniku zranění poškozeného L. N. ze strany odvolacího soudu a rovněž zpochybňuje úvahy tohoto soudu týkající se průběhu událostí, jež vedly ke spáchání shora uvedených trestných činů. V závěru svého dovolání obviněný napadl výrok o náhradě škody, kdy namítl rozpory ve výpovědích poškozeného a vyslovil nesouhlas s výší stanovené povinnosti hradit škodu a rovněž nesouhlasí s výrokem o trestu, jež je podle jeho mínění nepřiměřeně vysoký.

V petitu svého dovolání obviněný R. S. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve smyslu ustanovení § 265k tr. řádu a v souladu s § 265m tr. řádu ve věci sám rozhodl.

Předseda senátu soudu prvního stupně v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. řádu doručil opis dovolání obviněného státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.

Ve svém vyjádření ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 1 NZo 108/2002, jež bylo doručeno Krajskému soudu v Brně dne 3. 5. 2002, zaujal státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství stanovisko, že skutková zjištění nalézacího soudu jsou správná a odpovídající provedeným důkazům, stejně jako použitá právní kvalifikace je zcela přiléhavá. Námitky obviněného, uplatněné v dovolání, považuje po obsahové stránce za zcela nedůvodné. Podle názoru státního zástupce není z dovolání patrno, jakého konkrétního rozhodnutí podle § 265m tr. řádu se dovolatel domáhá. Rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu uplatněný obviněným je diskutabilní, neboť zákonné podmínky pro rozhodnutí odvolacího soudu byly splněny a navíc v tomto směru není dovoláním ničeho namítáno. Státní zástupce současně poukázal na skutečnost, že odůvodnění dovolání odpovídá spíše dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Navrhl proto, aby dovolání obviněného R. S. bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné a současně navrhl, aby toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) při posuzovaní podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. V této souvislosti Nejvyšší soud shledal, že předmětné dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest /§ 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu/.

Nejvyšší soud současně zjišťoval, zda dovolání obviněného R. S. splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu, podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá. Nejvyšší soud v tomto ohledu shledal, že se dovolatel dopustil pochybení již tím, že ve svém podání nenavrhl žádné konkrétní rozhodnutí, které by měl Nejvyšší soud ve smyslu § 265m tr. řádu učinit. Z obsahu použité argumentace rovněž nebylo možno vyvodit, čeho se dovolatel konkrétně domáhá.

Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou, zda dovolání obviněného z jím uplatněného dovolacího důvodu vymezeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu je opodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených pod písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265b odst. 2 tr. řádu.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu lze uplatnit pouze tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Pod pojmem podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí je nutno chápat zákonem stanovené procesní podmínky pro rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí nebo odmítnutí odvolání, přičemž se jedná o rozhodnutí soudu bez věcného přezkoumání věci ve smyslu § 253 odst. 1 až 4 tr. řádu. Dle dikce odst. 1 tohoto ustanovení odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět. Odmítnout odvolání je pak ve smyslu odst. 3 citovaného ustanovení odvolací soud oprávněn tehdy, pokud nesplňuje z hlediska svého obsahu zákonné náležitosti odvolání, uvedené v ustanovení § 249 tr. řádu.

Důvodem dovolání ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu tudíž nemůže být zamítnutí řádného opravného prostředku ve smyslu § 256 tr. řádu, tedy shledá-li odvolací soud, že odvolání není důvodné, neboť postup podle § 256 tr. řádu lze použít po splnění přezkumné povinnosti odvolacího soudu, zakotvené v ustanovení § 254 odst. 1 tr. řádu, teprve tehdy, neshledal-li odvolací soud důvody k zamítnutí odvolání podle § 253 tr. řádu. Na rozdíl od ustanovení § 253 tr. řádu, podle něhož odvolací soud zamítne odvolání bez věcného přezkoumání věci v těch případech, kdy odvolání nesplňuje zákonem stanovené procesní podmínky, ve smyslu § 256 tr. řádu může odvolací soud zamítnout odvolání jako nedůvodné až na podkladě výsledků veřejného zasedání, konaného o tomto odvolání. V tomto případě tedy odvolání splňuje procesní podmínky ve smyslu § 253 tr. řádu, avšak v něm vytýkané vady nejsou důvodné.

Z obsahu podání obviněného vyplývá, že ačkoliv uvádí jako důvod dovolání § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, v tomto směru není žádné pochybení soudům v napadených rozhodnutích vytýkáno a celé dovolání, jak je patrno i z jeho shora uvedené citace odůvodnění, se týká pouze údajných nesprávných skutkových zjištění. Z tohoto důvodu se nabízela otázka, zda dovoláním napadené rozhodnutí nespočívá spíše na důvodu vymezeném v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

K námitkám obviněného R. S., obsaženým v odůvodnění dovolání, je však nutno uvést, že důvodem dovolání ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, která jsou pak blíže rozvedená v jeho odůvodnění.

Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí hmotně právní posouzení skutku. Přezkoumávané rozhodnutí bude tedy spočívat na nesprávném právním posouzení skutku zejména tehdy, pokud je v rozporu právní posouzení skutku uvedené ve výroku rozhodnutí se skutkem, jak je ve výroku rozhodnutí popsán.

Třeba přitom podotknout, že z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 a 2 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovodit, že nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být v dovolání rovněž tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v napadeném rozhodnutí.

V daném případě však obviněný pouze formálně uplatnil důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, avšak ve skutečnosti byl uplatněn důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

S ohledem na skutečnosti shora rozvedené dospěl Nejvyšší soud k závěru, že námitky obviněného R. S., uplatněné v dovolání, neodpovídají důvodu předpokládanému v příslušném ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Odvolání obviněného R. S. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2001, sp. zn. , bylo v posuzovaném případě zamítnuto usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 2. 2002, sp. zn. podle § 256 tr. řádu, přičemž procesní podmínky stanovené zákonem pro shora citované usnesení vrchního soudu byly splněny.

Nejvyšší soud navíc shledal, že dovolání obviněného nelze opřít ani o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jelikož popis skutku, uvedený ve výroku rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2001, sp. zn. , s nímž se Vrchní soud v Olomouci ve svém usnesení ze dne 12. 2. 2002, sp. zn. zcela ztotožnil, odpovídá použité právní kvalifikaci.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání obviněného R. S. jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl v neveřejném zasedání konaném ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení § 265i odst. 3, odst. 4 tr. řádu.

Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 22. května 2002

Předseda senátu:

JUDr. Zdeněk S o v á k