Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 186/2021
Okresní soud v Berouně rozhodl titul titul Dagmar Langovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 5 250 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 500 Kč od 1. 12. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 1 750 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši zákonného úroku z prodlení z částky 3 500 Kč od 31. 10 2018, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 633,27 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně titul. jméno příjmení, sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 3 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 500 Kč od 1. 12. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 1 750 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši zákonného úroku z prodlení z částky 3 500 Kč od 31. 10 2018, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 633,27 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [titul]. [jméno] [příjmení], sídlem [adresa].
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 5 250 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. a II. tohoto rozsudku s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, právnická osoba anonymizováno s.r.o., IČO (dále jen,,právní předchůdkyně žalobkyně‘‘) uzavřela dne 31. 10. 2018 se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž žalovaná obdržela úvěr ve výši 3 500 Kč, s tím, že se ho zavázala vrátit do 30. 11. 2018 Smlouva byla uzavřena komunikačními prostředky na dálku. Pohledávku za žalovanou z nesplaceného úvěru nabyla žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27. 9. 2019. Žalobkyně vedle částky úvěru 3 500 Kč požadovala uhradit i zákonný úrok z prodlení z jistiny od 1. 12. 2018 do zaplacení, smluvní úrok ve výši zákonného úroku z prodlení z částky 3 500 Kč od 31. 10. 2018 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 1 750 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná ani žalobkyně se k výzvě nevyjádřili, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 31. 10. 2018, formuláře pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru a vysvětlení předsmluvních informací vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr v celkové výši 3 500 Kč za podmínek ve smlouvě uvedených, a to na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě, přičemž smlouva o spotřebitelském úvěru ani další uvedené formuláře neobsahují podpis žádného z účastníků.
5. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 31. 10. 2018 vyplývá, že na tento účet právní předchůdkyně žalobkyně poukázala celkem 3 500 Kč, s tím, že číslo účtu se shoduje s číslem účtu uvedeným na úvěrové smlouvě.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 27. 9. 2019 mezi právnická osoba credit s.r.o. jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, spolu s přílohou ke Smlouvě o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že žalobkyně nabyla mimo jiné i pohledávku za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 16. 4. 2020 (viz. Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 16. 4. 2020 a doručenka s datem převzetí 24. 4. 2020).
7. Žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění jejích povinnosti před podáním žaloby, a to výzvou ze dne 25. 9. 2020 (viz Ukončení mimosoudního vymáhání ze dne 25. 9. 2020 a doručenka).
8. Ve vyjádření žalobkyně k výzvě soudu ze dne 9. 3. 2021 uvedla, že bonita žalované na splácení úvěru byla prozkoumána jejím měsíčním příjmem, který činil 20 000 Kč měsíčně. Dále k žalobě doplnila výpisy z účtu žalované za měsíce srpen – říjen 2018, ze kterých vyplývá, že žalované na účet přicházela mzda v průměrné výši 18 892 Kč měsíčně, nicméně i přesto byl na tomto účtu každý z uvedených měsíců debet, a to v průměru ve výši – 18 335,88 Kč.
9. Soud tak má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši
3 500 Kč.
10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky
v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti
o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost
s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností
a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
17. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
18. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. Podle ustanovení § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
21. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
22. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu co do částky 3 500 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované, tedy nesplnila zákonnou povinnost s péčí řádného hospodáře prověřit příjmy a výdaje žalované, tak aby měla za osvědčené, že je žalovaná schopna úvěr uhradit. Žalobkyně tvrdila, že schopnost žalované splácet úvěr byla prověřena na základě skutečnosti, že její čistý měsíční příjem činí v průměru 20 000 Kč, přičemž tuto skutečnost podložila výpisy z účtu žalované za měsíce srpen, září a říjen 2018. Z těchto výpisů však vyplývá, že žalovaná měla na tomto účtu povolený debet (kontokorent), který každý měsíc využívala, když ze všech tří výpisů vyplývá, že zůstatek na účtu byl v mínusu,
a to průměrně částkou – 18 335,88 Kč. Za této situace, kdy žalovaná neměla splacený povolený kontokorent, a to ani v průběhu tří měsíců, má soud za to, že nešlo o osobu, u které by byla řádně posouzena úvěruschopnost. Byť částka úvěru činila ‘‘pouze‘‘ 3 500 Kč, dalo se snadno předpokládat, že vzhledem k nesplaceným závazkům žalované, nebude ani tento řádně splacen. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru, dostatečně
a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive, že žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. V důsledku porušení ustanovení zákona v průběhu uzavírání úvěrové smlouvy se spotřebitelem je v souladu s ustanovením § 588 o. z. úvěrová smlouva neplatná.
23. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, se může žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, která jí byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na její straně vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Soud má za prokázané, že žalovaná obdržela na svůj bankovní účet částku v celkové výši 3 500 Kč, tedy na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 3 500 Kč, které je povinna vydat. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na jeho úhradu, neboť z provedeného dokazování nevyplynulo,
a žalovaná to ani netvrdila, že by žalovaná na smlouvu o úvěru cokoliv uhradila. S ohledem na to, že žalovaná je v prodlení s úhradou svých závazků, je rovněž důvodný nárok na zaplacení úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném ke dni prodlení, a to v zákonné výši 9% ročně, ode dne 1. 12. 2018 (ode dne prodlení žalované) do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila svoji pohledávku za žalovanou v souladu s ustanovení § 1879 o. z. na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 16. 4. 2020 podle § 1882 odst. 1 o. z. Žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimována a její nárok je tak důvodný. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. v délce trvání 3 dnů (výrok pod bodem I. tohoto rozsudku).
24. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu (tj. v rozsahu smluvní pokuty ve výši 1 750 Kč a smluvních úroků ve výši zákonného úroku z prodlení od 31. 10. 2018 do zaplacení) žalobu zamítl (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku)
25. Výrokem pod bodem III. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení v částce 633,27 Kč. Tato částka představuje 33,33 % z jejich celkové výše, tj. z částky 1 900 Kč, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 250 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka) realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Pokud jde o aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky, měl soud za to, že z obsahu žaloby a její formulace je zřejmé, že se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (viz např. žaloby podané u zdejšího soudu ve věci sp. zn. 18 C 76/2021 , 3 C 36/2021 , 12 C 131/2021 ). Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalované uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).