Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 732/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Hany Müllerové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. ve věci žalobce Okresního stavebního bytového družstva Č. L., proti žalovanému J. Ch., o zaplacení částky 22.530,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 16. ledna 2002, č. j. -44, a ze dne 16. ledna 2002, č. j. -47, takto:

I. Dovolání se odmítají.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v České Lípě (soud prvního stupně) usnesením ze dne 24. října 2001, č. j. -30, nejprve zastavil řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby, tj. ohledně zaplacení částky 7.301,- Kč, a rozhodl o vrácení odpovídající části soudního poplatku, a poté rozsudkem ze dne 24. října 2001, č. j. -31, vyhověl žalobě ve zbývající části, tj. ohledně zaplacení částky 15.229,- Kč s tam uvedeným příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

Proti citovaným rozhodnutím soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání.

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací usneseními ze dne 16. ledna 2002, č. j. -44, a ze dne 16. ledna 2002, č. j. -47, odvolání proti shora označeným rozhodnutím soudu prvního stupně odmítl (postupem podle ve spojení s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “). Dovodil totiž, že žalovaný ani na základě výzvy předsedkyně senátu (samosoudkyně) soudu prvního stupně a přes poučení, jehož se mu ve smyslu dostalo ze strany soudu prvního stupně, neodstranil vady podaných odvolání a v odvolacím řízení nebylo možno pro tyto nedostatky pokračovat.

Žalovaný (nezastoupený advokátem) dne 12. února 2002 soudu prvního stupně doručil podání, které lze – s přihlédnutím k jeho obsahu ( ) – považovat za dovolání proti shora označeným usnesením odvolacího soudu. V tomto podání (a jeho příloze) obsáhle popsal důvody svého nesouhlasu s rozhodnutími odvolacího soudu, která – z důvodů uvedených v podání – ani za rozhodnutí (odvolacího soudu) nepokládal.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou ( ). Poté se zabýval otázkou přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku ( ), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení), proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem).

Podle dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Podle b/ a c/ nemůže být dovolání přípustné už proto, že napadenými usneseními odvolacího soudu byla odmítnuta odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně a nikoliv změněna ( ) či potvrzena ( a c/ ) rozhodnutí soudu prvního stupně, jak to pro účely přípustnosti dovolání citovaná ustanovení normují. Přípustnost dovolání proti napadeným rozhodnutím však nelze opřít ani o další ustanovení , upravující přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu ( srov. , , ). Přitom vady uvedené v , a b/ a , jakož i vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přípustnost dovolání nezakládají a lze k nim přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání (srov. věta druhá ).

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud, aniž nařídil jednání ( věta prvá ), dovolání podle ustanovení a odmítl pro nepřípustnost, aniž se jimi mohl zabývat z pohledu uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahové konkretizace; přitom vzhledem k ustanovení věty za středníkem bylo nerozhodné, že v daném případě nebyla splněna podmínka povinného zastoupení dovolatele ve smyslu a 2

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. května 2002

JUDr. Miroslav Ferák, v.r.

předseda senátu