Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1363/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalované 2) se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce K. K. se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby mu žalovaná 1) nebo žalovaná 2) zaplatila 95.059,83 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 1.4.1993 v době, kdy byl zaměstnancem žalované 2), došlo k „faktickému“ sloučení obou žalovaných a že poté, co dne 29.4.1994 žalované od tohoto sloučení „fakticky odstoupily“, odmítají žalobci přidělovat práci podle pracovní smlouvy. Žalobce proto po žalovaných požadoval za období od 20.6.1994 do 30.11.1996 náhradu mzdy z důvodu překážky v práci na straně zaměstnavatele (včetně náhrady za nevyčerpanou dovolenou) ve výši průměrného výdělku.

Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 11.11.1997 č.j. -71 žalobu „ve vztahu žalobce a žalované 1) v plném rozsahu“ zamítl, žalované 2) uložil zaplatit žalobci 95.059,83 Kč s příslušenstvím a rozhodl, že žalovaná 2) je povinna „nahradit“ žalobci náklady řízení ve výši 15.341,50 Kč k rukám „právního zástupce žalobce“ a že „ve vztahu žalobce a žalované 1)“ se žádnému z účastníků nepřiznává náhrada nákladů tohoto řízení. Soud prvního stupně dovodil, že v dané věci je „pasivně legitimována“ pouze žalovaná 2), neboť pracovní poměr mezi ní a žalobcem dosud „nebyl ukončen žádnou z forem tak, jak je připouští “, „nepřešel“ ani na žalovanou 1), a tedy nadále trvá. Protože „bylo prokázáno“, že žalobci nebyla po skončení jeho pracovní neschopnosti dne 19.6.1994 přes jeho výzvy přidělována žádná práce, náleží mu za dobu od 20.6.1994 do 30.11.1996 náhrada mzdy podle ustanovení zák. práce v požadované výši.

K odvolání žalované 2) Krajský soud v Brně (poté, co žalobce K. K. dne 21.1.1998 zemřel a soud ve smyslu ustanovení v řízení pokračoval s jeho dědici) rozsudkem ze dne 6.11.2000 č.j. -92 rozsudek soudu prvního stupně „v odvoláním napadeném přísudečném výroku ve věci samé ve vztahu k žalované 2)“ potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení „ve vztahu k žalované 2)“ tento rozsudek změnil tak, že žalovaná 2) je povinna „nahradit“ žalobcům náklady řízení ve výši 18.416,50 Kč „do rukou advokáta“, a rozhodl, že tamtéž je žalovaná 2) povinna „nahradit“ žalobcům i náklady odvolacího řízení ve výši 20.760,- Kč. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že za situace, kdy „právní předchůdce žalobců řádně neukončil pracovní poměr k žalované 2) a sloučení obou žalovaných společností na základě smlouvy o sloučení se nepromítlo v obchodním rejstříku a od této smlouvy bylo odstoupeno“, pracovní poměr právního předchůdce žalobců nadále trval ve vztahu k žalované 2), která z tohoto důvodu „odpovídá za nárok uplatněný v tomto řízení“. Protože ani při posuzování důvodnosti a výše uplatněného nároku soud prvního stupně nepochybil, odvolací soud jeho rozsudek ve smyslu ustanovení jako věcně správný potvrdil.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná 2) dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítala, že závěr soudů o tom, že po rozdělení žalovaných pracovní poměr právního předchůdce žalobců nadále trval u žalované 2), není správný. Zdůraznila, že z provedeného dokazování „je zřejmé“, že po sloučení žalovaných společností „začala vykonávat práva a povinnosti zaměstnavatele“ žalovaná 1), která od 1.4.1993 „na základě ústně uzavřené pracovní smlouvy“ přidělovala právnímu předchůdci žalobců práci, vyplácela mu mzdu a odváděla za něj příslušné dávky. Podle názoru dovolatelky tak došlo mezi žalovanou 1) a právním předchůdcem žalobců k dohodě o druhu práce, místu výkonu práce a dni nástupu do práce, „což znamená i ke vzniku pracovního poměru na dobu neurčitou“. Žalovaná 2) navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc přezkoumal podle ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen „“ (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

Podle ustanovení , věty první účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení , věty druhé je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

V posuzovaném případě bylo z obsahu spisu zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalobců Mgr. V. Š. ( ) dne 3.1.2001, žalované 1) ( ) dne 29.12.2000 a zástupkyni žalované 2) JUDr. I. K. ( ) dne 2.1.2001. Dovolání žalované 2) proti rozsudku odvolacího soudu sepsané dne 2.5.2001 bylo odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (poštovnímu úřadu B.) dne 2.5.2001 ( ).

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dnem 3.1.2001 ( ) a že lhůta k podání dovolání uplynula dnem 5.2.2001 ( ). Dovolání bylo tedy podáno po uplynutí zákonem stanovené lhůty, jejíž zmeškání nelze prominout (, věta první ), a proto Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované 2) - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení , věty první a jako opožděné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, a , věty první , neboť žalovaná 2) s ohledem na výsledek řízení na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalobcům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. května 2002

JUDr. Zdeněk Novotný,v.r.

předseda senátu