Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4/2002

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24.února 2000, čj. -139, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 30.4.1998, čj. -120, zamítl návrh, aby na žalobce přešlo vlastnické právo k domu č. 29 a pozemkům v žalobě blíže specifikovaným, vše v katastrálním území H. H., podle ustanovení , o úpravě vlastnických práv k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 24.2.2000, čj. -139, změnil v odvolacím řízení rozsudek soudu prvního stupně tak, že vlastnické právo k domu č. 29 na stavební parcele č. 137 a ke stavební parcele č. 137 a pozemkové parcele č. 797, 798/1 a 798/2, vše v katastrálním území H. H., přechází z žalované na žalobce. Dále rozhodl o nákladech řízení.

Odvolací soud dospěl k závěru, že okresní soud nesprávně zhodnotil svá skutková zjištění když dovodil, že v daném případě nebyla nemovitost získána za cenu nižší než stanovily cenové předpisy. Nevzal totiž v úvahu existenci objektivně zjištěného, nezanedbatelného rozdílu mezi cenou kupní, která činila 67.468.69 Kč a cenou určenou podle tehdy platného cenového předpisu znalkyní Ing. V. ve výši 76.944,80 Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky ustanovení § 8 odst. 1 zákona o půdě, a dále dovodil, že na pozemek zastavený domem, u nějž byly shledány podmínky pro přechod vlastnického práva podle uvedeného ustanovení se vztahuje stejný režim, který platí pro budovu. Tento režim pak vztáhl i na zbývající předmětné pozemky, které společně se stavebním pozemkem tvoří jeden funkční celek.

Rozsudek odvolacího soudu, jenž nabyl právní moci dne 29.3.2000, napadla žalovaná v celém rozsahu včas podaným dovoláním, jehož důvody opřela o ustanovení odst 3 písm. c) a d) . Pochybení odvolacího soudu žalovaná spatřuje především v tom, že za správný považoval znalecký posudek Ing. J. V., který však, v důsledku nesprávného ocenění chléva jako samostatného objektu, stanovil cenu vyšší, než byla cena kupní, jež vycházela ze znaleckého posudku J. P. Své námitky v tomto směru dále rozvedla na základě rozboru posudků znalců, kteří dané nemovitosti oceňovali. Rozhodnutí odvolacího soudu proto podle dovolatelky vychází ze skutkového stavu, který nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje v tom, že odvolací soud na základě chybného znaleckého posudku dospěl k závěru, že je zde dán důvod ve smyslu ustanovení zákona o půdě. Žalovaná navrhla odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

Žalobce se k podanému dovolání nevyjádřil.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném před 1.1.2001 (dále jen „OSŘ\").

Dovolání splňuje náležitosti stanovené v . Jeho přípustnost je založena na ustanovení , protože odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Jiné důvody přípustnosti dovolání shledány nebyly, a to včetně vad řízení ve smyslu ustanovení . Uplatněné dovolací důvody jsou podřaditelné pod ustanovení a d) .

Dovolací soud však nemohl přezkoumat napadený rozsudek odvolacího soudu z hlediska uplatněných dovolacích důvodů ( věta prvá ), protože zjistil, že v řízení došlo k vadě, která mohla mít za následek jiné rozhodnutí ve věci ( ), přičemž vadami řízení ve smyslu tohoto ustanovení je dovolací soud povinen zabývat se z úřední povinnosti.

Odvolací soud se totiž v odvolacím řízení nezabýval včasností odvolání, podaného žalobcem proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 30.4.1998, jenž byl doručen jeho zástupci dne 27.5.1999. Rozsudek obsahoval řádné poučení, že odvolání je možno podat do 15 dnů ode dne jeho doručení. Lhůta k podání odvolání končila žalobci 11.6.1999, což byl všední den, pátek. Dovolání však bylo podáno na poštu až v pondělí 14.6.1999, tedy po lhůtě, přičemž neobsahovalo žádost o prominutí zmeškání lhůty.

Protože pozdě podané odvolání je odvolací soud povinen odmítnout podle ustanovení , nemohl by o věci rozhodnout.

Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil podle ustanovení věta za středníkem pro existenci vady řízení ve smyslu . Z toho důvodu nerozhodoval zvlášť o odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku. O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém řízení odvolacího soudu spolu s rozhodnutím o ostatních nákladech řízení ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. května 2002

JUDr. Ema B a r e š o v á , v.r.

předsedkyně senátu