Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 5/2021-26

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Janem Bucharem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 15 050 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 15 050 Kč z titulu smlouvy o úvěru, která byla sjednána mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem, na základě které byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 66 % ročně splatit v 60 týdenních splátkách po 590 Kč. Žalovaná však řádně neplnila podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek, následkem čehož žalobkyně přistoupila k zesplatnění zbývající části dluhu ve výši 15 050 Kč. Do data zesplatnění úvěru žalovaná uhradila částku 20 350 Kč.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, ten se žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou, proto byl usnesením zdejšího soudu zrušen.

3. V odpovědi na výzvu soudu žalobkyně uvedla, že schopnost žalované řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, z databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, a z dalších zdrojů, z čehož zjistila, že volné zdroje žalované ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované.

4. Ze smlouvy spotřebitelském úvěru číslo ze dne 21. 6. 2017 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr řádně a včas splácet v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 590 Kč v hotovosti k rukám osoby určené žalobkyní. První splátka byla splatná dne 28. 6. 2017 a další splátky byly splatné vždy do posledního dne následujícího týdenního období. Celková dlužná částka činila 35 400 Kč a sestávala se z jistiny 20 000 Kč a poplatků ve výši 15 400 Kč (tj. úroku ve výši 7 000 Kč, částky za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč). Z žalobních tvrzení, jakož i z informace o smlouvě číslo a předžalobní výzvy ze dne 20. 4. 2020, se podává, že žalovaná uhradila splátky v celkové výši 20 350 Kč.

5. Z evidenční karty klienta ze dne 21. 6. 2017 se podává, že celkový měsíční příjem domácnosti žalované činí 40 500 Kč (9 500 Kč mzda, 17 000 Kč brigáda, 14 000 Kč další čistý příjem domácnosti) a odhadované měsíční výdaje klienta činí 21 000 Kč (1 500 Kč energie, 3 500 Kč výdaje na úvěry/zápůjčky vůči žalobkyni, 16 000 Kč jiné), disponibilní zůstatek tedy činí částku 19 500 Kč. Žalobkyně nepředložila důkazy o tom, že by údaje ohledně příjmu a výdajů uvedené v evidenční kartě klienta ověřovala, ať už pracovní smlouvou či výpisem z účtu žalované.

6. Podle , , v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Vzhledem k tomu, že předmětem podnikání žalobkyně je poskytování spotřebitelských úvěrů a vzhledem k tomu, že žalovaná vystupovala jako spotřebitel ve smyslu ust. o. z., dopadá na vztahy žalobkyně a žalované úprava dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Z předložených důkazů vyplývá, že není dán důvod pro postup dle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť samotná smlouva o spotřebitelském úvěru obsahovala informace o zápůjční úrokové sazbě, výši RPSN i celkové částce, kterou měla žalovaná zaplatit. Veškeré tyto informace žalovaná současně obdržela v písemné formě.

9. Zákon o spotřebitelském úvěru předepisuje v § 86 povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péči, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitelský úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to absolutní, tedy k ní soud přihlédne dle § 588 o. z. i bez návrhu.

11. Otázkou, zda zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j.  – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v  stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“

12. V projednávané věci je tedy stěžejní otázkou, zda žalobkyně dostála své povinnosti a řádně posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž soud dospěl k závěru, že nikoli.

13. Žalobkyně byla § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

14. Dále soud zdůrazňuje, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j.  - 39).“

15. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tedy žalobkyně nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s prostým odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem a sama nemá možnost tyto ověřit. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky nebo uzavřená nájemní smlouva.

16. Z provedeného dokazování je zřejmé, že se žalobkyně před uzavřením smlouva spokojila pouze s informacemi od žalované, ale tyto informace si nijak neověřovala, byť povinností žalované dle bylo uvádět úplné, přesné a pravdivé informace.

17. Závěry žalobkyně ohledně příjmů/výdajů žalované a jejich skladbě tak nelze přezkoumat, neboť žalobkyně ani v poskytnuté lhůtě nedoložila podklady, z nichž při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela.

18. Soud tedy nemá za prokázané, že žalobkyní uvedené příjmy a výdaje žalované odpovídají skutečnosti, tedy soud nemá ani za prokázané, že žalobkyně reálně přistoupila ke zjišťování a ověřování příjmů a výdajů žalované, neboť kdyby svoji povinnost splnila, musela by být schopna prokázat, z čeho konkrétně vycházela, což se však nestalo.

19. Dle výše uvedeného, soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k posuzování úvěruschopnosti žalované přistoupila toliko formálně, avšak reálně úvěruschopnost žalované neposuzovala, a proto soud shledal předmětnou smlouvu dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za neplatnou.

20. Jelikož soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu za neplatnou, tedy plnění poskytnuté na základě této smlouvy bylo ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. plněním z právního důvodu, který odpadl, byla žalovaná povinna žalobkyni dle § 2991 odst. 1 o. z. vydat, oč se obohatila, a to konkrétně částku 20 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná dosud žalobkyni uhradila částku 20 350 Kč, vzal soud za prokázané, že žalovaná svůj dluh zcela splatila, žaloba byla tedy z uvedených důvodů shledána jako nedůvodná.

21. Těmito úvahami se soud řídil, když rozhodl o zamítnutí žaloby tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

22. Co se týče výroku o nákladech řízení, je odůvodněn , kdy žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalované v souvislosti se soudním řízením žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu podepsaného.