Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 161/2002

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 byl obviněný J. M. spolu s obviněným P. B. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. a), b) tr. zákona ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona, protože společně s již odsouzeným A. F. v přesně neurčené době počátkem října 1999 na základě objednávky nezjištěných cizích státních příslušníků na dodávku osobního automobilu a jeho vývoz mimo území ČR obž. B. po společné dohodě s obv. J. M. kontaktoval ods. A. F. s tím, aby předmětný vývoz a předání osobního motorového vozidla do B. za úplatu realizoval, přičemž obž. B. zjistil podmínky pro zapůjčení vozidla, obv. M. zajistil finanční stránku předmětné transakce, tedy 60.000,- Kč jako zálohu pro zapůjčení vozidla a 1.000 USD pro vypůjčitele vozidla za provedenou transakci, po splnění zápůjčních podmínek ods. F. dne 8. 10. 1999 v P. 10, Č. 116, v půjčovně firmy Ch. R. C., s r. o., kam jej svým osobním automobilem přivezl, obž. B. převzal osobní motorové vozidlo zn. Ford Scorpio SPZ AHJ 88 56 s tím, že jej vrátí do 26. 10. 1999, což neučinil, neboť dne 9. 10. 1999 předmětné vozidlo z ČR vyvezl a následně předal nezjištěnému objednateli v M., B., přičemž dne 29. 10. 1999 ohlásil na Policii v H. K. odcizení vozidla a svým jednáním způsobil firmě Ch. R. C., s r. o. P. 1, T. 1, škodu ve výši 386.200,- Kč. Za to byl odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání tří let a dvou měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť jej v zákonné lhůtě napadli řádnými opravnými prostředky jak obžalovaní B. a M., tak i příslušný státní zástupce a poškozený. Podanými řádnými opravnými prostředky se zabýval Městský soud v Praze jako soud odvolací a ve veřejném zasedání dne 8. 11. 2001 rozsudkem sp. zn. rozhodl tak, že doplnil napadený rozsudek o výrok o náhradě škody a odvolání obžalovaných podle § 256 tr. řádu zamítl.

Dne 11. 3. 2002 podal odsouzený J. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 8. 11. 2001, sp. zn. , jímž byl jeho řádný opravný prostředek zamítnut.

Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci není dovolání přípustné, aniž by se dále zabýval jeho obsahem.

Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V odstavci 2 tohoto zákonného ustanovení je pak uvedeno, proti jakým rozhodnutím soudu rozhodujícího ve druhém stupni se dovolání připouští. Protože však toto ustanovení z časového hlediska působí do budoucna a nikoliv zpětně, může takto označovat pouze ta rozhodnutí, která jsou učiněna a budou právně závazná až v době jeho účinnosti, tj. od 1. 1. 2002. Výklad pojmu „zákon to připouští“ je nutno pojímat v souvislosti s okamžikem nabytí rozhodnutí právní moci, a to s ohledem na zásadu provádění a posuzování právního úkonu podle v té době účinného procesního předpisu. Z toho vyplývá, že dovoláním lze tedy napadnout pouze ta rozhodnutí, která nabyla právní moci v době od 1. 1. 2002. Pro tento závěr svědčí i okolnost, že přechodná ustanovení neupravují možnost podat dovolání, jako nový opravný prostředek, proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před jeho účinností. Tento výklad zachovává též právní jistotu stran trestního řízení, kdy pokud měl např. obviněný u meritorního rozhodnutí soudu druhého stupně, jež nabylo právní moci přede dnem 1. 1. 2002 jistotu, že konečnost rozhodnutí může být zvrácena pouze v ten okamžik účinnými procesními postupy, neměla by být tato jistota podle názoru Nejvyššího soudu dodatečně narušena v souvislosti s účinností nového procesního předpisu.

Z těchto skutečností pak vyplývá, že pokud napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. 11. 2001, nelze jej napadnout dovoláním, resp. proti tomuto rozhodnutí podané dovolání musí být podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu jako nepřípustné odmítnuto.

Nejvyšší soud proto dovolání odsouzeného J. M. odmítl jako nepřípustné, aniž by z jeho podnětu přezkoumával napadený rozsudek a předcházející mu řízení ve smyslu ustanovení § 265i odst. 3,4 tr. řádu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. května 2002

Předseda senátu

Mgr. Josef Hendrych