Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 640/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 27.3.2000, čj. -66, kterým soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 100.000,- Kč spolu s 26% úrokem z prodlení ročně, od 28.5.1998 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. Dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení a nevyhověl žádosti o připuštění dovolání. Soud prvního stupně v této věci rozhodl stejně již dříve, a to rozsudkem pro zmeškání, který však odvolací soud zrušil.

Žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu včas dovolání s tím, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a spočívá na nesprávném posouzení věci, a jsou tedy dány dovolací důvody dle ustanovení a d) (dále též jen „ “). Pokud jde o přípustnost dovolání odkazuje žalobce na ustanovení , neboť se domnívá, že rozhodnutí má zásadní právní význam. Konkrétně namítá že závěr odvolacího soudu o tom, že „…dohoda ze dne 23.4.1998 je dohodou o úplatě za souhrn práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, který má majetkovou hodnotu, a výši této úplaty si účastníci dohodli smluvně, ale včetně možnosti užívání nebytového prostoru o velikosti 13 m2…“ nemá oporu v provedeném dokazování, stejně tak jako závěr, že si účastníci sjednali cenu za možnost užívání výše uvedeného nebytového prostoru částkou 100.000,- Kč a závěr, že žalovaný sliboval žalobkyni připojení nebytového prostoru k bytu; ten ji pouze upozornil na možnost tohoto připojení. Dále dovolatel napadá to, jak odvolací soud posoudil otázku platnosti a povahy jeho prohlášení o zajištění připojení nebytového prostoru k bytu ve vztahu k tísnivým okolnostem, za nichž bylo na něm toto prohlášení vymoženo a otázku pasivní legitimace jeho manželky v tomto sporu. Za otázku zásadního právního významu, pro jejíž posouzení navrhl připuštění dovolání, dovolatel považuje otázku, kdy nastává účinnost smlouvy o převodu členských práv v bytovém družstvu. Na základě uvedených skutečností navrhuje žalovaný, aby Nejvyšší soud rozhodnutí obou soudů zrušil a věc jim vrátil k dalšímu řízení. Zároveň požádal i o odklad vykonatelnosti rozhodnutí.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném před 1.1.2001).

Dovolání není přípustné.

Podle nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Mimo předpokladu včasného návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání (jenž byl v dané věci - jak se podává z obsahu protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 31.10.200 /čl. 88/ a ze dne 12.6.2001 /čl.97/ - naplněn) může být dovolání ve smyslu cit. ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právní otázky (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až zjištěním (závěrem), že tomu tak vskutku je.

Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění (skutkové podstaty), jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Při aplikaci práva jde tudíž o to, zda byl použit správný právní předpis a zda byl také správně vyložen.

Odvolací soud založil svůj závěr o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni výše uvedenou částku na posouzení konkrétních právních úkonů učiněných účastníky. Na posouzení otázky, pro niž dovolatel navrhl připuštění dovolání, rozhodnutí odvolacího soudu založeno není. Přípustnost dovolání tak o ustanovení nelze opřít.

Vzhledem k tomu, že přípustnost dovolání neplyne ani z jiných ustanovení , Nejvyšší soud, aniž by nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle a usnesením odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením , a věty první (per analogiam), neboť žalovaný, který z procesního hlediska zavinil, že soud dovolání odmítl, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 15. května 2002

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu