Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 221/2020
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr Gabrielou Antonií Bartovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 2 490 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč, úrok z prodlení z částky 2 000 Kč ve výši 9 % ročně od 9. 8. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí.
II. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna uhradit žalobkyni částku 490 Kč, úrok z prodlení z částky 490 Kč ve výši 9 % ročně od 9. 8. 2018 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 266 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč, úrok z prodlení z částky 2 000 Kč ve výši 9 % ročně od 9. 8. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí. II. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna uhradit žalobkyni částku 490 Kč, úrok z prodlení z částky 490 Kč ve výši 9 % ročně od 9. 8. 2018 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 266 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 7. 4. 2020 domáhala uložení žalované zaplacení shora uvedené částky z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že pohledávku za žalovanou nabyla od postupitele - právnická osoba anonymizováno právnická osoba, IČO na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 8. 2019 Smlouva o úvěru pak byla uzavřena mezi žalovanou a společností právnická osoba, sídlem adresa, obec a číslo, která je společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne 9. 7. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované částku 2 000 Kč, která měla být uhrazena dne 8. 8. 2018. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala (výpis z účtu věřitele), avšak po uvedeném datu splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru 2 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru 490 Kč, čl. 4 smlouvy o úvěru. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, včetně telefonního čísla a emailové adresy. Tímto zahájila zřízení uživatelského účtu. Následně odsouhlasila znění úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalované bylo přiděleno klientské číslo jako variabilní symbol identifikující veškeré vzájemné platby mezi stranami bylo dohodnuto rodné číslo žalované. Žalovaná zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností, viz výše. Žalovaná návrh smlouvy akceptovala a původní věřitel úvěr žalované vyplatil dne 9. 7. 2018. K uživatelskému účtu měla pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaná. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované č. bankovní účet. Platba úvěru byla identifikována uvedením variabilního symbolu číslo. Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, výpis z bankovního účtu (potvrzením o provedené platbě), přesto nebyl uhrazen v celé výši. Žalovaná neplnila v datech splatnosti. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovanou telefonicky, avšak bezúspěšně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 18. 11. 2019. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, nechť je v části jistiny žalované částky posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.
2. Návrh byl adresován Okresnímu soudu v Mělníku, který usnesením č. j. číslo jednací ze dne 24. 8. 2020 rozhodl tak, že vyslovil svoji místní nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto rozhodnutí bude věc postoupena Okresnímu soudu Praha – východ jako soudu místně příslušnému.
3. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila. Nevyjádřila se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí.
4. Soud dle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), věc projednal se souhlasem žalobkyně výslovně uvedeným již v žalobním návrhu a za předpokládaného souhlasu žalované, § 101 , odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů
5. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp.zn. 21 Cdo 1695/2005 . Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným. Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu.
6. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:
7. Mezi žalovanou a společností právnická osoba byla prostřednictvím prostředků na dálku uzavřena Úvěrová smlouva číslo. Kontraktační proces proběhl prostřednictvím internetových stránek věřitele webová adresa, když žalovaná nejprve provedla svou registraci, následně vyplnila žádost o uzavření smlouvy včetně uvedení svých kontaktních údajů, a věřitel tuto žádost přijal. Částka jistiny činila 2 000 Kč, celková částka k zaplacení činila 2 490 Kč. Zápůjční úroková sazba byla označena 294 % p. a. Splatnost byla uvedena ke dni 8. 8. 2018, základní doba splatnosti 30 dnů. (smlouva na čl. 8 – 10 spisu, Všeobecné obchodní podmínky - poskytování spotřebitelských úvěrů webová adresa na čl. 11 – 13 spisu). Na účet shodného čísla s číslem označeným ve smlouvě jako účet klienta, na který mají být finanční prostředky poskytnuty, byly poukázány finanční prostředky ve výši 2 000 Kč, a to z účtu plátce, jímž byla společnost právnická osoba, dne 9. 7. 2018 (potvrzení o provedené platbě na čl. 14 spisu) právnická osoba sdělila dne 17. 7. 2020, že dne 9. 7. 2018 byla na účet shodný s účtem uvedeným ve smlouvě o úvěru poukázána částka ve výši 2 000 Kč (sdělení na čl. 28 spisu, výpis z účtu na čl. 29 – 31 spisu) Žalované bylo adresováno Oznámení o postoupení pohledávky z právnická osoba anonymizováno právnická osoba, postoupené na ni z dříve původního věřitele právnická osoba na žalobkyni dopisem ze dne 18. 11. 2019 (oznámení o postoupení pohledávky na čl. 15 spisu, podací lístek na čl. 16 spisu) Žalované byla adresována výzva k úhradě dluhu ze dne 18. 11. 2019 (výzva na čl. 15, 2. strana spisu)
8. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
9. Mezi žalovanou a společností právnická osoba byla uzavřena smlouva o úvěru číslo. Kontraktační proces proběhl prostřednictvím internetových stránek věřitele webová adresa, když žalovaná nejprve provedla svou registraci, následně vyplnila žádost o uzavření smlouvy včetně uvedení svých kontaktních údajů, a věřitel tuto žádost přijal. Žalovaná obdržela na účet ve svém vlastnictví finanční prostředky ve výši 2 000 Kč, které se spolu s poplatkem 490 Kč zavázala splatit do 8. 8. 2018. Zápůjční úroková sazba činila 294 % p. a. Žalovaná byla informována o postoupení pohledávky z právnická osoba anonymizováno právnická osoba, postoupené na ni z dříve původního věřitele právnická osoba na žalobkyni dopisem ze dne 18. 11. 2019. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 18. 11. 2019 na čl. 15 spisu.
10. Shora uvedené bylo zjištěno z listinných důkazů předložených žalobkyní, kdy z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly důvodnost úvahy o nedůvěryhodnosti těchto důkazů. Žalovaná žádným způsobem tvrzení žalobkyně nesporovala, žádné důkazy nepředložila.
11. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném a účinném znění (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb. “).
12. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.
13. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
14. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.
15. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostal žalovaný do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši řepo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty prvé o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
17. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
18. Soudem bylo vzato za prokázané, že právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem byla povinnost předat finanční prostředky oproti povinnosti tyto prostředky uhradit sjednanými úplatami. Smlouva byla označena jako„ úvěrová smlouva“. Soud konstatuje, že teorie procesního práva zastává v souladu s § 79 o. s. ř. o. s. ř. zcela jednoznačný závěr o tom, že právní charakteristiku skutků, tzv.„ právní důvod žaloby“, není žalobce povinen v návrhu uvádět. Vylíčení rozhodných skutečností jako jedna z podstatných náležitostí žaloby slouží k vymezení předmětu řízení po stránce skutkové, nikoliv právní. Právní posouzení věci a aplikace příslušných předpisů na žalobcem vymezený skutek, jehož existenci je však povinen prokázat soudu navrženými, označenými, důkazy, je věcí samotného nalézacího soudu. Soud tak není vázán právním hodnocením uváděným stranami sporu. Nadto soud jednání posuzuje dle jeho obsahu, nikoliv dle jeho označení (§ 555 o. z.).
19. Soud konstatuje, že v případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc„ zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.
20. V projednávané věci bylo zjištěno, že právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva, jíž bylo sjednáno, že žalované bude převedena finanční částka, tedy„ zastupitelná", druhově určená, věc, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaná poskytne úhradu, kdy plnit bude ve splátkách, kdy takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí půjčky. V dané věci lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalované byly finanční prostředky poskytnuty v časové návaznosti na uzavření smlouvy, smlouva o zápůjčce může být sjednána jako úplatná, předmětem smluvního vztahu nebyl závazek rezervovat finanční prostředky po celou dobu trvání smlouvy.
21. Soud má za prokázané, že pohledávka za žalovanou ze shora uvedené smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu. Dále bylo v řízení prokázáno, že uvedenou smlouvou, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 2 000 Kč, se žalovaná zavázala uhradit nadále i částku 490 Kč. Lze tak konstatovat, že strany smlouvy sjednaly hotovostní úrok ve výši 490 Kč při poskytnutí částky 2 000 Kč, kdy dle smluvních podmínek při úhradě v 1 splátce činí úrok 294 % p. a. K tomu, které platby jsou úrokem, soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 07. 2014 vydaný ve věci sp. zn. 33 Cdo 1401/2014 , Občanský zákoník s komentářem, Praha 2009, str. 1856. Co se týká výše sjednaného úroku, tak Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí vydaném ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 uvedl, že při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné, přičemž nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činil kapitalizovaný úrok 490 Kč za poskytnutí jistiny 2 000 Kč. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat takto stanovenou úrokovou míru. Ujednání o úrocích tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 580 o. z.
22. Žalobkyně se domáhala úhrady částky 2 490 Kč a dále úroku z prodlení (viz níže). Za situace, kdy úrok byl shledán neplatně sjednaným, tak nadále dlužná částka činí 2 000 Kč. Domáhala-li se žalobkyně úhrady částky 2 490 Kč, tak pro částku 490 Kč není nárok důvodným a v této části byla žaloba zamítnuta.
23. Úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. byl žalované uložen plnit z částky 2 000 Kč, domáhala-li se žalobkyně přiznání úroku z prodlení nadále z částky 490 Kč (2 490 Kč – 2 000 Kč) od 9. 8. 2018 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta.
24. Lhůtu k plnění soud určil podle §160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly určení plnění ve splátkách či v delší lhůtě.
25. O náhradě nákladů rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci převážně úspěšnou. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky celkem 2 490 Kč - 100 %, přičemž úspěšnou byla pro částku ve výši 2 000 Kč – 80,32 %. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tak činí 100 % - 80,32 % = 19,68 %, přičemž žalobkyně byla úspěšná z 80,32 %, žalovaná ze 19,68 % 80,32 % - 19,68 % tak činí 60,64 % poměru úspěchu na straně žalobkyně. Při plném úspěchu ve věci by soud žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč, odměny za právní zastoupení ve výši 600 Kč a z náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, podání žalobního návrhu) dle § 14b odst. 1 písm. c) , bodu 1, odst. 5 písm. a), § 11 odst. 1 písm. a) , d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů. K takto určeným nákladům nadále přistupuje dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 189 Kč. Jelikož žalobkyně plný úspěch ve věci neměla, měla úspěch jen co do výše 60,64 %, přiznal soud žalobkyni náhradu nákladů ve výši 60,64 % z částky 2 089 Kč, tedy odměnu ve výši 1 266 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.