Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 229/2002

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 27. 1. 1997, č. j. -63, zamítl žalobu na zaplacení částky 16.312,87 Kč s 3% úrokem a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 3. 1999, č. j. -90, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ohledně částky 16.312,87 Kč potvrdil a v části týkající se příslušenství a náhrady nákladů řízení jej zrušil a vrátil v tomto rozsahu věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které odůvodňuje podle ustanovení , c), d) Namítá, že soudy obou stupňů přes provedené dokazování a právní posouzení věci opomenuly ustanovení věty druhé obč. zák., ukládající pojistiteli (žalované) povinnost provést šetření nutné ke zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit, bez zbytečného odkladu, a nemůže-li být šetření skončeno do jednoho měsíce po tom, co se pojistitel o pojistné události dozvěděl, je pojistitel povinen poskytnout pojištěnému přiměřenou zálohu. Uvádí dále, že se nemohl zúčastnit pro svůj zdravotní stav některých jednání u soudů obou stupňů, čímž došlo ke zkrácení jeho práv. Požaduje proto, aby byl vyslechnut v dovolacím řízení a aby byly provedeny další důkazy, z nichž jednoznačně vyplývá důvodnost uplatněného nároku. Dovolatel navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen spolu s rozsudkem soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém vyjádření navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.

Vzhledem k ustanovení bodu 17. hlavy I části dvanácté , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů, (tj. podle ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen „ “). Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou - účastníkem řízení - a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení

Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [ ], nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ]. Podle není dovolání podle odstavce 1 tohoto ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Ve smyslu odst. 2 tohoto ustanovení, jestliže odvolací soud nevyhoví návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Podle platí ustanovení , a obdobně.

V posuzovaném případě žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé ohledně částky 16.312,87 Kč. Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozsudku ve věci samé, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu vyloučena ustanovením a

Zbývalo posoudit přípustnost dovolání z hlediska , tedy zda v řízení nedošlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným, neboť omezení uvedená v a zde neplatí. Dovolatel přitom tvrdí, že řízení trpí vadou uvedenou v Přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení však není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad taxativně v tomto ustanovení uvedených, nýbrž přípustnost nastává jen tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí.

Podle ustanovení je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem [ ] se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu ve smyslu uvedeného ustanovení jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování. Dovolací důvod podle ustanovení je dán zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže soud věc projednal v rozporu s ustanovením v nepřítomnosti účastníka.

Podle ustanovení soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. Nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání, ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat v nepřítomnosti takového účastníka; přihlédne přitom k obsahu spisu a dosud provedeným důkazům. Ve sporném řízení jde zásadně k tíži nedostavivšího se účastníka, že soud je oprávněn jednat v jeho nepřítomnosti. Jelikož ustanovení upravující postup řízení u odvolacího soudu neobsahují zvláštní úpravu (srov. a násl. ), je ustanovení přiměřeně použitelné i pro řízení odvolací ( ).

Pokud se účastník řízení nedostaví k jednání, ke kterému byl řádně a včas (ve shodě s ) předvolán, přičemž svou nepřítomnost předem omluví, nepředstavuje jeho omluva bez dalšího žádost o odročení jednání ve smyslu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 1996, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 25, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněného pod č. 38 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000).

Z obsahu spisu vyplývá, že se žalobce v dané věci osobně zúčastnil ústního jednání před Okresním soudem ve Zlíně ve dnech 14. září 1995, 14. října 1996 a 4. listopadu 1996. K jednání nařízenému na 2. prosince 1996 se nedostavil bez omluvy, zatímco před jednáním nařízeným na 16. prosince 1996 žádal o jeho odročení; žádosti bylo vyhověno a jednání bylo odročeno na 27. ledna 1997, kdy se žalobce bez omluvy nedostavil a bylo proto jednáno v jeho nepřítomnosti. V odvolacím řízení se žalobce písemně omluvil z účasti na jednání před Krajským soudem v Brně, nařízeném na 10. března 1999, a současně požádal odvolací soud, aby mohl podle potřeby předložit další důkazy Okresnímu soudu ve Zlíně; o odročení jednání však nežádal.

O případ odnětí možnosti jednat před soudem se tedy v dané věci nejedná. Žalobce v dovolání tvrdí, že došlo ke krácení jeho práv při uplatňování nároků v dané věci, protože se vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, nevyhovujícím finančním možnostem a bez právního zastoupení nemohl zúčastnit některých jednání u okresního i odvolacího soudu. Z výše uvedeného však vyplývá, že v tomto směru k pochybení nedošlo, neboť žalobce se osobně zúčastnil tří jednání před soudem prvního stupně, žádosti o odročení dalšího jednání soud vyhověl a pokud poslední jednání ve věci proběhlo v jeho nepřítomnosti, stalo se tak v souladu s ustanovením , neboť žalobce o odročení tohoto jednání nežádal. Rovněž odvolací soud byl oprávněn konat jednání v nepřítomnosti žalobce, který svou neúčast omluvil, avšak o odročení jednání nepožádal. K vadě řízení podle tedy nedošlo.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Na tom nic nemohou změnit ani důkazní návrhy dovolatele, které vznesl v dovolacím řízení. Podle věty první dokazování provádí dovolací soud jen k prokázání důvodů dovolání. Nedůvodnost námitky odnětí možnosti jednat před soudem vyplývá přímo z obsahu spisu, zatímco důkazy ohledně důvodnosti nároku samotného nemohou sloužit k prokázání dovolacích důvodů, jestliže dovolání není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů podle , c) a d) , odmítl podle věty první a

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, odst. l a , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. května 2002

JUDr. Petr Vojtek,v.r.

předseda senátu