Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 638/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně shora označeným rozsudkem jednak připustil zpětvzetí žaloby do částky 1.361,60 Kč s příslušenstvím, zrušil v této části rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil a dále potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 35.494,40 Kč s příslušenstvím a ve výroku o náhradě nákladů řízení. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a vyslovil přípustnost dovolání proti svému rozsudku.

Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení (dále jen „“). Snesl argumenty, pro které považoval právní posouzení věci odvolacím soudem za nesprávné z hlediska dovolacího důvodu uvedeného v a ponechal na zvážení dovolacího soudu, zdali označení žalobce nesprávným názvem nezakládá vadu řízení podle Závěrem navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. lednem 2001).

Dovolání není v dané věci přípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Dovolatel opíral dovolání o ustanovení , podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Dovolání však není přípustné mimo jiné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč [ srov. ve spojení s ].

V daném případě odvolací soud připustil proti svému rozsudku dovolání. Vzhledem k tomu, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, musel dovolací soud nejprve posoudit, zda jde či nejde o obchodní věc. Pokud by totiž o obchodní věc šlo, nemohla by být podle a přípustnost dovolání vyslovena, a dovolání by tudíž bylo nepřípustné.

definici věci obchodní z hlediska procesního neobsahuje. Věci obchodní zmiňuje pouze v souvislosti s úpravou civilní pravomoci soudů v ust. a věcnou příslušností soudů v ust. a 4 Pro řešení této otázky je proto třeba použít též příslušnou hmotněprávní úpravu.

Částka 35.494,40 Kč, ohledně níž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, představuje náklady vynaložené žalobcem na přípravu učnic pro žalovaného v období březen 1992 – červenec 1993, tedy za účinnosti obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), který v § 261 odst. 2 pod obchodní závazkové vztahy zahrnuje též vztahy mezi státem (státními organizacemi) a podnikateli, jejichž obsahem je uspokojování veřejných potřeb. O takový vztah jde v dané věci a případný spor mezi stranami tohoto vztahu je potom z hlediska procesního věcí obchodní, na niž je nutno aplikovat

Ke stejnému závěru by Nejvyšší soud dospěl i v případě aplikace § 1 odst. 1 hosp. zák. na obdobné nároky vzniklé za jeho účinnosti, neboť toto ustanovení dopadá na všechny závazkové vztahy právnických osob, jejíž obsahem byla práva a povinnosti spjatá s jejich hospodářskou činností.

Z uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání podle je vyloučena ustanovením ve spojení s

Nejvyšší soud neshledal přípustnost dovolání ani podle , na který dovolatel rovněž odkazoval, namítaje, že žalobce byl po celou dobu řízení před soudy obou stupňů označen nesprávným názvem. Nehledě k tomu, že dovolatel nijak neupřesnil, v čem nesprávné označení žalobce spočívá, nelze nesprávné nebo neúplné označení účastníka, který jinak má způsobilost být účastníkem řízení (srov. ), považovat za vadu řízení, podřaditelnou některému z případů uvedených v , písm. a) až g) Takové nesprávné označení účastníka v rozhodnutí není ani na újmu jeho vykonatelnosti jestliže je možné z něj bez pochybnosti dovodit, komu bylo přiznáno právo nebo uložena povinnost (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. února 1999, čj. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6/1999 pod číslem 62).

Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto podle a odmítl.

Žalovaný zavinil (tím, že podal nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, žalobci však v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok o nákladech dovolacího řízení odůvodněný ust. větou druhou (per analogiam), a

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 14. května 2002

JUDr. Ivana Štenglová, v.r.

předsedkyně senátu